Ví se to dlouho a vědí to podnikatelé a politici prakticky na celém světě. Boj s byrokratickou hydrou je velmi namáhavý a vyčerpávající. Useknete jednu podnikatelskou povinnost a objeví se dvě nové. Souvisí to i s tím, že existuje velmi silná vazba mezi zvyšujícím se počtem úředníků a agendou. Nemusíme považovat úředníky za blbce, kteří vymýšlejí lejstra, jak už to v pozdním socialismu konstatovali v Básnících. Je to prostě zcela přirozené a lidské bojovat o náplň své práce. O to větší nároky to ovšem klade na politiky. Pokud nechtějí podnikatele zavalit papíry či v digitálním světě elektronickou poštou, měli by dokázat udržet počty úředníků na uzdě a současně snížit byrokratickou agendu.

V Británii našli svého Hérakla v opatření „one in, two out“. Když je třeba nějakou regulaci zavést a tím zatížit náklady podnikatelů, musejí prostě ze své legislativy odstranit administrativní povinnosti, které zatěžují podnikatelé ve dvojnásobné výši. Řada dalších zemí praktikuje alespoň princip one in, one out. My na to šli od lesa a vytvořili jsme expertní skupinu. Ta s velkým úsilím hledá náměty a ještě s větší námahou se snaží o snížení či zrušení vybraných povinností. Velmi ji fandím, ale již roky jde vidět, že nemá šanci.

Ryba totiž smrdí od hlavy. A vláda se problematikou administrativní zátěže zabývá přesně jednou ročně, když schvaluje zprávu ministerstva průmyslu a obchodu, které má gesci nad touto agendou. A popravdě je použití slova „zabývá“ příliš ambiciózní. Spíše odkývá. Jinak by se nemohla v minulosti spokojit s faktem, že splnění plánu snížení byrokracie bylo z velké části (tuším 17 procent) podmíněno vznikem Jednotného inkasního místa. Tedy kroku, který se nerealizoval, protože ho současná vláda smetla pod koberec. Musela by také vědět, že dodávaná zpráva se až na výjimky zabývá jen odečítáním stavu byrokracie z roku 2007 a přírůstek povinností se benevolentně přehlíží. Musela by také reagovat na zprávu hodnotící dopady EET, v nichž se praví, že všechny zvažované varianty sledování tržeb mají na administrativní zátěž podnikatelů – světe div se – pozitivní vliv (současná vybraná varianta dokonce prý výrazně pozitivní). Vláda by také musela zmíněné expertní skupině dát výrazně vyšší pravomoci, aby to nedopadlo jako se zřizováním antibyrokratických komisí na jednotlivých ministerstvech. Ač má tento nápad oporu ve vládním usnesení, s výjimkou ministerstva zemědělství totiž ostatní úřady tuto „nabídku“ ve vzácné shodě s díky odmítly.

A v neposlední řadě by musel premiér Sobotka ve výčtu priorit nově jmenovaného ministra průmyslu a obchodu jmenovat právě boj s byrokracií zatěžující více než milion aktivních podnikatelských subjektů. Dovedu si představit argumentaci vládního předsedy, že do konce volebního období nestačí novic v ministerském křesle nic vyřešit. On ale neudělá nic významného ani s čerpáním evropských fondů a už vůbec nic ohledně nového jaderného zdroje.

Podnikatelé jsou v kurzu jen ve vlnách, které sice přicházejí v pravidelném cyklu, bohužel však jen jednou za čtyři roky. Již brzy sice uslyšíme od stranických lídrů slova o veledůležitosti malého a středního podnikání, je třeba se ovšem konkrétně ptát, jak tomuto – v souhrnu největšímu zaměstnavateli v zemi – vláda a rostoucí masa úředníků vyjde vstříc v bodě, který je nejvíce pálí. Tedy ve snížení byrokracie a nejednotném výkladů pravidel. Už příliš dlouho se spoléhá na to, že podnikatelé jsou nesmírně odolnou skupinou. Jen velmi omezeně remcají, nevycházejí do ulic a jejich oborové svazy jsou naprosto krotké a nejednotné.

Jsem velmi zvědavý, jestli někdo zvedne tuto výzvu. Někdo, kdo si snad konečně uvědomí, že hlavní problém nespočívá v udržení současného podnikání, ale že množství regulace výrazně komplikuje start nových podnikatelů, kteří by měli tvořit budoucí hodnoty a zdravou ekonomiku.