Nikdo z politiků parlamentních stran nemá nadpoloviční důvěru občanů. Ukazuje to květnový průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění(CVVM). Nejlépe je na tom premiér a předseda ANO Andrej Babiš, tomu důvěřuje 35 procent lidí (a nedůvěřuje 58). Na druhém místě je pirát Ivan Bartoš, který má stejně jako Tomio Okamura 28 procent důvěry. Bartoš je na tom o něco lépe ohledně nedůvěry. Nedůvěřuje mu 45 procent lidí a Okamurovi 62 procent.
Musíme vzít v úvahu, že tázáni byli občané starší 15 let, takže vzorek se nekryje s voliči.
Nutně nás napadá, co taková důvěra/nedůvěra znamená. Tak třeba takový předseda lidovců Pavel Bělobrádek má důvěru 22 procent a nedůvěru 59 procent. V čem mu nedůvěřují? Nevypadá jako člověk, který by něco ukradl, tloukl děti, podléhal omamným látkám. Bojí se někdo, že by k nám zatáhl loupeživé hory sudetských Němců? Zavedl povinné náboženství?
Šéfovi KSČM Filipovi důvěřuje 26 procent lidí a předsedovi ODS Petru Fialovi jen dvacet. Nedůvěru mají oba skoro stejně vysokou, kolem poloviny občanů.
Co za tím je, to už by si měli politici zjistit za své vlastní peníze, pokud je to zajímá. Je otázka, jestli by to za vynaložené náklady stálo. Lidem se možná někdo nezdá už od pohledu. Z někoho znají jen masku, která spadne jen občas (verze Babiš) a tak mají před očima stále přítele lidu, jak ho marketingoví mágové vytvořili.
Čísla rozhodně ukazují ještě jednu věc, že důvěra v šéfa strany ještě neznamená voličský hlas pro danou stranu. U ANO a Babiše se to číselně ovšem dost kryje, protože lidé tuší, že ANO je Babiš. Vojtěch Filip je ale z nějakého důvodu důvěryhodnější než jeho strana. Tak je to vlastně u všech předsedů. Tady straníci zřejmě málo makají, aby se dotáhli preferencemi na své vůdce.