Jistě znáte úsloví o těšínských jablíčkách. Nejde tu o jablka z Těšína, ale o plané sliby, kterými nás někdo utěšuje. V rámci festivalu megalomanie nám zase jedno takové těšínské jablíčko předhodil premiér Babiš. Je ovšem nakousnuté. Za to nakousnutí Babiš nemůže, buďme spravedliví. Za zahlcování veřejného prostoru nesmysly místo rozumných a nutných řešení ovšem ano (ANO).

Dokonalým symbolem způsobu myšlení a práce premiéra je jeho nedávný nápad, že se v Praze otevře Apple Store. Hned dává k dispozici i vládní budovu na Staroměstském náměstí. Dobře si všimněme reakcí novinářů a veřejnosti. Nikdo už není schopen rozlišit, zda to s tou budovou byl žert, nebo to premiér myslel vážně. Nikdo si není jist a skoro všem už je to jedno. V této dekadentní politické debatě zaniká zásadní otázka. To se má vážně předseda vlády starat o to, zda v Praze otevře jedna z nejbohatších firem na světě svůj obchod? 

Výrobky Apple se u nás dají bez problémů koupit, jejich zpravidla lépe situovaná klientela si jistě poradí. Firma Apple taky. Dostat prostory na jednom z nejlukrativnějších míst Prahy by se nepochybně líbilo každému. Ale proč by proboha něco takového měla řešit česká vláda? Jak to pomůže naší ekonomice a našim lidem? Zbývá otázka, zda je to výraz impulzivnosti a nekompetentnosti premiéra, záměr odvést debatu od podstatnějších věcí, nebo jen další projev premiérovy příchylnosti k velkým podnikům, které vytrvale preferuje na úkor živnostníků a drobných podnikatelů. 

Apple Store by také třeba mohl být v budoucí vládní čtvrti. Projekt vládního městečka je další zbytečností, kterou moc nelze vysvětlit. Andrej Babiš si jako správný autokrat chce prostě postavit pomník. České republice a jejím občanům to nic nepřinese. Příznačné je, že už se – alespoň podle mediálních vyjádření – málem směňují s městem Prahou pozemky, budovy, peníze. Přitom neproběhla žádná debata o potřebnosti takového projektu, o vlivech přesunu úřadů na chod města, na historické centrum, na dopravu, na městské části. Není žádná analýza, k čemu to je, jaké náklady přímé i nepřímé to bude stát a co z toho vlastně všichni budeme mít.  

Snící megalomani se ale vyznačují tím, že si takové přízemní otázky nekladou. Zarážející také je rychlá ochota vedení Prahy obchodovat s premiérem jak na tureckém trhu, ale to už je zase jiná kapitola. Novým pořádkům se některá nová košťata přizpůsobují tak rychle, že zestárnou dříve, než stačila něco zamést. Natož aby metla dobře. 

O svých podivných projektech, které nikdo nepotřebuje, dokáže premiér do médií vyprávět opakovaně. Kupodivu ale nesvolal tiskovku, nenatočil video a nezahrnul nás žádnou sebechválou u dvou podstatných zpráv z minulých dní. Přitom s oběma přišla jeho vláda.

Ta první je z ministerstva práce a sociálních věcí. Pokud neprojde reformou, dostane se důchodový systém po dosažení penzijního věku tzv. Husákových dětí do deficitu, za 40 let by činil 3,4 % HDP. Nejde tu jen o stav veřejných financí. Co budou dělat dnešní čtyřicátníci a mladší generace? Kdo jim zajistí slušnou penzi a jak bude vypadat státní kasa? Možná se někomu zdá, že je to daleko. Jenže není. A hlavně: důchodový systém nelze opravit ze dne na den. I kdybychom se rychle domluvili na změně, její účinky se projeví až za mnoho let. S tím nám Apple Store u Husova pomníku vážně nepomůže.

Druhou zprávou, kterou nelze ignorovat, je snížení odhadu růstu HDP na tento i příští rok. Prostě končí nepřetržitý růst. Zatímco odpovědní politici v jiných zemích přemýšlejí v rozumných kategoriích a investice jdou do vzdělání, do výzkumu, do infrastruktury…, u nás premiér vydává rekonstrukci dálnice za stavbu nové dálnice a zřízení luxusního Apple Store za službu občanům.

Městečko pro vládu. Podpora firmy, která to nepotřebuje. Rozdávání na všechny strany. Tančení na palubě, když už samotní jeho lidé vysílají z podpalubí varovné zprávy. Stranou zájmu zůstává střední vrstva, aktivní lidé, drobní podnikatelé, všichni, na nichž vlastně celý ten růst stojí. Nepřeháním, jejich budoucnost při tom zběsilém tanci hází premiér přes palubu. 

Dobrou budoucnost nám těšínská jablíčka nezajistí. Ani celá, ani nakousnutá. Tu přinese jen odpovědná politika, jejíž hlas musí být mezi duněním taneční hudby a megalomanským třeštěním stále víc slyšet. 

Autor je předseda ODS