Andrej Babiš před parlamentními volbami často hovořil o tom, jak je nutné přidat zdravotním sestrám i dalším pracovníkům ve zdravotnictví. Jak se však ukazuje v současnosti, jednalo se pouze o další populistický slib, který nikdy neměl v plánu dodržet. Tím ovšem Babiš píchl do vosího hnízda a ještě se může divit, jak mu dokáží odboráři znepříjemnit jeho politický život.
Když předseda hnutí ANO cítí, že se již blíží doba, kdy je třeba použít nejsilnější kalibr slibů, vytáhne zvyšování platů. Na takový argument totiž slyší voliči všech stran a především ti sociálnědemokratičtí jsou ochotni i změnit své stranické preference.
V roce 2016 trojice Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš a Pavel Bělobrádek slíbila odborářům ve zdravotnictví, že se ten, kdo zůstane u moci, postará o zvýšení platů v jejich rezortu. V momentě, kdy se blížily parlamentní volby, začal tímto tématem šermovat nejrychleji šéf hnutí ANO a aby dal svému odhodlání punc uvěřitelnosti, prezentoval srdcervoucí příběh.
Historku o tom, jak při návštěvě své ženy v nemocnici viděl nebohou drobnou sestru zvedat mnohonásobně těžšího muže. A to přece nejde trpět, takovým lidem se rozhodně musí zvýšit platy, hřímal rozhořčený Babiš. Stačilo pár měsíců a všechno je jinak.
Premiér přidávat nechce a jeho ministr zdravotnictví Adam Vojtěch tvrdí, že do nemocnic jde 320 miliard, a proto není důvod, proč by měla začít stávková pohotovost, kterou odboráři deklarovali. O tom, jak se ovšem zmiňované miliardy rozdělí a že většina z těchto peněz skutečně neputuje k zaměstnancům, už ale Vojtěch nepíše.
Vytváří se celkem velký problém, který zapříčinil předseda vlády svými velkoústými sliby. Kdyby se o tom, jak se jedná s odboráři a jejich předsedou Josefem Středulou, v minulosti bavil s Bohuslavem Sobotkou, nepostavil by sám sebe do situace, jejíž důsledky si zřejmě neumí domyslet.
Bývalý premiér moc dobře věděl, kdy s odbory jednat, kdy jim něco slíbit a kdy Středulovi vysvětlit, že jejich požadavky jsou v daný moment nesplnitelné. Zato Babiš „jede“ v zajetých kolejích a slibuje cokoliv na všechny strany. Později ovšem přijde na to, že na své proklamace nemá peníze, a na všechno, co slíbil, zapomíná.
Na tohle jednání však nejsou odboráři zvědaví a ukazují to i vyhlášením stávkové pohotovosti. A to už musí být skutečně zle, protože je veřejně známo, že stávka je pro Josefa Středulu až krajním řešením.
Jenže pro Babiše to zatím není to nejhorší. Odboráři, především ti ve zdravotnictví, totiž umějí svolat i celkem velké demonstrace. Takové, které premiér tolik nesnáší a v jejichž důsledku dokáže kolikrát i změnit svůj názor, jen aby nebyla narušena image dobronoše ze Slovenska. Své o tom ví třeba Zdeněk Ondráček, který se do čela komise pro kontrolu GIBS nedostal jen díky demonstracím po celé republice, na něž reagoval Babiš a komunistického poslance de facto odstřihl od funkce.
Jestli tedy Babiš bude pokračovat v nastavené komunikaci vůči odborům, může se také dočkat toho, že mu pod okny bude demonstrovat spousta nespokojených občanů. A to se v hnutí ANO opravdu nechce. Obzvlášť před komunálními a senátními volbami.