Klíčovým nástrojem politiky Andreje Babiše není program, ale populistický marketing. Jemu podřizuje úplně vše, včetně manipulací státních institucí, svěřených hnutí ANO. Nejinak tomu bude krátce před volbami, kdy se hodlá pomocí účetních triků znovu prezentovat jako úspěšný strážce státní kasy. I za cenu ohrožení stability koruny.
O účelovém fungování ministerstva financí a finanční správy v éře hnutí ANO nelze pochybovat. Chovají se jako marketingová divize Agrofertu, jejíž jedinou náplní je budovat portrét nejlepšího ministra financí v polistopadové historii. Nejde jen o jednostranné vykreslování vývoje veřejných rozpočtů a údajné úspěšnosti jím zaváděných represivních nástrojů, jako jsou EET a kontrolní hlášení DPH. Jde i o zatajování negativních tendencí a finančních machinací, jimiž si resort pomáhá vylepšovat průběžný stav státního rozpočtu a dluhu.
Absolutní rekordman
Předseda hnutí ANO se svým nezaměnitelným způsobem chlubí na sociálních sítích „absolutním rekordem v počtu navržených zákonů mezi všemi poslanci a ministry od počátku existence Parlamentu České republiky“ (celkem 84 za volební období). „Sedíte? Jestli ne, tak si radši sedněte. No. Pořád se mě někdo ptá, co jsem dělal ve sněmovně, to jste si asi všimli. Tak jsem se kouknul a… něco jsem skutečně dělal.“
[ctete]139159[/ctete]
Zlé jazyky by mohly namítat, že bohužel. Že kvantita zpravidla neznamená kvalitu, a jedním z největších nešvarů parlamentního světa je zaplevelování právního řádu stovkami nových předpisů a měnících se pravidel. V parlamentu platí více než jinde, že méně je někdy více. To se týká především nárůstu administrativních povinností, které lidem a hlavně podnikatelům otravují život. V tomto je Babiš skutečným absolutním rekordmanem.
Nyní podobné čarování s čísly chystají úředníci ministerstva financí před volbami, aby vylepšili mediální obraz Andreje Babiše jako úspěšného hospodáře, který snižuje státní dluh. Skryté nebezpečí spočívá v tom, že jejich kreativita, kterou lze zařadit do strategického rámce kampaně hnutí ANO (kdo a jak ji podle nového zákona limitujícího volební náklady vyčíslí?) jde tak daleko, že může podle nezávislých ekonomů ohrozit stabilitu koruny.
Stabilita koruna v ohrožení
Deník E15 (27. 7. 2017) přinesl informaci, že stát musí během srpna a září vrátit zhruba 170 miliard korun, které si ministerstvo financí ještě pod vedením Andreje Babiše napůjčovalo začátkem roku většinou od zahraničních spekulantů, kteří sázeli na posílení koruny po ukončení devizových intervencí ČNB. Předpokládali přitom, že poté se měny zbaví a z České republiky odejdou.
Tyto účetní operace se projevily nejrychlejším růstem státního dluhu k HDP v rámci EU v prvním čtvrtletí letošního roku (o více než tři procenta). Rekordní zvýšení krátkodobého dluhu v historii země se splatností v řádu několika měsíců resort oficiálně zdůvodňuje snahou vydělat miliardu korun na provizi ve formě záporných úrokových sazeb.
Kritici tohoto riskantního kroku namítají, že odchod velké části spekulantů může ohrozit stabilitu koruny a oslabit ji, což může vést k předčasnému růstu úroků. „Jde tak trochu o hazard ministerstva financí s korunou,“ tvrdí analytik BH Securities Martin Vlček. Ekonomové přitom v době extrémně nízkých úrokových sazeb doporučují spíše soustředit se hlavně na zajištění dlouhodobého financování, přičemž krátkodobé spekulativní půjčky opakovaně kritizuje i Mezinárodní měnový fond.
Důvodem volební kampaň ANO
Důvod tohoto počínání je však zjevně jiný, než uvádí ministerstvo financí. Před volbami hodlá splatit celkem 220 dlužných miliard, z čehož podstatnou část tvoří ony krátkodobé a termínově správně načasované půjčky. Takto bude moci Andrej Babiš triumfálně oznámit, že státní dluh − po cíleně vyvolaném prudkém nárůstu v prvním pololetí letošního roku − znovu výrazně klesnul.
„Ministerstvo nastavilo emisi pokladničních poukázek (ve výši 170 miliard korun) tak, aby byly splatné v srpnu a v září, tedy před volbami. Úřad tak bude moci ke konci září podle našich očekávání vykázat pokles zadlužení,“ hodnotí tyto operace ekonom Komerční banky Marek Dřímal. Během léta navíc ministerstvo hodlá utlumit nové emise dluhopisů a pokladničních poukázek. Dluh by tak koncem září klesl na 1,6 bilionu korun, tedy nejníže od roku 2012. Do konce roku by potom znovu stoupl, ale to už bude po volbách.
„Vyznívá to tak, že šlo o strategii úřadu, přitom jde jen o hrátky s rezervami a důsledek politického cyklu,“ zpochybňuje tyto triky, určené až příliš nápadně pro veřejnost před volbami, ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Nobelova cena za ekonomii?
Prezident Miloš Zeman zase bude mít důvod šéfa hnutí ANO pochválit a označit jej za kandidáta na Nobelovu cenu za ekonomii. A marketingový tým Marka Prchala bude moci znovu rozjet tirády o nejlepším ministru financí všech dob.
Podobně si Babišův resort počínal loni, když vykázal rekordní přebytek státního rozpočtu ve výši 62 miliard korun. Nejde jen o to, že byl dosažen zejména vlivem příznivého hospodářského růstu, což je zásluha podnikatelské sféry, mimořádným a neopakovatelným příspěvkem z evropských fondů a celkově nižšími investicemi.
[ctete]117137[/ctete]
Hlavní ekonom společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda pro E15 uvádí další důvod loňského přebytku. Ministerstvo financí v prosinci rušilo aukce státních dluhopisů, přestože po nich byla na trhu poptávka, což zásadním způsobem přispělo k přebytkovému rozpočtu.
„Nejdříve rekordní přebytek, pak hned prudké zadlužování. Odkud se takové přemety státní kasy berou? O co méně si ministerstvo financí půjčovalo koncem loňského roku, o to více si půjčovalo začátkem roku letošního. Babiš získal pověst zdatného hospodáře zkrátka jenom tím, že své půjčování o jedno čtvrtletí pozdržel,“ vysvětluje Kovanda.
Cinklá esa
Na druhou stranu zcela zapadá rekordní zvyšování vládních výdajů za současné Sobotky a Babišovy vlády, které bude pokračovat i v příštím roce. Koalice rázně vykročila ve stopách Jiřího Paroubka, který před volbami v roce 2006 populisticky zvýšil mandatorní výdaje o 70 miliard korun. Zhruba o stejnou částku se výdaje v návrhu státního rozpočtu na příští rok zvyšují i dnes, ať už jde mj. o platy ve státní sféře, zvyšování počtu státních zaměstnanců nebo o sociální dávky.
Slabá informovanost či nezájem nemalé části veřejnosti, mohutný marketing, defenziva a apatie koaličních partnerů, kteří naopak možná doufají, že se aspoň trochu na této vlně svezou, potom vedou k závěru Lukáše Kovandy: „Loňský přebytek a předpokládaný zářijový pokles státního dluhu budou nepochybně esy Babišovy předvolební kampaně. Půjde ale o cinklá esa. Bohužel polovina národa se tváří, jako by cinklá nebyla.“