Stejným fetišem, jakým se dříve stal tlak na přijetí přímé volby prezidenta, se nyní stává debata o přijetí obecného referenda. Tento další prvek přímé demokracie je hrou s ohněm, která může vážně narušit parlamentní zastupitelskou demokracii. Zvláště pokud hnutí ANO kývlo Okamurovi a KSČM na závazné pojetí referend.

V zemi přežívá menšinová vláda v demisi a žádná stabilní většinová koalice se zatím nerýsuje. Přesto probíhají čilá programová jednání, přičemž jejich agendu nastolují hnutí SPD Tomia Okamury a komunisté. Hnutí ANO jim vychází vstříc, přestože se tváří, že s nimi žádnou koalici nevytváří a žádná smlouva o smlouvě budoucí mezi nimi neexistuje.

Agenda Okamury a komunistů 

Andrej Babiš znovu potvrzuje, že jeho hnutí je populistický projekt, pružně přizpůsobující svůj program aktuálním podmínkám v čase, prostoru a podle průzkumů veřejného mínění. Najednou to vypadá, jako by bylo téma obecného referenda na celostátní úrovni středobodem vesmíru, kolem kterého krouží česká politika. Přitom jde o projekt, který může ve svém důsledku destruovat politický systém.

Nejde jen o spor, zda se má stát předmětem referenda vystoupení z EU, nebo NATO, s potenciálním rizikem citelného snížení životní úrovně a rozkolísání bezpečnostního ukotvení České republiky. To je jen odvádění pozornosti od celkově chybného a při špatném nastavení nebezpečného konceptu.

Strany podporující obecné referendum se sice zatím neshodnou na jeho parametrech a je nutné předeslat, že pro jeho schválení je nutná ústavní většina. Vůle přijmout aspoň nějakou podobu zákona je však evidentní, i když se jeho pevné obrysy zatím nerýsují. Pokud se však zástupci hnutí ANO, KSČM, SPD a s nimi i Pirátů na poslední schůzce dohodli, že obecné referendum má být závazné, a nikoli poradní, jako v některých jiných evropských zemích (Španělsko, Nizozemsko, Lucembursko), vyslali tím varovný signál.

Revolucionář Okamura, který se stává moderátorem této debaty, si extrémní podobu přímé demokracie vetkl do štítu svého programu. Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) nenavrhuje žádný minimální limit pro účast v referendu, pro jehož vypsání by stačilo nasbírat pouhých 100 tisíc podpisů občanů. Tolik má Okamura fanoušků na svém facebookovém profilu. Ani ne s velkou nadsázkou by tak mohlo seskupení s dnes sedmiprocentní podporou veřejnosti zásadně ovlivňovat chod země.

Zemanova intervence?

„Co se týče podpisů pro vyvolání, nejčastěji se mluví o 500 až 700 tisících podpisů,“ popisuje šéf SPD poslední jednání čtyř parlamentních stran. Minimální platnou volební účast navrhovaly od nuly do 35 procent. Neshoda zatím panuje na tom, zda se má zákon o obecném referendu týkat i důležitých zahraničních otázek, jako je vystoupení z EU. Zde Okamura a komunisté výrazně tlačí na pilu, a Babiš zatím „hrdinně“ odolává.

Okamura se chce kvůli tomu sejít s prezidentem Milošem Zemanem. „Rád bych ho požádal o spolupráci v tom smyslu, aby, až bude hovořit s Andrejem Babišem, nám pomohl vysvětlit Andreji Babišovi důležitost přímé demokracie a že by bylo dobré tyto otázky nevyčleňovat ze zákona o referendu,“ řekl. Vzhledem k tomu, že ortodoxně levicově orientovaný Zeman přímou demokracii a referenda podporuje, nelze vyloučit jeho intervenci.

Nepřenosný švýcarský příklad 

Referenda na celostátní úrovni existují v ústavách řady jiných zemí postavených na zastupitelské demokracii, ale používají se jen zcela výjimečně. Srovnávání s přímou demokracií ve Švýcarsku, v evropských poměrech ojedinělou, je zcela zavádějící. V zemi panují úplně jiné ústavní poměry, je zde slabá centrální vláda a silné postavení kantonů.

Přímá demokracie má ve Švýcarsku dlouhodobou tradici a po celá staletí se vyvíjela na obecní a kantonální úrovni, než se v roce 1848 referenda stala součástí ústavy pro celou konfederaci. V této alpské zemi panuje dlouhá historická kontinuita, vysoká míra decentralizace státní správy, jiná politická kultura a z toho vyplývající vysoká odpovědnost lidí, kteří se podrobně a do hloubky zajímají o politické dění.

Právě díky této tradici Švýcaři rozhodují spíše ve prospěch celku než ve svůj vlastní. Proto v referendech odmítají populární návrhy, jako je delší dovolená, zavedení základní mzdy nebo penzijní reforma spojená s ekonomicky problematickým zvýšením důchodů. Jak by asi podobná referenda, mající přímé dopady do podnikatelské sféry či veřejných rozpočtů, dopadla u nás? Co by se asi kolem těchto nákladných kampaní odehrávalo?

Přímá volba bez katarze 

Referendum má v České republice z výše uvedených důvodů smysl na komunální úrovni, protože lidé mohou ovlivňovat důvěrně známé prostředí, ve kterém žijí.

Hypertrofovaná přímá demokracie v našich podmínkách neznamená všelék na řešení problémů společnosti. Tlak na přímou volbu prezidenta byl vyvolán většinovým veřejným míněním, reagujícím na dosavadní praxi nepřímé volby, spojované  s nepopulárními zákulisními dohodami. Přímá volba, na které byla shoda napříč politickým spektrem, měla tyto neduhy odstranit.

Vývoj však šel jiným směrem. Z přímé volby prezidenta se stala dryáčnická reality show míjející skutečné kompetence hlavy státu. Volební zákon je přitom bezskrupulózně obcházen, o čemž svědčí „tvrdíkovské“ vyúčtování masivní (ne)kampaně Miloše Zemana, podporovaného jeho kontroverzními přáteli. Žádná zázračná katarze se nekonala. Přímá volba pouze přispěla k vybičování atmosféry v zemi a rozdělení společnosti, kdy se emoce přenášejí až do rodinných mikrosvětů.

Zbavení politické odpovědnosti 

Každý nový prvek přímé demokracie slibuje totéž. Vzedmutí emocí, manipulaci veřejným míněním, polarizaci společnosti. V případě celostátního referenda navíc komplikace rozumného provozu vládnutí a angažmá mediálně vlivných zájmových skupin, včetně odborů.

Politici se na jedné straně alibisticky zbavují vlastní odpovědnosti. Na druhé straně mohou v závazných referendech procházet nejrůznější populistické návrhy, a naopak mohou být blokovány nepopulární, i když potřebné reformy a změny.

Andrej Babiš je zřejmě připravený učinit vše pro to, aby nakonec jeho vláda vznikla, a proto dává zelenou dalším v našich podmínkách nevyzkoušeným experimentům. On sám dal mnohokrát najevo, jak ho zastupitelská parlamentní demokracie unavuje, a jak je lákavé její principy měnit a svazovat. Čas ukáže, jak bude v této mravenčí píli, která se může časem obrátit i proti němu samotnému, úspěšný.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora