Andrej Babiš provádí faktickou privatizaci České republiky. Na celý stát se dívá jako na svou kořist, s níž si může dělat všechno, co se mu zachce. Nerespektuje přitom žádná pravidla. Kupříkladu ignoruje skutečnost, že bez důvěry parlamentu nemá jeho vláda mandát neboli právo vládnout.
Posledním příkladem postupné uzurpace je jeho nevybíravá metoda, kterou se rozhodl dostat pod kontrolu Generální inspekci bezpečnostních sborů. Začal zastrašovat jejího ředitele Michala Murína s cílem donutit ho k rezignaci. Nemůže ho totiž odvolat, pokud k tomu není zákonný důvod, šéf GIBS má pětiletý mandát.
Babišovi lidé ale už na GIBS, jak se říká v Agrofertu, náležitě klekli. Ministerstvo financí tam poslalo kontrolory s evidentním cílem vyšťárat něco, na čem by šéfa této autonomní instituce uvařili.
Prostřednictvím ovládnutí GIBS přitom vede cesta k zastrašení vyšetřovatelů, kteří šetří nebo by šetřili Babišovy vlastní trestné činy. Cílem není nic jiného než likvidace právního státu v České republice.
Je třeba položit státním zástupcům otázku, zda je tlak na šéfa GIBS, aby se vzdal funkce, legální. Jestli není, pak by měli veřejní žalobci premiéra bez mandátu k vládnutí v takových činech korigovat či přímo zastavit.
Je třeba položit obdobnou otázku ústavnímu soudu, jak je možné, že předseda vlády, který nemá mandát sněmovny, může přebírat jednu státní instituci za druhou a dělat si z nich z nich své lenní statky.
A je třeba položit otázku demokratickým politickým stranám, zda budou nadále privatizaci České republiky tolerovat a co mohou proti tomu podniknout. Zejména je to otázka na sociální demokraty, co je přesně láká na jednání s člověkem, který směřuje k faktické diktatuře.
Andrej Babiš i Miloš Zeman si volby vykládají tak, že vítěz bere všechno. Je to naprostá falzifikace našeho ústavního systému, který je celý postaven na myšlence dělby a kontroly moci. U předsedy vlády, který se opírá fakticky pouze o třetinu hlasů ve sněmovně a jen o vágní souznění s dvěma extremistickými stranami, nejde o nic jiného než o ústavně sporné a hlavně demokratickým pravidlům se vymykající přebírání státu. Francouzi tomu říkají coup d´etat, u nás se to jmenuje státní převrat.