Bratislavský krajský soud potvrdil loňské rozhodnutí soudu první instance, že nynější český ministr financí Andrej Babiš je v archivních svazcích někdejší tajné policie StB evidován coby její agent neoprávněně. Vůči verdiktu se již nelze odvolat.
Ústav paměti národa (ÚPN) s rozsudkem nesouhlasí. „Podľa nášho názoru mal súd žalobu zamietnuť,“ píše se ve stanovisku ústavu. „Považujeme za poľutovaniahodné, že bývalí príslušníci ŠtB používajú dôveru slovenských súdov a ich výpovede majú väčšiu váhu, ako dôkazy nachádzajúce sa v archívnych fondoch,“ uvedl ÚPN.
Předseda správní rady Ústavu Ondrej Krajňák říká, že mají zásadní námitky k tomu, jak soud vyhodnotil důkazy. „Sme nútení konštatovať, že našu históriu prepisujú ľudia, ktorí počas komunizmu pôsobili v zložineckej organizácii, ktorou ŠtB bola.“ Podle něj předložili dost důkazů, že agent Bureš s StB spolupracoval. Zároveň však říká, že nemohou nést odpovědnost za to, co vytvořila StB, proto samotnou žalobu považuje za absurdní, protože jejich povinností je jen zveřejňovat, co je v archivu. ÚPN zváží možnost podat dovolání.
Žalobu na ÚPN, který archivní svazky po StB na Slovensku spravuje, podal Babiš v roce 2012. U okresního soudu Babiš uspěl, soudkyně rozhodla loni v červnu. Proti tomuto rozhodnutí se ÚPN odvolal.
Babiš před rokem u prvoinstančního soudu vyhrál, ten dal za pravdu bývalým důstojníkům StB, podle kterých se údaje o Babišovi falšovaly.
Babiš vědomou spolupráci s StB popírá. Tvrdí, že za komunismu jako pracovník československého podniku zahraničního obchodu Petrimex přišel do kontaktu s příslušníky StB, kteří se prý jen zajímali o obchodní aktivity Petrimexu.
Z dokumentů Ústavu paměti národa vyplývá, že se Babiš v roce 1980 stal důvěrníkem StB a o dva roky později ho k údajné spolupráci s Stb jako agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. Ten při líčení u okresního soudu prohlásil, že to není pravda a že Babiš k StB naverbován nebyl. Právě Šumanovo svědectví v procesu rozhodlo.
Najednou nikdo neverboval
Pro procesy s bývalými agenty, kde svědčí důstojníci StB, jsou výsledky dost příznačné. Lidé jsou evidováni jako agenti a pak přijde někdo, kdo je podle dokumentů naverboval, a řekne, že to tak nebylo, že někdo dokument zfalšoval.
„Zpráva o získání agenta Bureše není pravdivá,“ tvrdil před soudem bývalý důstojník StB Július Šuman. Další bývalý důstojník StB Andrej Kuľha zase uvedl, že archivní svazky vedené na Babiše ukazují jen nevědomou spolupráci. Pokud soud těmto tvrzením uvěří, nedá se s tím mnoho dělat, jen si myslet své. Pokud jde ale o pozitivní lustrační potvrzení, nelze na tom nejspíš nic změnit.
Odborník na činnost StB Radek Schovánek po posledním procesu ohledně Babišovy spolupráce k tomu na Echo 24 před rokem řekl:
„Jak chápu a jak lustračnímu zákonu rozumím, tak i když soud vyhraje, měl by mít i nadále pozitivní lustrační osvědčení. Protože záznamy, kde je evidován, jsou archiválie. Soud nemůže nařídit jejich zničení, protože podle archivního zákona se archiválie nemůže žádným způsobem upravovat nebo zničit. A registr svazků je archiválií. Záznam tam zůstane. A lustrační zákon říká: ‚Kdo byl evidován‘. S tím se nedá hnout.“ Babiš se může maximálně domoci toho, že byl evidován neoprávněně, nic ale nemůže změnit historickou skutečnost, že jeho jméno v seznamech zaneseno je a že je velmi nepravděpodobné, že by tam jeho jméno bylo omylem.“
Děti režimu
Je pochopitelně rozdíl, jestli byl někdo pár týdnů pod nátlakem StB a nikomu neublížil, nebo desítky let donášel a ještě za to požíval různých výhod. Pozornost se navíc často soustřeďuje na agenty, kteří byli jen služebníky a často oběti, a ne na důstojníky, pro které bylo lámání charakterů placenou profesí. Oběti jsou totiž někdy známí lidé, takže mediálně jsou jejich skutečná či domnělá selhání zajímavá, zatímco celkem nefotogenicky vypadající obličeje estébáků nikoho moc nezajímají.
Ať rozhodne soud jakkoli, jisté je, že Babiš byl komunista, od roku 1978 kandidátem KSČ a členem od roku 1980. Se Státní bezpečností spolupracoval, protože se s jejími příslušníky dobrovolně scházel a byl to jiný typ spolupráce, než když někdo esenbákovi zaplatil pokutu za rychlou jízdu.
Babiš je nomenklaturní dítě, člověk, který díky příslušnosti k privilegované vrstvě požíval výhod. Je to typický vzorek člověka, který měl díky přátelství s minulým režimem značnou výhodu i po listopadu 1989, protože mohl využít svůj sociální kapitál, tedy známosti a znalosti k dalšímu úspěšnému startu. A nejen sociální kapitál, i docela hmatatelný finanční kapitál. Jen není úplně jasné, kde ho vzal. Ti, kdo kvůli nemilosti minulého režimu nestudovali v cizině a nenabírali kontakty, se mohou těšit na své nízké důchody a kostelecké párky k obědu. Kolem volební kampaně možná ještě na koblihu zadarmo.
Teď jsme se dostali do fáze, kdy taková osoba je nejdůvěryhodnější český politik. Je to celkem dobrá výpověď o tom, čemu lidé dnes říkají důvěryhodnost. Také výpověď o nich samotných.
