Andrej Babiš se pochlubil hospodařením státu za loňský rok. Přebytek rozpočtu ve výši 62 miliard korun skutečně působí impozantně. Bližší pohled však tolik důvodů k aplausu výkonu vlády nenabízí. Na tento výsledek má jen omezený vliv a mimo jiné se ukazuje, že navzdory proklamacím Babišův nový represivní nástroj, kontrolní hlášení DPH, nezafungoval.

[ctete]92408[/ctete]

Úspěch, nebo předvolební marketing?

Ministerstvo financí pojalo prezentaci výsledků loňského rozpočtu jako dokonalý marketing. Andrej Babiš je představen jako nejlepší hospodář v historii České republiky, což nepochybně využije v letošní kampani do Poslanecké sněmovny. Nezbývá než se domnívat, že o to šlo v první řadě. Tomuto efektu ministr financí podřídil veškerou energii, nehledě na pochybnosti o manipulacích a dezinterpretacích skutečného stavu, kterých se přitom dopustil.

Přebytkové či vyrovnané hospodaření je jistě pro zdravý vývoj ekonomiky prospěšnější než deficitní. Avšak jedině tehdy, pokud je postaveno na pevných základech jako důsledek pozitivních strukturálních změn či potřebných reforem veřejných financí. Ty však nenastaly, právě naopak. Zůstává tedy otázkou, do jaké míry jde o důsledek promyšlených a koncepčních kroků, nebo o soubor nahodilostí, mimořádných příjmů, neplánovaných výpadků ve výdajích, technických triků a vnějších faktorů, které vláda nemohla příliš ovlivnit.

Vše nasvědčuje tomu, že platí to druhé. Co z výsledků rozpočtu za loňský rok vyplývá a o čem vláda v čele s ministrem financí nemluví?

Výběr DPH za očekáváním

Andrej Babiš zdůraznil, že za vyššími příjmy státního rozpočtu stojí efektivnější výběr daní, tedy zejména boj proti tzv. karuselovým obchodům a zavedení nové administrativní povinnosti podnikatelů, pravidelné podávání kontrolních hlášení DPH. Jde však jen o neprůkazné fabulace.

Skutečností je, že lze jen velmi těžko prokázat, jaký podíl má na výběru daní efektivnější finanční správa. Dominantní vliv má nepochybně zvýšená aktivita podnikatelského sektoru po vymanění se z ekonomické krize, která několik let sužovala celou Evropu. Důsledkem je přetrvávající ekonomický růst, nízká nezaměstnanost a růst mezd, z čehož vyplývají vyšší daňové příjmy.

Výše doměřených daní se přitom pohybuje v nikterak oslnivém řádu stovek milionů, maximálně jednotek miliard korun, ačkoli daňové úniky jen na DPH podle odhadů přesahují 100 miliard. To rozhodně po třech letech fungování vlády neodpovídá očekáváním, která šéf hnutí ANO vyvolal.

Co je prokazatelné, výběr Babišem tolik vzývané daně z přidané hodnoty zůstal za očekáváním, a je nejpomalejší ze všech daní. Meziročně vzrostla o 3,8 procenta a zaostala za spotřebou domácností a firem, což lze jen velmi obtížně vysvětlit. Výběr DPH je totiž závislý na útratách v obchodech a službách, a DPH proto patří mezi nejpředvídatelněji vybírané daně. To je nemilá zpráva, jelikož právě tady měla zabrat kontrolní hlášení, což se navzdory Babišově propagandě nestalo.

A to je ještě ministerstvo financí podle zasvěcených informací v podezření, že se snaží podhodnocovat výši spotřeby, aby výpadek významu kontrolních hlášení tolik nevynikal. Každá desetina procenta se dá prodat jako opticky lepší výběr. Potvrdily se tak pochybnosti, že jde jen o zbytečnou byrokratickou zátěž stojící čas a peníze, obtěžující drtivou většinu poctivých podnikatelů, zatímco k výraznějšímu efektu ve výběru daní nedojde.

A lze předpokládat, že podobně dopadne i další Babišův represivní projekt, elektronická evidence tržeb. Kromě zřetelného zdražení služeb a zboží, likvidace desítek tisíc a otravování stovek tisíc dalších podnikatelů nepřinese nic.

Promarněná příležitost

Babiš se chlubí vysokým výběrem daní, ale je otázkou, jestli právě tohle je důvod k radosti. Lepší variantou jsou nízké daně a levná a efektivní státní správa, přičemž současná vláda razí pravý opak. Armáda státních zaměstnanců utěšeně narůstá o desítky tisíc, rostou provozní výdaje státu. Vysoký přebytek rozpočtu paradoxně zvýrazňuje, že vláda promarnila příležitost ke snížení daní a nenechala tak více peněz v kapsách daňových poplatníků. Pro ně jsou tak vzletné řeči, jak naše země opět vzkvétá, jen prázdnými frázemi.

Ministr financí rozhodně nezmíní, že dosud těží ze stabilizačního balíčku předchozí pravicové vlády z doby ekonomické krize, který byl mixem rozpočtových škrtů a přechodného zvýšení některých daní. Byl platný jen přechodně na tři roky a od ledna 2016 měly daně podle už přijatých zákonů klesnout o desítky miliard korun.

Babiš toto snížení daní zrušil a de facto tím nesmyslně zvýšil daňovou zátěž v době hospodářského růstu. Právě on přitom pravicovou vládu za toto dočasné zvýšení daní kritizoval, aby nakonec celkové daňové zatížení snížil jen kosmeticky.

Netransparentní manipulace?

Na první pohled udeří do očí rekordní rozdíl 130 miliard korun mezi schváleným schodkem loňského rozpočtu a výsledným přebytkem. Pokud byl sestaven s tak mimořádnou chybovostí v ekonomicky dobrém počasí, vyvstávají vážné pochybnosti o kompetenci či motivacích ministerstva financí.

Svůj podíl mají příjmy z evropských fondů, které jsou proti předpokladům o 65 miliard korun vyšší, a naopak proti minulosti výrazně nižší investice do infrastruktury, což podvazuje hospodářský růst v dalších letech. I mnozí ekonomové se podivují nad slabým finančním plánováním ministerstva financí, což svádí k domněnkám o umělém vytváření vaty v rozpočtu, kterého si koaliční partneři nepovšimli. V takovém rozsahu, že by to v minulosti žádnému ministru financí neprošlo.

Výsledkem je, že na jedné straně ministr financí vypadá opticky lépe, na druhé straně to svědčí o netransparentním a nečitelném sestavování rozpočtu. Důsledkem je absurdní stav, že se Babiš na jedné straně zaštiťuje rozpočtem s přebytkem přesahujícím 60 miliard, a na druhé straně na příští rok navrhuje schodek ve stejné výši. Loňský rok se však už v žádném případě opakovat nebude.

Agrofert si polepšil

K obezřetnosti při hodnocení rozpočtu vede především skutečnost, že vláda nevyužila hospodářského růstu k přijetí strukturálních reforem zdravotního a důchodového systému. Naopak jde v protisměru a reformní kroky přijaté předchozími vládami, jako jsou regulační poplatky ve zdravotnictví, či individuální důchodové spoření, zrušila, aniž by navrhla jakoukoli smysluplnou alternativu. Žije ze dne na den, vyhýbá se nepopulárním krokům, a koaliční partneři se jistě budou před volbami populisticky předhánět, kdo rozdá víc.

Přebytek rozpočtu je skvělou zprávou, ale v první řadě pro předvolební marketingové účely Andreje Babiše. Jeho problém může nastat tehdy, pokud velká část lidí skutečně zjistí, že se líp nemá. Na rozdíl od Agrofertu a jeho napojení na státní penězovody, protože jeho majitel ze svých úsporných snah vynechal dotační programy Státního zemědělského intervenčního fondu, které loni stouply o rekordních 36,4 procent. A Babišův Agrofert je shodou okolností největším příjemcem zemědělských dotací.

[ctete]91874[/ctete]