Bez ohledu na to, že to říká právě Andrej Babiš, jak je to s jeho názory na řešení migrační krize?
V rozhovoru pro CNN o sobě říká: „Ne, nejsem populista, naopak jsem pragmatik.“ Tvrdí, že jeho hnutí se soustředí na politiku zdravého rozumu a řešení problémů a Evropa má neprodleně vyřešit problém nelegální migrace a terorismu. Říká, že není proti přistěhovalectví, ale proti nelegální migraci. Učinil srovnání, že zatímco české podniky musejí rok či dva počkat na vyřešení pracovních povolení a víz například Ukrajinců, na jih Evropy přicházejí tisíce a tisíce běženců zcela bez dokladů. V potírání nelegální migrace by se Evropa měla inspirovat v USA, Kanadě či Austrálii a problém s běženci řešit přímo v jejich domovských zemích.
Ano, v tom všem má Babiš pravdu. Je to samozřejmě lepší než bezduché pitvání se v tom, jestli je islám vůbec náboženství a dělení uprchlíků na tři kategorie: teroristé, potenciální teroristé a znásilňovači bílých žen. Stejně tak by se Babišovi dalo věřit, že nebude jako Slovák působící v České republice proklínat imigranty jako takové. České firmy jsou samozřejmě rády, že tady ty Ukrajince mají, a Češi by se bez Vietnamců už skoro nenajedli a neoblékli.
Jde jen o to, že jeho návrhy jsou natolik obecné, že nemají velkou cenu. Řešit problém uprchlíků v zemích jejich původu by bylo skvělé, kdyby to šlo. To by ale znamenalo opřít se v té zemi o nějakou reálnou sílu. Pokud jde o Sýrii, můžete si vybrat mezi Asadovým režimem, protiasadovskou opozicí, islamisty a Ruskem. Na koho se obrátit, když jsou zatím všichni spíš součástí problému? Totéž se týká Libye, kde vláda ani neovládá celé své území, a pak jsou tu mocní kmenoví vůdci, s kterými se nedá pořádně dohodnout ani omezení pašování lidí přes moře.
Problém je v tom, že buď v těchto zemích vyhraje jedna strana konfliktu a pak budeme mít na krku uprchlíky z té druhé strany, nebo nevyhraje nikdo a budou utíkat všichni.
Evropa neřeší nastolení nějakého rajského stavu v zemích, odkud utíká každý, kdo může. Její problém je aktuální a každodenní, co s tolika lidmi, kteří přicházejí. Evropská hranice je dlouhá a členitá. Unie není stát a nemá žádné oddíly, které by stály na hranicích jako římské legie. Kdyby něco takového chtěla zřídit, ozvali by se kritici mluvící o bruselském superstátu. Zbývá tedy jen masivní vojenská intervence, kterou by evropské státy nebyly schopny úspěšně provést. Zásah v Libyi, kdy Evropanům jaksi došlo střelivo, je dost varovná vzpomínka. Pak ještě lze napumpovat ohromné peníze do Řecka a Itálie, ať to nějak vyřeší v duchu výroku z komiksu Opráski: „Se s tím smiř.“ Nebo ještě vyzvat papeže Františka, ať se hodně modlí za Německo, aby to vydrželo co nejdéle, když už jim tam hrdinný Orbán všechny ty uprchlíky nechal projít s tím, že sám jaksi nezvládá.
Takže ano, Babiš má jistě pravdu. Jen je to ve stylu „radou nezarmoutíš“. Je hezké, že ho inspiruje Austrálie, země kontinent uprostřed moře. Ta to řeší tak, že na pevninu nikoho nepustí, a kdo dorazí, toho strčí do táborů na nějaké ostrovy, kde panují dost neveselé podmínky. To je jako řešit nevítanou návštěvu tchyně nebo otravného strýčka tak, že je zavřeme do sklepa a okénkem jim házíme zbytky z kuchyně a děláme, že tam vlastně nejsou.
Takže máme skvělý výběr. Vést válku, kterou neumíme, utratit ohromné množství peněz a hledat, kdo se dá (Německo, neasi?), nebo pokračovat metodou pokus omyl. Popřípadě sami někam emigrovat.