Prezident republiky slibuje na dnešek něco speciálního. Nikdo z jeho okolí nechce vynést žádné podrobnosti, ale patrně půjde o něco důležitého. Není totiž standardní, že by Miloš Zeman svolával tiskovou konferenci, protože je zvyklý vše podstatné, co potřebuje sdělit národu, povyprávět Jaromíru Soukupovi v Týdnu s prezidentem. Hlava státu pronese projev, na otázky novinářů nebude prostor. Důvod? Třeba bude Zemanova řeč tak vyčerpávající, že další slova by byla zbytečná.

Spekulace o tom, čím se ve svém prohlášení může prezident zaobírat, nenechávají mnoho lidí klidnými od momentu, kdy z Hradu přišla zpráva, že Zeman chce „něco říct“. Tento styl komunikace totiž nepatří k obvyklým způsobům prezidentské kanceláře. Možná chce tedy prezident pronést něco v tomto duchu:

Vážení spoluobčané,

je mnoho věcí, za něž bych se vám měl omluvit a které bych měl vysvětlit. Přestože jsem zvyklý své projevy říkat spatra, tentokrát jsem si své myšlenky přece jen sepsal. Když totiž mluvíte několik let stále o tom samém, není nic těžkého na tom, říkat to bez papíru v ruce, nyní jde však o jiný případ.

Předně bych měl zmínit, proč jsem na dnešek svolal tuto atypickou tiskovou konferenci a nesvěřil jsem své rozhodnutí mým dvěma cvičeným opičkám, které používám k šíření deziluzí, které prezentuji jako své názory.

Již před lety jsem pochopil, že nikdy nebudu tak populárním prezidentem, jako byl Václav Havel a v egoismu těžko překonám Václava Klause. Proto jsem se rozhodl, že se vám všem zapíšu do paměti jinak. Tím, že úplně změním vaše vnímání postu prezidenta republiky a přitom si ještě zchladím žáhu a vyřídím účty se všemi, kdo se mi připletli do mé politické cesty.

Musí se uznat, že jsem ani nečekal, jak snadno mi na mou hru skočíte, a dokonce že mě budete chtít na Hradě i napodruhé. Trochu jsem kvůli svému zdraví váhal, zda mám ještě o prezidentství usilovat, hlavně když jsem viděl, že proti mně stálo pár lidí, kteří by naší zemi nedělali takovou ostudu, kterou s chutí ztělesňuji já. Také přišel telefonát z Kremlu a bylo po všem rozhodování. Když zavolá „on“, nemůžu jinak, ale to už si ti všímavější dávno všimli. Vždyť i ten novičok musel prokouknout i ten nevětší snílek, který mi ještě věřil, že bych rád směroval naši zemi na Západ.

Uvědomme si už konečně, že tam kromě pár křiklounů z náměstí, jak trefně říká můj Jiří, nikdo nechce. Jsme zvyklí na východní systém, což jste ukázali i ve volbách, tak proč se stále tvářit, že tomu tak není. Když jsem hovořil na sjezdu komunistů, nikomu to nevadilo, dokonce kardinál Duka mě za to pochválil, kamarádství s Tomiem Okamurou mi taky při volbách prošlo, což jsou pro mě jasné signály, že mi dovolíte téměř cokoliv.

Ve chvíli, kdy jsem začínal boj proti novinářům, brali jste to všichni s humorem, dnes, když jsem získal silné spolubojovníky v Andrejovi, Tomiovi a Jaromírovi (mně se nelíbí mu říkat Mirek), dokázal jsem mnohé z vás přesvědčit o tom, že Česká televize je zlo, ovládané Miroslavem Kalouskem, a přitom je to jedna z největších hloupostí, které jsem si na vás vymyslel. A že jich bylo. Třeba když jsem si na billboardy napsal tu větu o Drahošovi. Ani jsem netušil, kolik se vás na to chytí. Někteří si dokonce doteď myslí, že jsem skutečně zastavil přísun hord krvežíznivých migrantů, kteří mířili na naše hranice.

Pokaždé jsem měl až dětskou radost z toho, jak řešíte každou moji větu, každý tweet mého Jiřího, všechno, co udělá Vratislav a Martin. Zároveň jsem vám ukázal v praxi jedno ze základních kouzelnických pravidel. Donutil jsem vás sledovat detail, zatímco celek jste naprosto přestali sledovat. Pokaždé, když bylo potřeba překrýt nějaký problém mého dlouholetého slovenského přítele, stačilo jen něco nesmyslného říct. Vždy jsem upoutal pozornost na sebe.

A nebylo to jen u Andreje, ale pokud jste si toho nevšimli, dělal jsem to dobře a mám radost. Mezi tím, co jste sledovali, jak nepřijatelně se chovám, jak zesměšňuji naši zemi v zahraničí nebo jak urážím lidi, kterých si normálně i vážím, ocitli jsme se na konci transformace, o níž jste po devětaosmdesátém neměli ani ponětí.

Nyní vás jako prezident vítám do nového režimu, k jehož nastolení zbývá už jen pár týdnů a jedno hlasování ve sněmovně. Já už nejsem potřeba a konečně mohu odejít si odpočinout. A věřte, že to udělám rád, protože mnohé ze spekulací o mém zdravotním stavu nebylo úplně liché. Jak na tom však opravdu jsem, však řeknu až panu Soukupovi.

Děkuji vám, že jste dnes sledovali mou poslední tiskovou konferenci a drahým novinářům nabízím podanou ruku k usmíření. Speciální omluva také míří k rodině Ferdinanda Peroutky, které bych chtěl vysvětlit, že se stala pouze součástí plánu a použil jsem ji, když jsem potřeboval upoutat veškerou pozornost na sebe, aby kluci mohli nerušeně pracovat.

Co jsme si, to jsme si, jen idiot nemění svůj názor.

Revue Forum Banner
Vilém Besser
Vilém Besser
Redaktor a komentátor deníku FORUM 24
Další články autora