Snad každý soudný volič si přeje vědět, jaké názory politik, o němž uvažuje jako o svém zastupiteli v Parlamentu a kterému by chtěl svěřit vládu nad svojí zemí, zastává. Aby se mohl smysluplně rozhodnout podle svých zájmů, potřebuje mít jasno v tom, jak se různé strany a jejich lídři stavějí k důležitým věcem, které, jak se říká, hýbou republikou a mohou se přímo dotknout života každého z nás. Takovými tématy jsou například přijetí či nepřijetí eura nebo migrace.

Coby zodpovědní voliči si tedy logicky přejeme, aby politici deklarovali své postoje jasně a srozumitelně, abychom mohli posoudit, zda právě toto chceme také, a mohli se spolehnout, že ten, komu dáme hlas, bude právě tyto naše zájmy hájit a prosazovat. A abychom se nedočkali toho, že radostně hodíme lístek do urny, ale vzápětí zjistíme, že náš vyvolený mezitím už začal hlásat něco úplně opačného.

Přijměme! Nepřijměme! Pal! Nepal!

Nechvalně pověstnou je zejména názorová „konzistentnost“ Andreje Babiše. Je obecně známo, že říká vždy jen to, o čem je přesvědčen, že to chce většina lidí slyšet. Jakmile nabude dojmu, že by rádi slyšeli něco jiného – či spíš mu to jeho PR tým poradí –, nelení, „otočí na čtyráku“ a začne obratem hlásat pravý opak. Andrej Babiš je zkrátka typ, který kdyby se dozvěděl, že mezi lidmi začíná být populární konzumace exkrementů, nechá se vyfotit, jak si se širokým úsměvem pochutnává a rozdává dětem a k tomu ještě založí firmu AgroSHIT.

Před časem, když předseda vlády veřejně děkoval takzvanému Czech Teamu čili českým dobrovolníkům, kteří zajišťovali materiální či zdravotnickou pomoc uprchlíkům přímo v táborech na hranicích, byl Babiš velikým zastáncem přijímání Syřanů utíkajících před válkou. Viděl v nich nové možné pracovníky a přínos České republice.

Po jednání ministrů financí zemí EU v Lucemburku řekl, že uprchlíci ze Sýrie a dalších zemí by mohli v Česku obsadit tisíce pracovních míst, o která naši občané nemají zájem.

Pak se ale vzedmula vlna iracionální nenávisti, náckovství a xenofobie. Davy „Slušnočechů“, čecháčkovských strejců a zmatených vyděšených tetek, kteří tvoří značnou část elektorátu ANO, začali volat po zavření hranic, nebo dokonce po střílení migrantů. Rázem bylo jasné, že politické body přináší protiuprchlická hysterie, nikoli vstřícný racionální přístup. Babiš tedy udělal čelem vzad a rázem jsme na serveru ECHO 24 mohli číst: „Uprchlíci se nedokáží integrovat, ŽÁDNÉ nepřijímejme.“ Velmi podobně se vyjádřil i na svém facebookovém profilu.

Euro? No ovšem! Euro? Ani náhodou!

Ten, kdo by snad měl dojem, že toto jsou postoje dvou nesmiřitelně znesvářených politiků nadobro opačných názorů, nemůže být dál od pravdy. Jsou to výroky jednoho jediného politika – opět Andreje Babiše. Lídra, na jehož slovo je spolehnutí, co říkáte? Jako skála. Jak jsme mohli číst na serveru Měšec.cz, má v tom jasno. Cesta k euru nebude jednoduchá, ale o přijetí se snažit musíme.

No výborně. Ale ouha! Snažit se vlastně nemusíme a euro nechceme. „Řekl jsem to jasně?“ No, ano, naprosto jasně – jenže kdy, pane exministře? Předtím, nebo teď? Pan král z Pyšné princezny se svým „Odvolávám, co jsem odvolal“ by u vás mohl brát lekce.

Na co se tedy má Babišův potenciální volič spolehnout? Podle čeho se má rozhodovat? Podle toho, co Babiš tvrdil včera, nebo podle toho, co hlásá dnes? Přičemž není zdaleka jisté, co bude vykládat pozítří ani kolikrát svůj postoj ještě tam a zpátky změní. Co si o tom má nebohý volič myslet? Smutná pravda je však taková – alespoň soudě podle preferencí –, že Babišovi voliči často nemyslí vůbec.