Někdejší ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů Ivan Bílek skončil ve své funkci zejména kvůli nátlaku šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Deníku FORUM 24 popsal jak svůj názor na reorganizaci policie, proti které brojily Lidové noviny a zároveň Robert Šlachta, tak právě Šlachtovo působení ve funkci. GIBS má navíc podle něj dnes svázané ruce a mnohá vyšetřování probíhají v podstatě v přímém přenosu.

Co je nejdůležitější funkcí Generální inspekce bezpečnostních sborů, jak si má její činnost laik představit?

Generální inspekce vyšetřuje trestné činy příslušníků a zaměstnanců Policie České republiky, Vězeňské služby a Celní správy, trestné činy vlastních lidí pouze prověřuje. Postupuje vždy podle pokynů a příkazů státního zástupce. GIBS analyzuje protiprávní jednání v určených bezpečnostních sborech a vydává metodická doporučení pro jejich činnost. Také se věnuje prevenci kriminality a jako jediná instituce v ČR provádí tzv. zkoušky spolehlivosti. GIBS byla zřízena jako nezávislá instituce, nepodléhá žádnému ministerstvu, ředitel je odpovědný přímo premiérovi a zpovídá se kontrolnímu orgánu Poslanecké sněmovny, složenému z poslanců.

Bohužel v současném pojetí politici vnímají GIBS zcela opačně, jako mocenský nástroj pro ovlivňování ostatních bezpečnostních sborů a jejich představených – ministrů, a tedy většinou politických konkurentů. Ani prevenci už inspekce téměř neprovádí, i když je to úkol daný zákonem. Mj. preventivní působení, vedle naprosté politické nezávislosti na příslušném ministrovi, mělo novou generální inspekci odlišovat od dřívějšího, absolutně závislého mocenského nástroje vládnoucích ministrů vnitra, tj. Inspekce ministra vnitra. To už se však dnes nedaří.

Jak se po roce díváte na výsledky tzv. policejní reformy?

Spojení dvou útvarů Policie ČR s celostátní působností, tedy Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, začalo být aktuální již před více než deseti lety, kdy se začal stírat rozdíl mezi působením mafiánských uskupení a závažnou hospodářskou a finanční kriminalitou. Korupce přestala být jejich cílem a stala se nástrojem pro uskutečňování záměrů. Došlo k vzájemnému prolnutí zločineckých skupin a přerozdělení sfér zájmů, jak teritoriálních, tak i komoditních, jako např. výroba a distribuce drog, manipulace s veřejnými zakázkami, dotační a úvěrové podvody, praní špinavých peněz, racketeering apod. U policie mělo dojít ke vzniku tzv. Národního kriminálního úřadu, do kterého měla být začleněna i Národní protidrogová centrála. V důsledku pádu vlády k tomu již nedošlo, byla vytvořena pouze společná analytika.

Ono je v podstatě úplně jedno, které útvary se těmi nejzávažnějšími formami kriminality zabývají, protože zásadní je tzv. sdílení informací. Toto propojení měl na policejním prezidiu na starosti plukovník Robert Šlachta předtím, než byl instalován na ÚOOZ. A tenkrát mu to vůbec nevadilo. Tehdejší Centrálu informatiky a analytických procesů ovládly osoby napojené na Věci veřejné, zcela zjevní a do té doby na naší politické scéně nevídaně brutální političtí podnikatelé, posléze byla zrušena, ale ti lidé tam působí doposud.

Spojení útvarů, které udělalo vedení policejního prezidia, byl předpokládaný, očekávatelný a zcela logický krok. Podle taktického a profesního provedení však proběhla tato reorganizace amatérsky, narychlo a bez přípravy, takže tomu odpovídá i výsledek, od kterého všichni, kromě vedení policejního prezidia, dávají ruce pryč. Je to škoda, s vaničkou tak bylo vylito i dítě.

Vy sám jste hovořil před vyšetřovací komisí, která se reformou zabývala. Byl jste se závěry spokojen?

Protože jsem jeden z pamětníků skutečné reformy policie z let 2007–2009, na kterou vlastně byly současné kroky – byť neuměle – naroubovány, snažil jsem se členy komise obohatit o tyto informace, včetně předání dobových materiálů. Také zazněly informace z dob mého působení na GIBS a některé moje postřehy z doby pozdější. Myslím, že tato vyšetřovací komise, na rozdíl od jiných, svůj účel splnila, byť mohla jít ještě více do hloubky. K tomu však už nebyla politická vůle.

Otázka je, jak se závěry komise naložila vláda, ministerstvo spravedlnosti a státní zastupitelství. Kdo to sledoval od počátku, tak jej to nepřekvapilo. Neudělali zhola nic a v podstatě se tak zachovali v souladu s přáním Andreje Babiše, který závěry komise označil dopředu za šaškárnu. Touha po společném vládnutí zvítězila. Stejně jako když před tím Babiš se svými politickými sluhy a kamarády neprávem urážel a dehonestoval vedení GIBS tak dlouho, až skončilo. A s ním i ten bezpečnostní sbor, coby fakticky nezávislý a kontrolní. Bude-li tento styl vládnutí pokračovat, pak to samé už brzy čeká i policii.

Celá reforma ukázala propojení Roberta Šlachty s Andrejem Babišem, pro kterého nyní také pracuje. Zaznamenal jste již ve své funkci nějaké signály, že by byl Šlachta Babišovi blízký?

Říká se, že když Šlachta cítil odpor nebo nesouhlas, byl schopen provést cokoliv. A jeho touha po funkcích byla nezvladatelná. Prý měl kolem sebe hecéry, kteří jej utvrzovali v tom, že je ten nejlepší a že má ve všem pravdu. Výsledky útvaru pod jeho vedením tomu ale dlouhodobě vůbec neodpovídaly. Byl údajně velice frustrován, když se podařilo konkurenčnímu útvaru realizovat Davida Ratha. Oproti tomu jemu řada kauz nevyšla a ještě mu GIBS obvinila blízkého spolupracovníka Mariana Hanáka z korupce, který šel na osm let do vězení. Blížilo se obvinění Luďka Vokála – to bylo hodně blízko… To už bylo Čapí hnízdo, slovy jeho nejspravedlivějšího dítěte Roberta Pelikána, „mimořádně znepokojeno“.

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a tohle si zasluhovalo grandiózní přebití. Odhalování mafií nějak vázlo… Proto patrně došlo k vyvrcholení jeho snažení monstrózními realizacemi a obviněními Jany Nagyové, Ondreje Páleníka, Milana Kovandy, Karla Kadlece, Jiřího Rozbořila, Dagmar Máchové a dalších, ani nevím, jak se všechny ty případy nazývají – zeptejte se reportérů Jiřího Hynka, Ondřeje Koutníka nebo Martina Shabu, oni to často věděli významně dříve než zbytek veřejnosti. A komu to všechno nahrálo, také už dnes víme. Zpětně se nelze ubránit dojmu, že nějaká konkrétní osoba tahala zezadu za nitky, dodávala informace, vytvářela příběhy, zkrátka sledovala nějaký specifický politicko-podnikatelský projekt. A úspěšně. Když dnes média uvádějí, jak Babiš kdesi říká, že si Šlachta řekl o policejního prezidenta, tak se ani nedivíme. Co jiného? A komu jinému by si o to měl říct? To je přece logické.

Po volbách by mohlo hnutí ANO Andreje Babiše získat ministerstvo vnitra. Považujete to za nebezpečné?

Lze se oprávněně domnívat, že to bude jeden z jeho hlavních cílů. Je třeba zamést stopy a také dát najevo, jaká má být společenská poptávka při potírání kriminality…

Z toho hlediska je velice podivné, proč vedení policejního prezídia usiluje o centralizaci útvarů, které mají na starost sledování osob a věcí, které jsou doposud zřízeny v krajích, a tedy na centrále nezávislé. Už ten pokus tady jednou byl v roce 2009, když vnitro vedli přechodně sociální demokraté, kvůli všeobecnému odporu k tomu ale nedošlo.

Ten, kdo ovládne ministerstvo vnitra, bude po tomto spojení dostávat všechny informace o prověřování nejtajnějších případů jako na talíři. Tím víc, čím více bude blábolit o boji proti korupci.

Jak se díváte na roli státních zástupců, ale i některých policistů, v kauzách kolem Andreje Babiše?

U prověřujících a vyšetřujících policistů a dozorujících státních zástupců je rozhodující mít „klid na práci“. Nechtějí, aby jim kdokoliv koukal pod prsty a mluvil do toho. Tak se holt musí přizpůsobit době a neházet klacky pod nohy těm, kteří jsou u moci. Pak se můžou soustředit na věci tzv. společenské poptávky, tedy těch případů, které si přejí postihovat mocní, a veřejnost jim bude k tomu navíc tleskat.

V ostatních případech se dá vždycky nějak zařídit, aby to nešlo. V přeformalizovaném pojetí našeho trestního práva to nedá až tak moc velkou námahu.

Často se hovoří o únicích z policejních spisů, které se objevují zejména v Lidových novinách, Andrej Babiš měl podle zveřejněné nahrávky také jeden v ruce. Jak se na tyto praktiky díváte? Řeší se dostatečně?

Neřeší a ani je nemá kdo řešit. GIBS má svázané ruce, nikdo ji totiž nepustí do spisů a záleží pouze na libovůli státních zástupců, jak s tím naloží. Jejímu vedení to navíc zřejmě vyhovuje. Vedení policie to také neřeší – logicky, v této napjaté situaci by mohlo být obviněno, že zasahuje do živých kauz. Takže řada vyšetřování probíhá v přímém přenosu a podle toho, jak se to komu hodí.

Úniky informací z vyšetřovacích spisů určitě nejsou jenom dílem advokátů. V praxi to může probíhat i tak, že pokud orgány nejsou spokojeny s tím, jak se kauza vyvíjí, tak se prostě některé informace zveřejní a spříznění novináři nasadí dotyčným osobám psí hlavu. Pak už nějaký výsledek trestního řízení nikoho nezajímá. Komu to prospívá, je nabíledni. Vždyť tady přece „všetci kradnú“ a někdo to musí dát do pořádku. Stejně jako se svého času dal dohromady Bárta s Johnem. Tenkrát prý bojovali proti politickým brontosaurům. Dneska ten boj vedou podnikatelsko-političtí tyranosauři. A opět výhradně boj za svůj vlastní prospěch a všemi prostředky. Když se Babiš stěhoval z ministerstva financí, tak se na sociálních sítích chlubil plnými krabicemi. Kdo ví, co v nich měl?

Další vyšetřovací komise vzniká v této souvislosti právě k Babišovým nahrávkám. Co je na nich nejdůležitější, čím by se komise měla zabývat?

Měla by se zejména věnovat tomu, jaké jsou nástroje pro odhalování takových případů. V této zemi si může nahrávat kdokoliv kohokoliv a nic se mu nestane. Novináři zveřejňují odposlechy a celé vyšetřovací spisy. Komise by měla učinit závěr, že je zapotřebí taková jednání důsledně trestat a posílit pravomoci orgánů, které se tím mají zabývat, zejména Generální inspekce bezpečnostních sborů, a svěřit jim mimořádné pravomoci. Nenechat to pouze na svévoli státních zástupců. A samozřejmě trvat na tom, že jakékoliv nelegální odposlouchávání a šmírování prováděné kýmkoliv, nemůže nikdy uspět jako důkazní prostředek. A je-li v tomto směru tolerováno porušování zákonů orgánům činným v trestním řízení s odůvodněním, že jde přece o bohulibou činnost, pak není divu, že si každý dělá, co chce, nikdo to neřeší a demokracie, stejně jako lidská práva, berou za své.

Jak se v současné době vyvíjí kauza VIDKUN?

To samozřejmě nemůžu vědět, ale myslím, že hlavního účelu bylo dosaženo – paralýza GIBS a diskreditace Ivana Langera, Jiřího Rozbořila a dalších. To se tehdy Šlachta ještě hodil… Pak když ale jeho další kauzy začaly zasahovat policejní a politické špičky, tak se zase hodilo urychleně provést (Langerovu) reorganizaci. Někdo se k této kauze nedávno vyjadřoval, že se pořád něco analyzuje… V podstatě už nikoho nezajímá, jak to nakonec dopadne. Ani to, že je tam několik bezdůvodně zničených životů. To už samozřejmě redaktora Hynka ani další komparzisty či herce v politicko-policejních monstrózních akcích nezajímá.

Na váš konec v GIBS tlačili politici. Jak časté jsou různé politické tlaky, pociťujete to v policii jako velký problém?

Snažil jsem se, abych nesedl na lep náznakům nabídek na odstoupení z funkce. Myslím, že kdybych na ně reagoval, byl bych trestně stíhán, že jsem si dal slíbit úplatek. Ale když se dnes podíváte – nejen u policie –, kolik lidí odstoupilo a vzalo tzv. trafiky, tak je to šílené. Uplácení funkcemi v přímém přenosu a bez jakéhokoliv studu je na denním pořádku. Vůbec se nedivím, že jsme na tom s vnímáním korupce hůře, než když se vyhlašoval bombastický boj proti ní. Ono to totiž vypadá, že ho vyhlašovaly a dodnes vedou většinou ty nejzkorumpovanější kreatury v postsametové historii České republiky a jejich věrní přisluhovači a sběrači funkcí.

Politici mají vymezený mandát jenom na čtyři roky, tak se snaží věci řešit nátlakem, počínají si jako na dobytém území a všude dosazují svoje lidi, bez ohledu na jejich schopnosti. Zapomínají přitom na to, že ředitelé bezpečnostních sborů mají také vymezený mandát, takže ty tlaky a diskreditace jsou vlastně zbytečné. Chtějí mít své poskoky v postech za každou cenu, i když vědí, že druhý den skončí na poštovním ředitelství či třeba zastupitelském úřadě někde v Tramtárii.

Vyjadřoval jste se také k havárii policejního supervozu BMW i8 s hradním protokolářem. Jaké důsledky by z této kauzy měly být vyvozeny?

Od začátku bylo jasné, jak to dopadne. Mohl to být maximálně kázeňský přestupek, ale ani k tomuto řešení se nikdo neodvážil. Teď se už jenom řeší příčina havárie, to jsou tak čtyři znalecké posudky za cca 100 tisíc korun. Škodu na autě zaplatí pojišťovna. Policie dostala tzv. supersport – naprosto zbytečnou hračku – nový. Nakonec to odnesl na zdraví jenom ten nešťastný policista, který při té tzv. dynamické ukázce řídil. Firma z toho má reklamu a policie ostudu.

Policie už nějakou dobu tak moc nepomáhá občanům a nechrání jejich životy, zdraví a majetek ze všech sil jako svoje jediné a vážené poslání. Bohužel, stále častěji se zdá, že jenom na zakázku posluhuje. Není divu, že žádá o navýšení stavů, kdo by sloužil papalášům… Je škoda, že dobře odvedená práce, už před deseti lety, při redukci zbytečných funkcí a činností, přichází vniveč. Opět se usiluje o to, aby drazí státní policisté asistovali u soukromých sportovních akcí, aby vydávali správní rozhodnutí, pro která uniformu ani zbraň nepotřebují, aby neměli maturitu, kterou musí mít, a zcela logicky, i městští strážníci, případně aby policie, namísto pomáhání a chránění občanů v ulicích, vyráběla ty, zřejmě nedostatkové, maturity, dětem v policejních školách.

Pak se nelze divit, že se požadují stále vyšší početní stavy, že dramaticky stoupají, v řádu miliard ročně, mzdové prostředky pro policii, a přesto – o práci u policie není zájem. Proč? Opravdu si někdo myslí, že skutečný, např. letošní průměrný plat policistů, okolo čtyřiceti tisíc, je tak strašně nízký?

Vedení resortu by se mělo hlavně zcela vážně zamyslet nad tím, proč odcházejí starší policisté, jinak opětovně odepíše celou jednu generaci zkušených lidí, kterou bude obtížně nahrazovat.

Johana Hovorková
Johana Hovorková
Redaktorka deníku FORUM 24
Další články autora