Ministr financí Andrej Babiš zveřejnil odpovědi na dvaadvacet otázek, které obsahoval analytický materiál z dílny premiérových poradců. Použil svůj obvyklý styl. Všechno jsou lži a nesmyslné útoky nekompetentních osob na úspěšného podnikatele, který nikdy nepodváděl. Bohužel však některé otázky zamlžil a na další vůbec neodpověděl. Hodnověrné a úplné důkazy o čistotě a transparentnosti svého podnikání nepředložil. (Pokus Andreje Babiše o vysvětlení jeho netransparentních příjmů najdete ZDE.)
Byl bych mrtvý muž
Ono je obecně složité důvěřovat každému vyjádření místopředsedy vlády, pro kterého je manipulativní jednání běžnou metodou práce. Naposledy o tom přesvědčil veletoči kolem nahrávky, na níž zřetelně úkoluje novináře z Mladé fronty DNES, kdy a jaké kompromitující materiály má použít na své konkurenty. To samo o sobě na demisi stačí, zvláště pokud by si vzpomenul na vlastní slova.
[ctete]123371[/ctete]
Původně totiž „na zdraví svých dětí“ sliboval, že do obsahu svých novin zasahovat nebude, jinak by byl „mrtvý muž“. Nahrávku původně označil za podvrh, protože se s žádnými novináři nestýká. Krátce nato otočil a přiznal, že se s novinářem scházel, což označil za chybu a provokaci.
V téže době se ovšem objevují další svědectví bývalých zaměstnanců Mladé fronty DNES, dokládající opakované zásahy Andreje Babiše do redakční práce. Pokud tedy nemluvil pravdu v takto průkazné věci, dá se mu věřit, že zrovna v extrémně citlivých souvislostech, jako jsou temná místa jeho podnikání, vyloží všechny karty na stůl?
Manévr před mimořádnou schůzí
Andrej Babiš zveřejnil svých dvaadvacet odpovědí v době, kdy premiér Sobotka podal návrh na jeho odvolání. Navíc před mimořádnou schůzi poslanecké sněmovny, na které se má probírat jeho zneužívání médií v neprospěch konkurence. A jejíž svolání podle dosavadních vyjádření podpoří všechny kluby s výjimkou hnutí ANO.
Na některé otázky musí definitivně odpovědět teprve policejní vyšetřování. Babiš stále tvrdí, že jeho obchod s korunovými dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,5 miliardy korun, ze kterých má nezdaněné příjmy, je v naprostém pořádku. Už nyní se však dopouští nepravd, když stále opakuje, že je nakoupil ještě před vstupem do politiky.
Největší objem dluhopisů ve výši 1,3 miliardy korun koupil 22. listopadu 2013, tedy měsíc poté, se stal poslancem za hnutí ANO. Druhou a třetí část dokoupil dokonce v době, kdy už působil ve funkci ministra financí. V květnu 2014 zaplatil 153 milionů korun a v srpnu zatím poslední emisi 82 milionů.
Stále existuje podezření, zda přitom nedošlo k účelovému obcházení placení daní. „Pokud vydáváte soukromé emise svým známým privátním investorům v objemech desítek milionů až jednotek miliard korun, tak nominální hodnota každého jednotlivého dluhopisu jedna koruna za mě nemá byznysově vůbec žádné opodstatnění jiné, než dosáhnout daňové výhody. To přesně naplní definici zneužití práva,“ tvrdí například bývalá náměstkyně ministra financí Simona Hornochová.
Nejasný původ příjmů
Nepřesvědčivé je i vysvětlení, proč ministr financí nepředložil jím slíbené výpisy z bankovních účtů, které by potvrdily platbu za nákup dluhopisů. Unicredit bank pouze poskytla jakési potvrzení, že ze soukromého účtu Andreje Babiše odešly prostředky v souhrnné výši kolem 1,5 miliardy korun. Není jasné kdy a kolik plateb to bylo. Výpisy prý nechce ukázat kvůli možnému podezírání, že si je vyrobil sám. To moc věrohodně nezní, když by je mohla potvrdit banka.
Neprůkazný zůstává i původ Babišových příjmů. Znovu odkazuje na auditní zprávy zhotovené společnostmi Ernst & Young a Pricewaterhaus Cooper, které si zadal sám a navíc firmám, které jsou s Agrofertem obchodně propojeny. Hodnověrnost „auditu“ je zpochybňována, jelikož auditoři nebyli nadáni vyšetřovací pravomocí, a vycházeli jen z údajů, které jim byly předloženy. Obě společnosti uvedly, že nešlo o audit podle mezinárodních standardů, ten plnohodnotný by mohl vyústit v jiné závěry. V těchto zprávách nejsou zahrnuty všechny výdaje včetně investic do firem a nákupu nemovitostí.
Předseda hnutí ANO rovněž neodpověděl na otázku, jak v roce 2000 získal peníze na koupi 35procentního podílu v Agrofertu, jehož celková hodnota tehdy dosahovala čtyři miliardy korun. „Akcie jsem koupil za tržní cenu, tedy za cenu, za kterou byli akcionáři ochotni prodat,“ uvedl pouze. Nedoložil, odkud na tento nákup vzal peníze, když v letech 1996–2000 zveřejnil příjem pouze 8,3 milionů korun. Spokojil se s větou, že vydělával už před rokem 1996.
Úhybný manévr
Vyhnul se i odpovědi na kardinální otázku, kdo stojí za švýcarskou společností O. F. I. s anonymními vlastníky, která financovala rozjezd jeho podnikání v polovině devadesátých let. Pouze zopakoval dávno zveřejněné údaje, že se jednalo o jeho švýcarské spolužáky a přátele z doby, kdy ve Švýcarsku studoval. Těm se prý líbil jeho projekt Agrofertu, na který mu půjčili peníze.
[ctete]123051[/ctete]
Jenže jiné zdroje tuto teorii zpochybňují. Dušan Valko ve své knize „Počestný pan Babiš“ (2002) tvrdí, že je to jen pohádka a žádní spolužáci neexistují. „O. F. I. je samotný Babiš,“ tvrdí jeden z jeho tehdejších společníků. „Podle jeho blízkých kamarádů je to jen nastrčená společnost, prostřednictvím které má Babiš přelévat nespočetné množství (údajně) nezdaněných peněz. Činí tak prostřednictvím off-shoreových účtů,“ píše Valko.
Proč místopředseda vlády tato podezření nevyvrátí a neodhalí akcionářskou strukturu této tajemné společnosti? Zvláště když se stal v době nástupu do politiky nejhorlivějším bojovníkem proti firmám s anonymními akciemi, které považuje za jeden ze symbolů českého Palerma. Dodnes není průkazné, o jaký kapitál se jednalo, a o skutečném pozadí této firmy hovořit nechce.
Těžko lze předpokládat, že Andrej Babiš tímto neúplným a místy zavádějícím elaborátem přesvědčí, že je křišťálově čistý. Nejspíš jde jen o úhybný manévr, aby mohl tvrdit, že na vše už odpověděl, všechny „lži“ vyvrátil, a stejně je tradičními stranami šikanován.