Jak tomu u nás bývá, Andrej Babiš dostal v sobotu opět rozsáhlý prostor v deníku Právo, aby mohl v rozhovoru poplivat evropský úřad pro boj s podvody OLAF, vyšetřovatele Nevtípila a potažmo i celou českou policii. Jeho řeči o vyšetřujících orgánech se nijak nevymykají tomu, jak o nich mluví většina obviněných. Nikdo z nich ale nemá tak ohromný mediální prostor k útokům na vyšetřovatele jako náš předseda vlády.
Proč tuto nedůstojnou akci deník Právo dělá, to je záhadou. Jako by nestačilo, že má Babiš kdykoli k dispozici stránky MF DNES, Lidových novin, Metra a týdeníků 5 + 2 a Téma či nejsilnější rozhlasovou stanici Impuls.
V sobotním rozhovoru s premiérem je ale zajímavější jiné téma. Babiš jednoznačně vyloučil, že by v předpokládaném druhém kole sestavování vlády, tedy po očekávaném vyjádření nedůvěry, nabízel komukoli účast v koaliční vládě. Koalice je podle něj „horor“ a on nic takového nechce. Chce znovu navrhnout jednobarevnou vládu.
Když si uvědomíme, kolik naivních publicistů tlačilo na ODS, na Starosty i TOP 09 a na ČSSD a KDU-ČSL, aby se tyto strany „obětovaly“ a šly do vlády s Babišem, tak je člověku až trapně. Dobře míněná snaha o koaliční vládu, která by udržela normální kontury demokratického vládnutí, je jistě vysvětlitelná rozšířeným strachem, který Babišovy metody vyvolávají. Celé to má jen jednu chybu. Andrej Babiš odmítá samotný princip koaličního partnerství. Říká, že „dobrý tým“ může vzniknout jen v jednobarevné vládě, kde proti sobě nikdo neintrikuje.
Takže je jasno: Babiš má mentalitu samovládce a bude se pořád dokola snažit o sestavení té samé vlády, která téměř jistě nemůže dostat důvěru poslanecké sněmovny, pokud nedojde k nějaké rozsáhlé korupci. Babiš se nechce nikdy s nikým dělit o moc. Bylo by moc dobře, kdyby to už kolegové v Respektu vzali na vědomí a přestali dělat z demokratických stran umanuté fanatiky, kteří nechtějí v zájmu země přimhouřit oči nad trestními kauzami premiéra.
Jakmile Babiš na koaliční vládnutí přistoupí a jakmile se objeví kolaboranti, kteří by s ním do vlády šli i navzdory bezprecedentní situaci, která nastala po zveřejnění výsledků vyšetřování OLAF, budeme definitivně na šikmé ploše, která směřuje k destrukci právního státu.
Babiš kupříkladu vůbec nebere vážně základní pravidlo našeho ústavního systému, že vláda je sestavována vždy pouze tak, aby mohla obdržet důvěru, protože jinak nemá oprávnění vládnout. Toto pravidlo těžce nabořil už Zeman se svojí Rusnokovou vládou. Babiš v těchto praktikách pokračuje.
Andrej Babiš nehledá koaliční partnery, nýbrž zaměstnance. Snaží se rozvrátit demokratické strany tím, že nabízí morálně slabším jednotlivcům uplatnění. U ČSSD už na jeho vábení kývl Jaromír Tejc, který bude pracovat pro ministra Pelikána, a z KDU-ČSL Cyril Svoboda, který klesl tak hluboko, že bude radit samotnému Babišovi.
Určitě se najde ještě několik dalších kolaborantů pro vytvoření dojmu, že Babiš sestavuje vládu z členů více stran. Brzy si budeme připomínat 70. výročí únorového komunistického puče. Tehdejší metody komunistů byly v mnoha ohledech podobné tomu, co provozuje Babiš. Vyzdvihování kolaborantů z demokratických stran do různých postů byl jejich oblíbený trik. Dále to bylo pohrdání ústavním pořádkem a zastrašování oponentů. Gottwald měl ovšem za sebou Stalina a sovětskou armádu a také měl na své straně fanatickou zločineckou ideologii, takže to mohl všechno provozovat ve velkorysejším stylu.
Základní principy nastolování autoritativní moci jsou ale v historii často velmi podobné. A národ, který svoji historii zapomene, musí si ji zopakovat.