Upevňování Nových pořádků je v posledních letech provázeno opakovanými pokusy na přejmenování státního svátku 17. listopadu tak, aby byl znejasněn a zamlžen jeho hlavní význam: vzpomínka na to, že se nám tehdy otevřela cesta od komunistické diktatury k parlamentní demokracii, právnímu státu, do rodiny západních demokratických zemí, jež se zhmotnila v institucích jako je EU a NATO. Státy se udržují ideály, z nichž se zrodily. Klub na obranu demokracie proto přichází s výzvou Zabraňme společně přejmenování 17. listopadu!. Jeho předseda Bohumil Doležal pro deník FORUM 24 toto datum i název svátku zásadní. Přinášíme také plný text výzvy i možnost připojit se k ní zde.

Máte nějaké vysvětlení, proč existuje v parlamentu snaha měnit název státního svátku 17. listopadu? Zřejmě někomu něco na tomto datu vadí.

Aniž bych chtěl jakkoli snižovat váhu veřejných  protestů proti německé okupaci z podzimu 1939,  znamená 17. listopad především 17. listopad 1989: den, který symbolizuje proměnu naší země z předlistopadové bolševické diktatury v parlamentní demokracii a právní stát. A zároveň její návrat do rodiny západních demokratických států, zhmotněné dnes v první řadě v EU a v NATO. Samozřejmě šlo o proces, který se rozjel už předtím a dovršen byl vlastně až na počátku nového tisíciletí. A nepodíleli se na něm zdaleka jenom studenti. Taky jsme měli hodně štěstí, ale i štěstí patří k životu. 17. listopad 1989 je ovšem den zlomu: po něm už starý režim neměl sílu se bránit.

A tahle změna zjevně leckomu u nás pořád více či méně vadí.

 Proč je podle Vás otázka názvu svátku 17.11. tak důležitá?

Skoro půlstoletí, jež jsme fakticky strávili v ruské komunistické veleříši, znamenalo tak brutální zásah do české společnosti, že se z něho bohužel budeme vzpamatovávat ještě mnoho a mnoho let. Ta doba vážně poznamenala život tří generací.

Soustavná snaha nenápadně zamaskovat význam 17. listopadu 1989 tím, že se před něj nebo za něj přilepí  něco, co jej zamlží a zbagatelizuje (zvlášť když se to ještě vyzdobí fikcí „mezinárodního studentstva“, kterou si kdysi vymyslili Rusové jako ideologickou zbraň proti demokratickému Západu),  je svědectvím o tom, jak strašně jsme během těch čtyřiceti let dostali zabrat. Jak strašně v té minulosti aspoň jednou nohou pořád ještě vězíme. Ještě zdaleka nemáme vyhráno a musíme se moc snažit. Součástí této snahy musí být i boj proti  podloudnému přejmenování státního svátku. (Podobným způsobem u nás komunisté kdysi „salámovou taktikou“ nakonec odstranili z kalendáře státní svátek, který jsme před čtrnácti dny s pompou oslavovali.)  

Je taky třeba se připravit na to, že to nebude snadné: dnešní Poslanecká sněmovna, v níž mají skoro ústavní většinu babišovci, okamurovci a komunisté, si možná s podporou dnešního prezidenta dočasně prosadí svou. Je tedy třeba, abychom tento náš 17. listopad měli na paměti a tak říkajíc v srdci, i když zrovna nebude nějakou dobu na papíře. A abychom si byli vědomi, že má právě tento význam a ne nějaký jiný.

 Jaká je vlastně obsahová relevance našich státních svátků pro utváření vědomí sdílených hodnot?

Jde o to, jaká je obsahová relevance státních svátků pro  utváření vědomí sdílených hodnot pro každý stát. Jsou jakýmsi zhmotněním ideálů, z nichž se stát zrodil a na nichž se udržuje, jak o tom mluvil Masaryk. Na té soustavě velmi záleží. Může se samozřejmě měnit, a to k lepšímu nebo k horšímu. Mělo by se tak dít ve svobodné veřejné diskusi, v níž je  rozhodování zákonodárných sborů a ústavních činitelů až posledním krokem. Veřejný protest proti očividné změně k horšímu tu má své místo. Je třeba, abychom se jednoznačně, bez mlžení a podloudného vykrucování, hlásili vždy znovu k proměně, jakou 17. listopad 1989 coby „Den boje za svobodu a demokracii“ symbolizuje.

Mají Češi problém s výkladem své nedávné historie?

Mají, jako každý národ. Pořád je oč bojovat. Jen to nesmíme zanedbat, např. když se smíříme s tím, že změna názvu  ze „Dne boje za svobodu a demokracii“ na  „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“ je, jak se říká, „nic proti ničemu“.  Vůbec ne. Jako vždycky jde o vše.

K výročí 17. listopadu přichází Klub na obranu demokracie s tímto podnětem:

Zabraňme společně přejmenování 17. listopadu!

Od nástupu babišovských a zemanovských Nových pořádků v roce 2013 jsou politickým hitem Babišových poslanců pokusy o přejmenování nadcházejícího státního svátku. Jeho jméno teď zní „Den boje za svobodu a demokracii“. 

Nejprve v roce 2016 navrhla Helena Válková přejmenování na „Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii“. Přejmenování neprošlo jen shodou náhod. Poté v témž roce a opětovně letos navrhl Karel Rais „kompromisní“ verzi: „Den boje za svobodu a demokracii a mezinárodní den studentstva“. Získal pro ni podporu některých poslanců napříč spektrem (ODS, TOP 09, ČSSD, KDU-ČSL), zákon teď spěje v PS do druhého čtení a v příštích týdnech a měsících se o něm rozhodne. 

17. listopad byl od roku 1990 významným dnem ČSFR pod názvem „Boj studentů za svobodu a demokracii“. V roce 2000 se stal státním svátkem a název se změnil na „Den boje za svobodu a demokracii“. Úprava je šťastná: 17. listopadem se otevřely dveře k přeměně normalizační komunistické diktatury v parlamentní demokracii a právní stát. Naše země se pak díky tomu stala součástí západního společenství demokratických států, které se zhmotnilo v institucích, jako je NATO a EU. Na boji za svobodu a demokracii se počínaje demonstrací ze 17. listopadu 1989 podíleli nejen studenti. Název zároveň pokrývá i důstojnou oslavu demonstrací z podzimu roku 1939, na nichž se rovněž nepodíleli jen studenti. Taková oslava se ostatně od roku 2000 pravidelně konala. A zároveň nepřipomíná nic z toho, jak byly události z roku 1939 později účelově zneužity českými komunisty a jejich ruskými komunistickými patrony.

Když jsme vzpomínali sto let od založení ČSR, kdekdo připomínal Masarykova slova: státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Naše Česká republika se zrodila z těch ideálů, které jsme tu zmínili. Ty ideály se zhmotnily i v soustavě našich státních svátků včetně 17. listopadu. Nedopusťme, aby teď byla tato soustava chystanou zákonnou úpravou a vůbec postupným přejmenováním svátků zamlžena, znejasněna a nakonec podloudně přepsána, tak jako se to stalo s 28. říjnem po komunistickém puči z roku 1948.

Proto se obracíme na českou veřejnost a zejména na její volené zástupce, poslance a senátory PČR, kteří o té věci budou rozhodovat, a prosíme je: podpořte nás svým podpisem! A zabraňme společně a legální cestou přejmenování státního svátku 17. listopadu!

Praha, 5. listopadu 2018

Výbor Klubu na obranu demokracie:
Bohumil Doležal, Vojtěch Kučera, Miroslav Fleischman, Pavel Otto, Jan Scheinost 

Členové Klubu na obranu demokracie a bývalí účastníci Demokratické iniciativy:
Jan Bouchal, Petr Dušejovský, Martin Erben, Vladimír Fritsch, František Hodík, David Král, Petr Chowaniec, Vladislav Kahle, Petr Kreuz, Jaroslav Lenert, Martin Litomiský, František Lízal, Hana Mahlerová, Josef Matoušek, Jitka Matoušková, Herbert Pařízek, Jan Pavlík, Ondřej Pěč, Hana Petrásková, Vojtěch Průša, Ivan Rigel, Tamara Riglová, Jan Řeřábek, Václav Řeřábek, Lenka Smětáková, Milan Sýkora, Pavla Sýkorová, Jiří Šimeček, Jana Šťástková, Karel Štindl, Jan Tichý, Stanislav Toula, Vladislav Vaňák, Jiří Vaněk, Ladislav Voves, Milan Zapletal, Jan Zima

Připojit svůj podpis můžete ZDE.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner