Hnutí ANO Andreje Babiše samo sebe za vydatné asistence některých novinářů z Lidových novin (skvělým příkladem je Jan Macháček) a zejména za účasti vlastních europoslanců (pan Telička a paní Jourová by mohli vyprávět) vydává za proevropské a liberální. Uvěřit těmto tezím by ale musel jedině člověk, který Babiše v posledních týdnech a měsících vůbec neposlouchá.

Samozřejmě, je to velmi líbivé, když čtete tweety Pavla Teličky, který tak rád kritizuje prezidenta Miloše Zemana, který je obdivovatelem totalitních režimů úplně otevřeně. Člověk by si pak skoro myslel, že ANO je vlastně milá, proevropská strana. Dvě základní věci ovšem nasvědčují pravému opaku: Babišovo náhlé odmítání eura a zejména volání po zrušení protiruských sankcí.

„Sankce však nepřinutily Rusko, aby Krym opustilo. A minské dohody nefungují. Je otázka, co s tím dál,“ uvedl pro Hospodářské noviny Babiš a shodl se tak se svým spojencem Zemanem, který proti sankcím vystupuje dlouhodobě.

Liberál Babiš je v této otázce zajedno ještě s někým – nepříliš překvapivě je to šéf KSČM Vojtěch Filip, který říká: „Sankce proti Ruské federaci jsou evidentně neúčinné. Německo dál realizuje projekt plynovodu Nord Stream 2, a tedy sankce obchází. Případné odmítnutí sankcí by naši situaci v Evropě nezměnilo.“

Ještě kouzelnější rozpor však můžeme sledovat, když veřejně vystupuje ministr obrany Martin Stropnický. I ten sám sebe pravděpodobně považuje za liberálně uvažujícího člověka a většinou dokonce stojí na straně USA. Navíc by velmi rád byl Babišovým kandidátem na prezidenta. Má to ale háček. Před časem se Stropnický v rozhovoru pro Mf DNES vyjádřil pro sankce. „Když prezident vznese otázku sankcí proti Rusku, já držím linii, že nejde o jejich efektivitu, ale o to, že je to velice silné symbolické gesto, pro které je důležitá evropská jednota. Prezident řekne, že on to vidí jinak, a tím naše debata na toto téma končí,“ uvedl.

Andrej Babiš se tak naprosto evidentně lépe shodne s předsedou komunistů i prezidentem republiky než s vlastním ministrem obrany. Stropnického by však i přesto mohl klidně na Hrad dostat (případně mu po sněmovních volbách ponechat jeho resort), protože zdůrazňuje, že zahraniční politiku určuje premiér. A koho chce Babiš předsedou vlády? Přece Babiše.

A tak se nám tu rodí zahraničněpolitické spojenectví, které šéf hnutí ANO v současné době utvrzuje i svým jasným odmítáním společné evropské měny. Říká, že je pro Česko nevýhodná – a téměř nikdo kromě opoziční TOP 09 mu v tomto neoponuje. Jsou strany, které nesměle podotýkají, že jsme se k přijetí eura zavázali, některé by případně uvítaly i fakt, že bychom mohli v budoucnu patřit do „rychlejšího pruhu“ Evropské unie. Shoda s komunisty je ovšem jasná.

Členům Babišova hnutí se často daří v rámci své image vnucovat světu, že se jedná o běžnou, civilizovanou stranu, ač je vlastněná oligarchou ruského typu. Jejich voliči by si ovšem měli dobře prostudovat program týkající se zahraniční politiky a soustředit se na slova pana předsedy. Právě on totiž rozhoduje o všem. A ti přesvědčení liberálové by jednou mohli hořce litovat.