Dva a půl měsíce před klíčovými parlamentními volbami se zdá být všechno jasné.

Hnutí ANO prý vyhraje, Babiš bude premiérem a některé z demokratických stran u toho budou muset dělat Babišovi stafáž, protože jinak vpustí do vlády nedemokratické strany, kupříkladu KSČM či Okamurovo hnutí SPD.

Jinými slovy, jako by všechno už bylo ztraceno a teď nezbývá než čekat, jaké budou konkrétní výsledky.

Je to nesmyslná a zbabělá psychologie rezignace, která ovšem logicky navazuje na čtyřleté nečestné ustupování uzurpátorovi při jeho cestě k moci ve státě. Tato rezignace, kterou prožívá část lidí z demokratických stran a také část lidí v médiích a v intelektuální sféře, pomáhá Babišovi, pomáhá Okamurovi a pomáhá i komunistům. Je to voda na mlýn všem nepřátelům Listopadu 1989 a celé polistopadové historie, která navzdory všem potížím představuje to nejlepší delší období, které Češi zažili za více než tisíc let své existence.

Andrej Babiš ještě v kapse své vítězství nemá. Nemá pevnou půdu pod nohama jak kvůli svým skandálům, tak i kvůli charakteru svých voličů. Jeho většinoví voliči se vyžívají ve verbálním negativismu a obdivují svého vůdce, ale není to právě ta nejdisciplinovanější část populace.

V roce 2013 byl voličem Andreje Babiše zklamaný pravicový volič. Ten je dnes opět zklamaný, ovšem tentokrát z Babiše. Mnoho lidí ze střední vrstvy mělo možnost pochopit, že Babiš nezastupuje jejich zájmy.

Současný volič Andreje Babiše pochází mnohem více z plebejských poměrů a dříve volil levici. Ty venkovské babičky, které na videích hnutí ANO obdivují, jak je Babiš mužný a krásný a jak se umí krásně oblékat, nejsou zárukou zářného volebního vítězství. Babišova tolikrát zdůrazňovaná mužská krása (což je nový a komický fenomén) mu rozhodně neobstará ten nejpevnější mandát.

Babiš je naprosto jednoznačným a neskrývaným nepřítelem polistopadové demokracie. Překročil pravidla hry, když si koupil kvůli ovládnutí společnosti největší noviny a další silná média. To byla první drzost, kterou mu neměla (zejména novinářská) veřejnost tolerovat. Pak překročil pravidla v tom, že seděl ve vládě a pobíral zároveň veřejné dotace, vítězil ve veřejných zakázkách a obchodoval se státem, který zároveň zastupoval. A nepokrytě usiloval o vliv v policii.

Vrcholem drzosti jsou ale jeho sny. Když někdo sní o tom, jak přepíše ústavu, aby omezil zastupitelskou demokracii, pak končí veškerá legrace. Je to přesně ten okamžik, kdy je třeba říci dost. A je nutné, aby mu tohle „dost“ řekl každý člověk, který tu drzost vidí. Abychom se prostě nebáli.

[ctete]144956[/ctete]

Kdyby si demokraté byli jisti sami sebou a řekli Babišovi všichni dohromady toto silné a pevné „dost“, tak se to povede. Chtělo by to ovšem změnu psychologie. Přestat se trápit průzkumy veřejného mínění a přestat se zabývat tím, kdo je mezi demokratickými politiky špatný a proč ho nelze volit. Máme tady před sebou jednoznačné a zásadní nebezpečí a je třeba se mu čestně postavit. A případná prohra není − jak se dříve v křesťanských dobách říkávalo − z hlediska věčnosti − ta hlavní chyba. Tou hlavní chybou je ztratit čest a zbaběle vyklidit pole.

Staročeská moudrost pravila, že „některý had má prý takovou moc, že podívá-li se na člověka, tak ho omámí, že se nemůže hnouti. Strnulost tuto lze ovšem vysvětliti leknutím ze strachu, jaký lid před hadem má.“

Tato čtyřletá strnulost demokratické veřejnosti a její bezradnost a strach, to jsou důvody, proč je u nás demokracie v akutním ohrožení. Ze zbabělosti a z vypočítavosti se tu tvrdilo, že had není had. Za tuto strnulost je zodpovědná sociální demokracie, velká část novinářů a část intelektuální scény. Předstírání, že se nic tak strašného neděje, nás dovedlo tam, kde jsme teď.

To, že se s českou demokracií děje cosi krajně nebezpečného, nás ale nemá vést k tomu, že se na demokracii vybodneme. Je zbytečné teď tolik myslet na to, jak až strašlivě dopadnou volby. Je třeba myslet na podstatu věci. Na to, co uděláme nejen teď před volbami, ale i v delší perspektivě pro záchranu svobodné České republiky.

[ctete]48183[/ctete]

A při takové perspektivě se obraz situace mění. Babiš tuto zemi jen tak snadno nedostane. Nemá na to. Nemá žádnou smysluplnou vizi, kromě destrukce a jeho voliči nepředstavují žádný jasný názorový proud. Kult vůdce je silný vždy jen krátkodobě a historie ukazuje, že se vždycky zhroutí jako domeček z karet. I kdyby nakrátko ovládl Českou republiku, bude to jen začátek jeho konce. Škody, které přitom napáchá, by byly strašné, ale dostaneme se z toho.