Premiér Andrej Babiš se v poslední době rád stylizuje do role váženého státníka evropského střihu. Dramaticky přitom obrátil, přičemž hlavně jde o marketing a do značné míry o prosazování vlastních zájmů. Jako čelný politik by však za hranicemi z řady důvodů neobstál.

Babišův vztah k Evropské unii prochází turbulentním vývojem. Mění se i podle toho, zda je před volbami, nebo po volbách, a zda promlouvá k veřejnosti doma, či v zahraničí. Vždy používá rétoriku, kterou chce příslušné publikum slyšet. Předvádí oportunismus nejhrubšího zrna a mnozí tento amébní politický styl berou vážně, včetně části domácích médií.

Babiš 2011: EU horší než RVHP

Krátce předtím, než majitel Agrofertu vstoupil do politiky s protestním projektem ANO 2011 a nebyl ještě nepřirozeně ovlivňován marketingovými poradci, nenechal na Evropě nit suchou. Ve své kritice překonával dnešního Okamuru.

„Evropská unie je horší než RVHP. Tam jsme se mohli s těmi Rusáky alespoň vožrat a něco domluvit,“ tvrdil tehdy doslova rebelující miliardář, a znělo to od něj upřímně. Vzhledem k jeho nomenklaturní minulosti a působení v normalizačních podnicích zahraničního obchodu by to nebylo nic překvapivého.

Ještě v rozhovoru pro Reflex v listopadu 2011 tato slova potvrdil. „Jistě, vždyť je to pravda! Mluvili jsme s nimi!“ prohlásil na adresu spolupráce v sovětském bloku a odmítl výhrady, že šlo o klasický klientelismus. „A v Evropské unii to je o čem, prosím vás? To není klientelismus? Merkelová se Sarkozym rozhodují o celé Evropě. A co řešil pan premiér u Obamy? Temelín a možná stíhačky.“

Agrofert first!

Dnes už šéf hnutí ANO v roli premiéra o klientelismu v Unii nehovoří, verbálně předkládá údajné plány na řešení všech evropských neduhů a chlubí se portréty s Merkelovou a Macronem. Jen zřejmě i kvůli situaci kolem dostavby jaderných bloků v Dukovanech posílá svého emisara Radka Vondráčka na podivnou výpravu do Moskvy, a tato „klientelistická“ otázka zůstává otevřena.

Premiér přitom přehrává nebývalý oportunismus na všechny strany. Osobně podporuje politiku Viktora Orbána, zatímco poslanci jeho hnutí v Evropském parlamentu hlasují pro výzvu k zahájení sankčního řízení s Maďarskem. Kritizuje Evropskou komisi kvůli nehospodárnému víceletému rozpočtu, a zároveň mu jde o co největší objem dotací pro velké zemědělské holdingy a těžký chemický průmysl. Agrofert first!

Základní rozdíl mezi oligarchou Babišem a seriózním evropským politikem však spočívá v něčem jiném. Jeho případ je ve svém celku, počínaje komunisticko-estébáckou minulostí, konče trestním stíháním a každodenním střetem zájmů, čímsi novým, dosud nepoznaným nejen v české polistopadové historii, ale i v celém evropském prostoru.

Merzův střet zájmů

To si lze uvědomit i v aktuálních diskusích, kdo v Německu nahradí Angelu Merkelovou, která po volbách v Hesensku oznámila svůj odchod z čela CDU. Jedním ze tří vážných adeptů, o kterých se zatím uvažuje, je kritik současné kancléřky Friedrich Merz. Nový předseda CDU vzejde z volebního sjezdu 6. prosince, zatímco Merkelová zůstane v čele vlády.

Jak píší německá média (Spiegel, Süddeutsche Zeitung), Merz se bude muset předem vyrovnat s potenciálním střetem zájmů. Od roku 2016 je předsedou dozorčí rady německé pobočky největšího správce aktiv na světě – amerického fondu Blackrock, který celkově spravuje akcie v hodnotě 6,3 bilionů dolarů.

Blackrock působí po celém světě a je akcionářem prakticky všech velkých společností v Německu. Navíc radí mnoha centrálním bankám, akciové portfolio spravuje třeba i České národní bance.

Kritici Merzovi už nyní vyčítají možný konflikt zájmů a firma už dala najevo, že se s ním chce rozloučit. Merz sám oznámil, že se v případě zvolení vzdá všech aktivit v soukromém sektoru, rezignuje na veškeré manažerské funkce a ukončí právnické poradenství. V případě nezvolení vyjádřil přání, že se chce do mocného fondu vrátit.

Jak uvedl týdeník Spiegel, nebude to tak snadné. Americký fond si chce zachovat tvář a Merzův návrat do čela dozorčí rady bude téměř nemožný. Fond s ním sice nadále udržuje dobré vztahy, „ale je také jasné, že neexistuje žádná cesta zpět k Blackrocku, pokud jeho kandidatura selže,“ podotkly zdroje Spiegelu.

To je zásadní rozdíl mezi německou a českou realitou. Merz jde pouhou kandidaturou na předsedu CDU, tedy do nevládní funkce, do rizika, že se nebude moci vrátit do lukrativní pozice manažera v soukromém fondu, ani když neuspěje.

Čítankový klientelismus

Babišův případ je diametrálně odlišný. Jeho střet zájmů prověřuje Evropská komise, protože existuje podezření, že v pozici člena vlády dostatečně neoddělil svoje podnikatelské zájmy od politiky. Tomu ostatně nasvědčují i dva příběhy českých vládních aktivit na evropské úrovni – a to ještě nechme stranou zprávu OLAF, podezírající českého předsedu vlády z dotačního podvodu.

Koncem loňského roku vyšlo najevo, že Agrofert neuspěl se soudní hrozbou týdeníku Spiegel, který popsal, že holding prostřednictvím sítě lobbistů měnil ve svůj prospěch pravidla přidělování unijních dotací v Česku. Mezi nimi místopředseda představenstva Agrofertu Petr Cingr prosadil u vládních představitelů navýšení maximální povolené výše unijní dotace u velkých chemických firem z 20 na 40 procent. Agrofert se směšně bránil tím, že Cingr nevystupoval v roli člena vedení holdingu, ale jako prezident Svazu chemického průmyslu.

V současné době rezonuje tuhý boj české vlády v čele s premiérem proti zastropování zemědělských dotací prosazovanému Evropskou komisí, která chce více podporovat rozvoj malých farem na úkor obřích agrokoncernů, opět v čele s Agrofertem.

Pokud se vrátíme k ostrým Babišovým slovům na adresu Evropské unie z roku 2011, je počínání jeho konglomerátu typickým příkladem tehdy jím kritizovaného klientelismu. Spíše než marketingovým státníkem evropského střihu se český premiér ze všech výše uvedených důvodů stává jeho karikaturou.

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora