Sinoložka Anna Zádrapová z webu Sinopsis.cz hovoří v rozhovoru pro FORUM 24 o tom, jak to vypadá, když soudruzi v Číně drsně vyšetřují jiné podezřelé soudruhy, a jak si Miloš Zeman namlouvá, že má pro Čínu nějakou zvláštní cenu.

Máme za sebou odjezd a příjezd tříčlenné delegace do Číny, aby něco vypátrali o osudu poradce prezidenta Zemana. Co si od toho vlastně mohli slibovat? Potřebuje prezident nějaké informace rychle, že nemůže počkat, jak všechno dopadne a dozví se něco oficiálně?

Jak jsme předpokládali, jedna věc byl deklarovaný cíl výletu, druhá věc jeho cíl skutečný. Kdyby pánové letěli pátrat po osudu Jie Ťien-minga, byla by jejich naivita skutečně na pováženou. Jeli však spíše vysvětlit, o jak citlivou záležitost se v Čechách jedná, a především jeli zjistit, zda se mohou nadále ohánět společností CEFC coby vlajkovou lodí čínských investic u nás. Zatím tedy tato vlajková loď vypadá spíše jako potápějící se kocábka, ale nevadí – krysy zatím neutíkají.

Panují trochu zmatky v tom, jestli pan Jie byl zatčen, nebo nikoli. Co jeho zmizení a zvěsti obvykle v Číně v takovém případě znamenají?

Tyto zmatky lze rozptýlit pomocí analogií takových případů. Zmizí-li pohlavár za takových okolností z veřejného života, tisku a tak dále, znamená to, že se stal předmětem zvláštního stranického vyšetřování mimo zákon. KS Číny má k dispozici rozsáhlý disciplinární aparát, jehož fungování je obestřeno záhadami. Podle informací, které přesto unikly, takové vyšetřování probíhá tak, že vás unese pár najatých chlapíků na neznámé místo, úplně vás izolují a vezmou si vás do prádla. Z detailů popisovaných v těch málo dostupných textech až mrazí: místa, na kterých se taková šetření provádějí, mají prý být z bezpečnostních důvodů v nižších patrech a jejich rohy jsou opatřeny gumou.

Měli pánové Mynář, Tvrdík a Nejedlý nějakou šanci se dozvědět něco od čínské strany? Věnoval jim někdo zvláštní pozornost?

Pánové se prý sešli s nějakými šanghajskými činovníky. Nevíme, kdo na ně měl čas, protože v ČLR probíhala zrovna tzv. Dvě zasedání. Šance dozvědět se něco o Jie Ťien-mingovi byla malá, ale oficiální ujištění o trvající přízni si přivezli. Prozatím jim to asi stačí…

Zdá se, že Miloš Zeman asi nemá ve vztahu s čínským prezidentem tak výlučné postavení, jak to někdy podával. Nepůsobí to trochu tak, jako kdyby Peking Zemana nechal osamoceného a v trapné situaci?

Působí to tak, a je to tak. Miloš Zeman ani Česká republika žádné výlučné postavení ve vztahu k Číně nemají. Řeči o ČR jako bráně pro vstup Číny do Evropy byly samozřejmě jenom líbivou bombastickou frází, kterou Číňané používali i v Polsku a jiných státech například na Balkáně, prostě všude, kam se chtěli dostat. Zeman je z hlediska čínského prezidenta pouhým užitečným lokajem, vládcem zcela zanedbatelného území, a Zemanovo podlézavé chování tomu jenom napomáhá.

Jak může celá záležitost ovlivnit čínské ambice v našem prostředí? Co se vlastně zatím uskutečnilo ze slibovaných investic a je naděje, že se ještě něco v budoucnosti uskuteční? Třeba pod jinou hlavičkou, než je CEFC?

Čínská strategie zůstává stále stejná – snaha odkoupit cokoli ve strategických nebo technologických odvětvích. Mění se to, že už se nebudou podnikat statusové nákupy hotelů a podobně. Investice do podniků nebyly investicemi, ale jenom nákupy, a v České republice Číňané nakoupili celkem za nějakých 23 miliard korun.

Když se ještě obrátíme k obecnějšímu tématu, Čína teď prochází spíše fází „utužení kázně“. Naděje na to, že by kontakty se světem přinesly nějaké „pozápadnění“ v politické a kulturní oblasti, se tedy zřejmě ještě dlouho asi nenaplní. Co se tam teď vlastně děje? Co by mohlo přinést nějakou změnu? Prezident působí energicky, možnosti elektronické kontroly rostou…

Na současnou situaci v ČLR se dívá opravdu špatně. Všechno, co bylo možné použít k demokratizaci a uvolnění, se použilo k pravému opaku. Generální tajemník Si Ťin-pching krok za krokem postupuje k čím dál neprodyšnější kontrole všech oblastí života. Stal se doživotním vůdcem, a do čínské ústavy prosadil i navrácení článku o vedoucí úloze Strany. Pojistky, které prosadil Teng Siao-pching, aby zabránil opakování strašlivých excesů Maovy diktatury, jsou demontovány. Pokud se dalo dříve hovořit o alespoň osobních svobodách, byť ne občanských, tak to je pryč. Z hlediska politického systému je Strana opět ve všech ohledech nad státem a má to ústavně posvěceno. Navíc má k dispozici zbraně, které nikdy dříve neměla – digitální technologie. V tuto chvíli si nedovedu představit, co jiného než nějaká obrovská katastrofa by mohlo přinést změnu.