Andrej Babiš se na svém blogu na iDnesu (20. 7.) vyslovil k tomu, zda je nebo není ohrožením demokracie. Ten blog je dvojnásobně jeho, jednak ho někdo nejspíš píše pod jeho jménem, jednak si Mafru koupil Agrofert. Pravda je zajištěna.
Že si Babiš psal blog sám, není příliš pravděpodobné, protože na oporu své kritiku senátu si vzal na pomoc starý text Ferdinanda Peroutky. Že by si Babiš, pokud zrovna nespí a nesní, našel krom spanilých jízd na lidové veselice čas na studování Peroutky, si nemůžeme být moc jistí.
Babiš na dvojnásobně svém blogu píše: „No je to spíš k smíchu, jak mají tradiční politické strany najednou plnou pusu demokracie a snaží se vyvolat v lidech strach, stejně jako se to podařilo třeba Nečasovi a Kalouskovi v roce 2010, když strašili lidi Řeckem. Je to jediné téma tradičních politických stran. Vymezení se proti mně je to poslední, co jim zbylo. Personálně i programově nemají nic dalšího.“
Vlastně to oligarchu a přítele lidu těší: „Ale co, vlastně to je celkem zábavný. Hnutí ANO vzniklo jako první velký protest proti korupci tradičních politických stran, která byla už fakt neúnosná. Tyhle strany si sice z nostalgie rády hrají na levici a pravici, ale ve skutečnosti jim o žádné ideje ani o lidi nejde. Chtějí moc, vliv ve státě a možnost ovládat veřejné finance. Chodí do politiky do práce bez vize, bez vyšších cílů. Prostě, mámo, mám zaměstnání, přijdou mi měsíčně na účet peníze za mandát, náhrady, dozorčku, nějak vyžijeme.“
A tak dále.
Pokud jde o fakta, tak jen na okraj. Ono „strašení Řeckem“ je v zemi se schodkovým rozpočtem, který loni vylepšily peníze z dotací Evropské unie, snad lepší nezmiňovat. Nečas a Kalousek a předtím Topolánek bez své viny vpadli do období světové ekonomické krize, s jejímiž následky by ani Babiš moc nehnul. Tehdy podle průzkumu z března 2010 uvedlo 88 procent lidí, že zadlužení státu považuje za velmi závažný (50 procent) nebo závažný (38 procent) problém.
Dnes je zábavné sledovat, jak někdo současně dokáže Kalouskovi vyčítat, že tehdy škrtil státní rozpočet a zároveň si dělat legraci z tehdejšího vysokého schodku. To už chce podvojné myšlení a každý na to ten talent nemá.
Přítel lidu Babiš dále tvrdí: „My senát rušit nechceme, ale chceme otevřít debatu o snížení počtu senátorů. Senát úplně zrušilo Švédsko, Dánsko nebo Nový Zéland, a nejsou kvůli tomu nedemokratické.“ A samozřejmě připomíná 600 milionů, které senát stojí, a vyzývá občany, aby z hlavy jmenovali, „čím senát pomohl“.
Tady bychom mohli ocitovat jednoho kandidáta do senátu, který před lety napsal: „V období 1996 až 2012 se senátu nepozdávalo 432 zákonů a navrhl jejich úpravu. Skoro v 60 procentech případů mu sněmovna dala za pravdu a změny vzala za své.“
Jestli není senátorů moc, je na jinou debatu. Na jednu stranu by se ušetřilo, možná, na druhou stranu víc hlav víc rozumu, což platí i pro tak neoblíbenou profesi, jako jsou politici. Senát také může přijímat „zákonná opatření“ v době, kdy je sněmovna rozpuštěná, což může v případě předčasných voleb trvat i měsíce. To, že se senát volí po třetinách, dává politice stabilitu. Lidem jako Babiš, kteří by se rádi zařídili stylem „vítěz bere vše“, se to samozřejmě nemusí líbit. Je dobře, že se jim to nelíbí a nemohou s tím zatím nic dělat.
Pak následuje jeho tvrzení, že oni (ANO) chtějí „zefektivnit i poslanecké rozpravy, protože často blokují přijímání zákonů“. To je možné, tak už to v demokracii chodí.
„Já místo těchto příšerných blábolů chci naši zemi i politiku konečně posunout dopředu. Chci systém vládnutí zefektivnit a posílit demokratické základy, na kterých byla naše republika postavena.“
Proč bychom to měli kariéristickému členovi KSČ a donašeči StB, který ani neobjasnil, jak přišel k penězům na rozjezd svého podnikání a který během pobytu v politice značně zbohatl, věřit?
V době, kdy bylo údajně u nás všechno prolezlé korupcí, si přišel na miliardy. Jako světec se záhadně vší špíně vyhnul. Zázrak. Získané peníze pak použil k nákupu lidí a médií a vytvořil si image bojovníka za prostý lid. Demokracie jako vyšitá.