Během posledního skandálu premiéra Babiše jsme se stali svědky poněkud obludného zacházení s pojmem „psychické nemoci“. Tato „nemoc“ má být důvodem, proč nebrat vážně výpovědi, které ohrožují mocenskou pozici Andreje Babiše. Pojem nemoci tu přitom vůbec nemá žádný lékařský význam. Má výlučně jen účelový a marketingový smysl. A každý soudný člověk to ví. Žádný seriozní lékař u této matoucí záměny medicíny a politického marketingu nesmí nikdy asistovat.

Bohužel se ovšem na tomto účelovém triku v posledních dnech podílelo i několik dobře situovaných psychiatrů.

[ctete postid=“220378″ title=“Pavel Šafr: Obrana před Babišem a příběh českých médií v nové knize“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/45526126_516973565444289_5353478040686952448_n-385×230.jpg“ excerpt=“V těchto dnech vychází kniha OBRANA PŘED BABIŠEM, v níž Pavel Šafr v rozhovoru s “ permalink=“http://forum24.cz/pavel-safr-obrana-pred-babisem-a-pribeh-ceskych-medii-v-nove-knize/“]220378[/ctete]

Když si poslechneme, jak veřejně známí lékaři hodnotí nemoc Andreje Babiše juniora, tak je krajně podezřelé, že se od sebe liší výroky lékařů, kteří mají funkce závislé na státních orgánech, od výroků jiných lékařů, kteří takové vazby nemají. Ti první lékaři odříkávají bez mrknutí oka, jakým bludům může propadat schizofrenický pacient (někomu se tudíž jeho únos na Krym jenom zdál), a ti druzí se zdráhají jakkoli potvrzovat, že by psychiatrický pacient měl být apriori nevěrohodný ve svých výrocích.

Důvod je prostý. Jsme svědky smutné demoralizace lékařských funkcionářů. Podobně jako jsme svědky demoralizace i jiných funkcionářů v mnoha jiných oblastech. Poznáte je vždy podle předstírání, že naše vláda je normální. Opravdu není. A také podle vynášení stanovisek, které se nejvyšším místům hodí do krámu.

Solidní lékař, i kdyby zažíval nepříjemnou závislost na nějakém ministerstvu řízeném hnutím ANO, by musel při dotazu na nemoc Babišova syna poctivě čelit nepřípustné politické objednávce. Třeba by mohl říci toto: „Nebudu veřejně sdělovat nic o projevech jakékoli psychické nemoci, když tu všichni víme, že si do tohoto schématu nyní veřejnost může dosadit interpretace ohledně nemoci konkrétního člověka, který je synem předsedy vlády.“ Tohle ovšem bohužel ctěné funkcionáře nenapadlo.

Když třeba ředitel renomované psychiatrické léčebny na jasně mířenou otázku sdělí v obecné rovině, jak vážné jsou bludné halucinace schizofrenika, tak všichni víme, že si právě šplhnul, protože je zde velká politická objednávka po znevěrohodnění schizofreniků. Dobře věděl, k čemu se vyjadřuje, když se ho právě nyní média ptají na schizofrenii.

V civilizované společnosti platí, že žádný solidní psychiatr nevynáší veřejně soudy ani v obecném smyslu o duševních poruchách, když ví, že mluví v kontextu konkrétní kauzy a že existuje zásadní politická a mocenská objednávka na tom, aby konkrétní člověk byl označen za nevěrohodného blázna.

Žádný slušný lékař na takovém hnusném a účelovém postupu nikdy neparticipuje. A není nikdy žádnou omluvou, že tento lékař a manažér v jedné osobě potřebuje zajistit od státu peníze pro svůj ústav.

Existují stále sílící indicie, že Andrej Babiš junior není vůbec nevěrohodný pomatenec. Může prodělávat nejrůznější problémy, ale jeho sdělení nejsou automaticky nevěrohodná tím, že je pacientem psychiatrické léčebny. Taková stigmatizace nepohodlných osob s využitím psychiatrie byla už často projevem zaostalých autokracií a používala se hojně v Sovětském svazu k potlačování veřejných kritiků.

Sdělení Andreje Babiše ml. byla tak vážná, že je ve veřejném zájmu, aby byla seriozně prověřena možnost, že popisuje reálné události. Slovo „únos“ je přitom možná nadnesené a odpovídá zřejmě subjektivnímu prožitku více, než tomu, co se asi věcně stalo. Zřejmé je ale to, že předseda vlády se snažil, aby se jeho syn dostal mimo dosah orgánů spravedlnosti České republiky. Spíše se jednalo o nátlak než o únos. Ale hrozivý zásah otce do života syna je zde zřetelný. Diskvalifikující jednání pro pozici premiéra je tu jasné.

Naše budoucnost velmi závisí na tom, zda tu budeme mít lidi, kteří i ve chvíli závislosti svých pozic na politické situaci budou mít odvahu jednat v zájmu demokratického státu, a nikoli v zájmu konkrétních držitelů moci.

Demoralizace funkcionářů je nejhorší dědictví normalizační éry. Ředitel nemocnice má bránit pacienty svým tělem a ne je předhazovat predátorům moci. Ředitel nemocnice má statečně bránit principy lidské důstojnosti všech pacientů a ne shazovat lidi, kteří prošli jeho ústavem. A jestliže lékařka psala pro policii o synovi ministra financí znevěrohodňující posudky a zároveň pro tohoto ministra a otce pracovala ve špičkové pozici, tak je to přece naprosto otřesné. Takové barbarské a východní manýry se tu nesmí tolerovat. Musí se o nich otevřeně mluvit.

Dnes vůbec není projevem žádné velké odvahy, když odepřeme Babišovi nějaké služby. Být ředitelem psychiatrické léčebny zároveň není až tak velké terno, aby se člověk úplně znectil, když veřejně opakuje, jaké bludy a stihomamy prožívá schizofrenik. Zvlášť když vůbec nevíme, zda ten, o kom je ve skutečnosti řeč, je opravdu schizofrenikem. Politická objednávka na určení této diagnózy by nás měla vést k nejvyšší opatrnosti. A navíc ani po jejím stanovení není osoba pacienta vyřazena z lidské a občanské společnosti. Co když tu zásadním faktorem současného stavu premiérova syna není nemoc v klinickém smyslu slova, ale spíše týrání a nátlak? To je zcela relevantní otázka, kterou nelze nezodpovědně zakrývat řečmi o bludných stavech mysli.

Dějiny totalitních států ukázaly, že diagnóza v oblasti psychiatrie je krajně manipulovatelnou skutečností a lze ji strašně zneužít. Přitom se v normální zemi paradoxně jedná o zcela běžnou věc a v bohatých společnostech patří skoro k dobrému tónu mít svého psychiatra. Klíčovou otázkou je závažnost a také samotná fakticita dané nemoci. Takové otázky nejsou přitom v individuální rovině dobrým tématem pro zjednodušující žánr masových médií. Je to téma pro nezávislé soudní znalce anebo pro velmi věcnou a seriozní diskuzi v kompetentních institucích.

Když premiér potřebuje, aby byl někdo veřejně označen za schizofrenika s bludnými paranoidními stavy jehož výroky nemají žádnou platnost, tak by se měla celá lékařská veřejnost v oboru psychiatrie zvednout a bránit pravidla a etiku své vlastní profese a důstojnost svých pacientů. Shazovat lidskou důstojnost pacienta je totiž v této profesi to nejhorší.

Automatické znevěrohodňování lidí s psychickou poruchou nebo nemocí je projevem civilizační zaostalosti a navíc samotná existence takové poruchy či nemoci může být zcela sporná. Kupříkladu lze člověka úspěšně stresovat a zdrogovat, aby vypadal jako psychická troska a ukázkový psychiatrický pacient. A právě zde se nacházíme v případu, kde potřeba zlikvidovat důvěryhodnost premiérova syna je zcela zásadní potřebou pro mocenskou pozici jeho otce, kterému jde o všechno. Kdyby se neudržel ve své pozici, mohl by se snadno ocitnout i ve vězení.

Český premiér potřebuje důkladně zpochybnit i tu nejmenší důvěryhodnost svého vlastního syna. Kdo se na tom chce z lékařů podílet, musí být ve veřejném zájmu podroben kritickému zkoumání, proč to dělá.

Někdy by stačilo prostě jen mlčet a nepomáhat aktivně politické moci, která je od samých základů nebezpečná pro společnost svými barbarskými inklinacemi. Účelové zneužívání psychiatrické diagnózy ke znevěrohodnění a poškození lidské důstojnosti člověka se dotýká základních ústavních a také lidských práv. Lidskoprávní a občanskoprávní stránka celého případu Andreje Babiše juniora je zásadním aspektem pro civilizační úroveň našeho státu i jeho zdravotnictví.