Premiér Andrej Babiš a šéfkomentátor Lidových novin Petr Kamberský kritizují protesty během vystoupení politiků ANO v den výročí zahájení okupace Československa. Pietu ovšem porušil především premiér, považující KSČM za demokraty a děkující v závěru svým fanouškům, že mu zvedají preference.

Připomenutí padesátého výročí invaze „bratrských“ vojsk mělo velmi silný náboj, který vyvrcholil elektrizující atmosférou koncertu na téměř zaplněném Václavském náměstí s desítkami tisíc účastníků. Pokusy místní kremelské páté kolony toto výročí ignorovat nebo bagatelizovat roli Ruska tak vyšly naprázdno. Pieta obětem okupace byla uctěna důstojně a vyvolala étos listopadových změn v roce 1989.

Omyl Kamberského

Samostatnou kapitolou bylo vystoupení předsedy vlády Andreje Babiše a předsedy poslanecké sněmovny Radka Vondráčka před budovou Českého rozhlasu. Doprovodily je protesty stovek lidí v reakci na postup hnutí ANO.

Šéfkomentátor Lidových novin Petr Kamberský jedním dechem tvrdí, že politik musí ustát pískot, možná dokonce i vajíčka, ale jindy a jinde. „Ani na vteřinu neobstojí námitka, že současná vláda se opírá o hlasy komunistů a tím ona sama narušuje jakoukoli pietu. Nebyli to čeští komunisté, kdo před padesáti lety stříleli československé občany. Dokonce právě naopak – národ tehdy stál za svým komunistickým vedením,“ píše doslova.

V tom se plete. Nevšiml si, že pohrobci strany vedené agentem Falmerem původně nestáli za Dubčekovým „pomýleným“ vedením, od kterého se už dávno distancovali, ale naopak za kastou zrádců, kteří požádali Moskvu o ozbrojený zásah stovek tisíc vojáků a tisíců tanků, aby udrželi své pozice a zabránili implantaci některých „prvků kapitalismu“.

Pokus „Pražského jara“ sice musel dopadnout špatně, jenomže biľakovci na tom měli coby loutky Kremlu zásadní podíl. Stejně jako na režii následujících čistek a tuhé normalizaci, kterou současní komunisté stále hlasitěji idealizují.

Jaká „okupace“?

Předseda KSČM Vojtěch Filip dnes šíří chorobné bludy, že Československo obsadili Ukrajinci a Rusové s tím nemají nic společného. Místopředseda Stanislav Grospič, představitel neostalinistického křídla strany, se zdráhá ztotožnit s pojmem „okupace“.

„Výsledkem zmíněného postupu bylo, byť v kritizovatelném zakonzervování, udržení socialistického systému na dalších dvacet let,“ uvedl Grospič ve svém zamyšlení nad srpnem 1968 v Haló novinách.  Kandidátka komunistů na pražskou primátorku Marta Semelová zase tvrdí, že srpnová invaze byla „internacionální pomocí“ a Vasila Biľaka označila za významného politika, kterého vnímá pozitivně.

Legitimizaci této názorové platformy na nejvyšší úrovni stvrdil Andrej Babiš v dnes už legendárním červencovém rozhovoru pro Mladou frontu DNES, kde se vyslovil, že KSČM je demokratická strana.

KSČM není všem šumafuk

„A se sovětskými okupačními vojsky nemá ani pan Babiš, ani pan Vondráček lautr nic společného, ať už mají minulost jakoukoliv,“ píše dále Kamberský, který nedávno při obhajobě vládní mesaliance ANO, ČSSD a KSČM uvedl, že „komunisté už jsou všem šumafuk“. Jak vidno, nejsou.

Protestující v Praze jsou jen špičkou ledovce a vyjadřovali svůj postoj vůči této skandální reminiscenci minulých pořádků. Také platí, že některé předchozí vlády zažily mnohem masivnější a ostřejší protesty. Že zrovna tady a teď? Kdy jindy je šance dát viditelně najevo tuto symboliku, než při podobných příležitostech? Kalich trpělivosti přetéká a veřejné protesty jsou skoro to jediné, čeho se Babiš bojí.

Mnoho lidí si myslí, že politická kultura v zemi nebyla níž. Společnost štěpí zhruba napůl spojenectví prokremelského prezidenta Miloše Zemana s evidovaným agentem StB Andrejem Babišem. Toto pragmatické spojenectví je jištěné komunisty, kteří, jak vidno, stále nemají jasno v tom, zda vůbec Sověti naši zemi okupovali.

Nikdo netvrdí, že oba politici ANO mají něco společného se sovětskými okupačními vojsky, nicméně v Babišově případě je nutný obezřetnější postoj. Radek Vondráček ve svém projevu uvedl, že „normalizace přispěla k lámání páteří a charakterů“.

Lámání páteří a charakterů

Co si tedy myslet o působení Andreje Babiše a jeho rodiny, enormně těžící z výhod normalizačního režimu? Andrejův otec Štefan byl počátkem šedesátých let vyloučen z Komunistické strany Slovenska, údajně kvůli ztrátě stranické legitimace.

Po invazi armád Varšavské smlouvy se mu podařila rehabilitace. Několik týdnů po okupaci nastoupil do Slovenské národní rady a ministerstva zahraničního obchodu. Do řad komunistické strany se vrátil v lednu 1969 a následně se plně držel režimem vytyčené linie.

„Můj postoj v kritickém období v letech 1968-69 vycházel z marxleninské ideologie a pozice internacionalismu, což jsem několikrát vyjádřil na stranických schůzích poté, co jsem se znovu stal členem KSČ,“ uvedl Babišův otec ve svém životopisu.

To mu umožnilo ještě v roce 1969 vycestovat s celou rodinou jako obchodní přidělenec do Stálé mise ČSSR u OSN v Ženevě, kde byl vedoucím oddělení a zástupcem státu v radě GATT. Zůstal jím i přesto, že emigroval bratr jeho manželky, rovněž kované komunistické funkcionářky. Přimluvil se za něj totiž tehdejší ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák.

Dokázal by si takovou přízeň zajistit každý smrtelník, a to dokonce i v rámci tehdejší komunistické nomenklatury?

Privilegovaný občan

Andrej Babiš pokračoval v otcových stopách. Vstoupil do KSČ a pracoval v podniku zahraničního obchodu, což mu umožňovalo postavení privilegovaného občana sovětského protektorátu.

Většina z těchto kádrů spolupracovala se Státní bezpečností, což považovali za automatickou daň za běžně nedostupné výhody, které jim tato práce umožňovala. Mohli cestovat do kapitalistické ciziny, nakupovat nedostatkové zboží, zkrátka dělat kariéru v totalitním režimu se vším, co k tomu patří. Státní bezpečnost navíc patřila mezi opory sovětských protektorů.

Proto mnohým znějí dnešní Babišova slova o době nesvobody falešně a nevěrohodně. Stejně jako jeho vyjádření, že „příliš často jsme dnes svědky toho, že svobodu mnoho lidí jen zneužívá, aby si pro sebe získali co nejvíc. Příliš často vidíme snahy o rozdělení společnosti na vyvolené a ty, co mají jen mlčet.“

Ano, to by se mu jako „vyvolenému“ líbilo. I když přesně obráceně, než jak to myslel.

 

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora