Bratislavský krajský soud definitivně rozhodl, že Andrej Babiš byl vedený jako Agent Státní bezpečnosti oprávněně. Údaje o tom jsou ve svazku č. 25085, která na něj StB vedla. V něm je například uvedeno, že se ho estébáci ptali na to, jak jeho okolí reagovalo na smrt sovětského vůdce Brežněva (Babišova odpověď byla skartována), a on sám s další spoluprácí s komunistickou tajnou policií souhlasil s tím, že bude nadále používat krycí jméno Bureš. Babiš také vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě, tedy obor, na který mohly jen děti komunistických prominentů.

Přibližme si nyní, co to vlastně byla Státní bezpečnost. Jednalo se o politickou policii, která byla pod kontrolou Komunistické strany Československa (KSČ). Metodicky ji vedla KGB, sovětská tajná policie, a sloužila k likvidaci odpůrců komunistického režimu. StB si budovala sít udavačů a agentů, kteří zrazovali svou činností vlastní zemi a kolaborovali s komunistickým režimem. Nejvyšší či nejužší formou spolupráce s StB byl Agent. Agent StB byl člověk, který žil normálním životem, pracoval v nějakém civilním zaměstnání a ke spolupráci s touto tajnou policií se písemně zavázal a aktivně pro ni pracoval. StB zatýkala a mučila lidi, které jí Agent označil jako nepřátele komunistického režimu. Tyto lidi pak tato komunistická tajná policie vyslýchala, mučila a věznila v komunistických lágrech.

Řada z těch, které Agent StB udal, skončila už po vyšetřování v Bartolomějské ulici či tzv. Hradčanském domečku, s doživotními následky, řada z nich vyšetřování tajné policie a mučení nepřežila.
Hradčanský domeček byl za války nejkrutější mučírnou gestapa a po válce ho převzala i se všemi metodami a krutostmi právě StB. Umučili zde k smrti např. významného filozofa Jana Patočku, filozofa Karla Lukase či kněze Josefa Toufara. StB též prováděla vraždy nepohodlných osob jako např. duchovního Přemysla Coufala či vysokoškoláka Pavla Švandy.

Agent STB pracoval v utajení, udával své spolupracovníky v zaměstnání, sousedy v místě bydliště ale často i své přátele. Za to získával od režimu kromě peněz další různé výhody. Měl tedy díky svému udavačství přímý podíl a osobní odpovědnost za mučení či smrt těch, které udal. Byl to člověk, který pro vlastní prospěch zrazoval každodenně svoji vlast a lidi kolem sebe. A jaké to byly přečiny, za něž se umíralo či za něž byli lidé vězněni a mučeni? Dnes to zní úplně neuvěřitelně, ale bylo to třeba poslouchání zahraničního rádia, tisk letáků, sepsání peticí nebo jen ústní kritika komunistického režimu či další podobné „zločiny“.

Můj otec strávil v komunistických lágrech 14 let

Zkušenosti s činností StB a jejich agentů má i moje rodina. Mého otce estébáci vyslýchali, byl odsouzen na doživotí a nakonec strávil jako politický vězeň v těžkých komunistických žalářích dlouhých 14 let. Jeho sestra byla odsouzena k 20 letům žaláře. Nechci, aby takoví lidé vedli naši zemi a říkali, že spolupráce s StB nic nebyla a že již je to dávno. V Německu by bylo nemyslitelné, aby ve vedení státu stanul člověk, který spolupracoval s gestapem i po padesáti letech po skončení II. světové války.

Kdo se do této špíny aktivně zapojil, nemá z morální stránky právo, ať je nyní jakkoli bohatý a úspěšný, vést tento stát, jehož občanům tolik ublížil. Vždyť náprava těchto morálních zločinů bude trvat desetiletí.

Je rovněž skandální a hanebné, že prezident Miloš Zeman i přesto chce jmenovat Andreje Babiše předsedou vlády a fakt, že se jedná o soudně usvědčeného Agenta státní bezpečnosti, mu nevadí. Likviduje tak odkaz listopadu 89 a umožňuje návrat totality. Nabízí se otázka, zda by senát neměl podat na hlavu státu žalobu pro velezradu.
Autor je místostarosta Dobřichovic, předseda ODS regionu Praha západ.

Revue Forum Banner