Vrstevník Andreje Babiše Mark Penn (nar. 1954) je právem považován za hlavního strůjce úspěchu slovenského oligarchy v českém politickém prostředí. Mark J. Penn je i přes některé rozporuplné aktivity respektovaným politickým a marketingovým stratégem a konzultantem. Je prezidentem americké agentury, která se na politický marketing specializuje (Penn, Schoen a Berland Associates – PSB).
Jeho práce pro politický sektor je postavena na principu marketingově orientované strany či hnutí a negativních kampaních vůči oponentům. Říká, že politik musí být poslušný. A to nejen vůči těm, kteří jeho politickou dráhu nakopli finančně. I sebebohatší člověk si extrémně nákladnou volební kampaň neplatí sám, platí to i o Trumpovi, Berlusconim a pochopitelně i o Babišovi, který nám dodnes dluží odpověď na otázku, z čeho složil ohromný budget pro svou zaváděcí kampaň v roce 2013.
Mark Penn ví, že politik musí být poslušný i vůči svým politickým a marketingovým stratégům. V marketingově postavené politické formaci jsou to oni, kteří určují konkrétní politiku. Rychlé cílené průzkumy veřejného mínění spoludefinují nejen politický kurs, ale i formu a konkrétní obsah politikova sdělení. Nabídka budoucím voličům jde naproti uměle vytvořené poptávce, jako v každé produktové kampani. I kdyby se to třeba týkalo válečných sirotků, no prostě city stranou, tady jde o hlasy, tedy o moc a vliv. Nějaké hodnoty, zásady, solidarita, lidskost, tradice, smysl pro fair play atd. nikoho přece nezajímají. Součástí taktiky nové populistické vlny, která se jako tsunami žene v globálním politickém světě, je i to, že její tváře tvrdí, že politiky vlastně nejsou a ostře se vymezují vůči všem předchůdcům, kterými více méně pohrdají, stejně jako liberální demokracií a právním státem. Až dojemné souznění se stratégy ruské hybridní války.
Mark Penn je také symbolem propojení tzv. nové politiky a byznysu. Nedělá mu žádný problém hájit jakoby rozdílná stanoviska na obou stranách stolu. Jeho druhá agentura Burson-Marsteller lobovala např. pro elektrárenskou společnost TXU proti emisním omezením jejich uhelných elektráren a zároveň jeho agentura PSB bojovala v žoldu Hillary Clintonové proti „špinavým“ uhelným elektrárnám a za ekologické obnovitelné zdroje. Podobně to bylo s tzv. bojem proti kouření, kdy Mark Penn paralelně pracoval pro největší americké tabákové koncerny.
Stejně jako jeho klient Babiš nemá a nikdy neměl žádná dilemata s nějakým střetem zájmů. Být ráno pro Evropu a večer ostře proti mu nečiní žádnou potíž. Záleží na konkrétní situaci a konkrétních posluchačích. Babiš má s Pennovou mravní vratkostí hodně společného. Vrcholem dvojakosti Marka Penna a jeho účelové proměnlivosti pak bylo jeho tajné lobování pro kolumbijskou vládu, kdy se pak dostal do ostrého konfliktu s americkou administrativou.
Skutečným strategickým šéfem Babišovy kampaně v roce 2013 byl Alex Braun (bývalý novinář), který pracuje pro agenturu PSB. Uměl to hlavně s agenturami na průzkum veřejného mínění, v duchu učení svého mistra Marka Penna. Je původem z Bratislavy, stejně jako jeho klient. I proto si ho Mark Penn vybral. Otec Alexe Brauna působil v nedávných dobách jako velvyslanec ČR (kde zůstal po rozdělení Československa) v Turecku a Makedonii. Bratr Alexe Brauna Daniel Braun pracuje jako šéf poradců Věry Jourové v centrále EU. Prostě taková úspěšná a dobře se orientující rodina, jako u Babišů. Alex Braun žije nyní ve Washingtonu, ale se svým klientem Babišem udržuje stálý kontakt.
Součástí spolupráce Andreje Babiše a agentury PSB byl také příslib podpory v americkém politickém prostředí. A ten se skutečně naplnil během velkolepé spanilé jízdy Andreje Babiše po USA na jaře 2015. Sešel se tehdy mimo jiné i s Michalem Bloombergem, dalším z klientů PSB. Jedinou kaňkou na této tour bylo to, že v té době vyšel v časopise Foreign Policy profil Andreje Babiše, který vyzněl jako jeho zdrcující kritika. Byl zde vylíčen jako klasický východoevropský oligarcha s hlubokými kořeny v komunistické éře. A také jako nastupující politik v ohromném střetu zájmů. Andrej Babiš tehdy vzkázal svým fandům, že na tento plátek podá žalobu. Mohlo by to být docela pikantní divadlo u toho amerického soudu. Třeba by se ho někdo zeptal, jaký je rozdíl mezi tím řídit stát jako firmu anebo spíše pro firmu. Možná by se soud zeptal i na švýcarské firmy OFI a Ameropa a v této souvislosti i na legendárního Marca Riche (údajného stvořitele Andreje Babiše), který dostal v Babišově retrospektivní fabulaci nálepku legendárních švýcarských spolužáků. Je to úsměvné i alarmující zároveň. Doporučuji laskavému čtenáři si vygooglovat jméno Marc Rich. Opravdu dech beroucí story.
Jedno je jisté. Náš neohrožený spasitel nám dluží ještě mnohé odpovědi na mnohé otázky. Konzumenti koblih a dnes nově i guláše si je však nekladou a klást nebudou. To jsou ty limity, které nás srážejí do modelu banánové republiky. Bohužel. A Babiš to moc dobře ví a ví to moc dobře i Mark Penn a všichni Braunové i Prchalové.
