Je to až zarážející. Proč tolik lidí odmítá vidět realitu, která přímo bije do očí?
Proč tolik lidí nechce otevřeně uznat, že Babišovo tažení proti české demokracii je ve viditelné souhře s komunistickým a extrémistickým odporem vůči celému polistopadovému vývoji? Dnešní hlasovací koalice ANO, KSČM a SPD není nic, k čemu by byl Babiš tak strašlivě donucen nezájmem demokratů o koalici. Naopak! Je to Babišovo přirozené prostředí, v němž se cítí doma a které se mu líbí. A je rád, že to zároveň může i účinně zakrývat tisíci bláboly a dělat si přitom pohodovou jednobarevnou vládu.
Ze svých toxických kamarádů v KSČM a SPD si užívá pro sebe jen to příjemné a nemusí se s nimi babrat. Vždyť to jsou přeci extrémisté a to on vůbec není!
Ve skutečnosti je to ale jinak. Babiš má k extrémismu až příliš blízko. Jenom není tak hloupý, aby to na potkání ukazoval. Ale je to v něm, jako v koze. Vůdcovský princip i nostalgie k potlačovatelskému režimu před rokem 1989 jsou extrémními polohami v evropském měřítku..
Babiš ale sází na to, že Češi většinově nevědí, že vůdcovský princip, znásilňování svobody médií a jejich následný nenávistný až rasistický tón jsou klasickými projevy extrémismu. A nevědí to dokonce ani mnozí dětinští příslušníci „pražské kavárny“.
Pan Ondráček, někdejší člen pohotovostního pluku SNB, který se měl stát předsedou sněmovní komise pro kontrolu bezpečnostních složek, není žádným nahodilým úkazem. Je to smutný symbol naší doby. A zcela zapadá do Babišova modelu Nových pořádků.
Člověk, který kdysi násilně rozháněl protikomunistické demonstrace by se ve slušné demokratické společnosti nikdy nemohl veřejně ukázat v jakékoli politické funkci. Prostě proto, že se účastnil potlačování práv a svobod svých spoluobčanů.
Jenže pan Ondráček, který je jinak také známý svými kontakty na proruské propagandistické organizace, také pracoval za honoráře pro Babišův web Česká pozice, kde vystupoval jako bezpečnostní expert. A často tam přihříval Babišovu polívčičku o zkorumpovaném režimu tradičních stran.
Pan Ondráček patří do Babišova režimu zcela stejně, jako nový ministr vnitra Lubomír Metnar. Ten byl rovněž u pohotovostního pluku SNB, ale nepodařilo se mu se tak hezky zviditelnit vystoupením před kamerou, jako Ondráčkovi. Proto se proti němu ještě nekonala žádná demonstrace. Zato v kruzích Putinovy páté kolony byl zřejmě ještě aktivnější. Je to člověk, který zcela otevřeně a agresivně vystupoval proti základním principům liberální demokracie a také proti principům naší západní politiky. A teď je ve vládě s údajnou prozápadní orientací. To je přeci k smíchu.
Je to ovšem i záhada. Proč jsou tady lidé o tolik více ochotní bojovat proti druhořadému lumpovi z VB a přitom dělat, že to tam úplně nahoře ještě není tak strašné? A jak někdo může tvrdit, že by se mělo hlavně s Babišem vládnout a tím by to bylo lepší?
Jsou to naivní nesmysly. Babiš nemusí být otevřeným podporovatelem Ruska, protože je prostě chytrý a z EU má své dotace. Ale tento Babiš představuje se vším všudy ruský model řízení společnosti a navíc jeho personální politika občas vypadá, že mu ji posílají už hotovou přímo z ruské ambasády. A určitě to není jenom jeho spojenectvím s ruským agentem Zemanem.
Není pravda, že by z Babiše mohl demokratický koaliční partner udělat jakéhosi humánnějšího a zdrženlivějšího tvora. Naopak je to Babiš, kdo má talent a moc udělat v koalici z každého demokrata pouhého šaška, který bude nešťastnou parodií na někdejšího demokratického politika. Osudy pánů Sobotky a Bělobrádka jsou dost děsivým mementem. Na jejich obhajobu je možné jen říci, že spolu vyrobili současnou Babišovu moc bez nároku na honorář.
Náš svět ale budou nyní řídit jiní lidé. Jak říkával Stalin, budou to lidé „zvláštního ražení“. Ondráček a Metnar patří ke stejnému příběhu a ke stejné líhni, jako Zeman a Babiš. A tito lidé dohromady tvoří organický celek ve smyslu slova „agrofert“, tedy zemědělská hnojiva.
S hnojivy nastupuje i neúcta k demokracii. Kdo se tváří, že to tak není, tak lže buď sám sobě a nebo lže jen všem okolo. Buď ze strachu a nebo z hlouposti. Ale z bystřejších lidí to přehlédnout nedokáže nikdo. Tedy nikdo, komu nebylo dobře zaplaceno za náhlou slepotu, jako to třeba pozorujeme u pana Stropnického staršího.
Jsou snad naši seriozní novináři – nechumelisté o to klidnější, když tvrdí, že Babiš není tak špatný a že by se dal od demokratů nějak vychovat? A nebo se prostě jenom bojí, mlčí a dělají, že se nechumelí? A k tomu si navíc vymýšlí nesmysly o blahodárné spolupráci demokratů s Andrejem Babišem se „zaťatými zuby“ a v zájmu celku.
Naše země je ohrožená nepřátelskou subverzí, která trvá nejméně od protiradarového šílenství. Tehdy si to u nás přátelé Vladimíra Putina nacvičili a teď už jim to jde pěkně od ruky. A po Babišově likvidaci zásadní části našich médií a přidušení tradičních demokratických stran je česká společnost už vůči takové subverzi skoro bezmocná. A Babišova vláda s touto východní subverzí nějakým způsobem souvisí. Minimálně jako vítaná koincidence. Tím, kdo ji vítá, je hlavně Putin.
Mlčení a tichá kolaborace z vypočítavosti a nebo z naivity tomuto rozkladnému procesu silně přispívají.
A to je ten hlavní problém naší každodenní reality:
Že děláme, jako by bylo všechno v pořádku.
A přitom tolik lidí na důležitých místech nedělá vůbec nic. Vůbec nic pro Českou republiku. A to v pořádku není ani omylem.