Premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: Facebook/Andrej Babiš
FOTO: Facebook/Andrej Babiš
Šéfredaktor časopisu Babylon Petr Placák nám poskytl svůj dopis předsedovi vlády Andreji Babišovi. Motivem je neochota či neschopnost vlády dodržovat svá vlastní nařízení, až jí v podstatě chcípnul ten její slavný PES.
Čau Andreji, tady lidi, ale k věci. Aby tvoje vláda dala svým opatřením – přijímání pravidel bez jakýchkoli pravidel, které po dlouhé měsíce utočí lidem na nervy a rozum, podnikání, vzdělávání a kulturu v téhle zemi – nějaký rámec, podle kterého by bylo jasné, jaká opatření budou platit, když se epidemiologická čísla budou zlepšovat nebo zhoršovat, vyhlásila Protiepidemický systém PES.
Od počátku ale vláda svůj vlastní jízdní řád porušovala, vymýšlela si jiné časy, zkratky a objížďky podle toho, který resort s čím přišel, aniž by veřejnosti sdělila, proč a na základě čeho tak činí. A dneska už Chcípl PES, jak se nazvala jedna vzbouřenecká občanská iniciativa, jejíž protagonisté už ten vládní chaos nemohli vydýchat.
Tak vláda koncem ledna avizovala, že chce odsouhlasit v protiepidemickém systému změny, mimo jiné rozhodnout, za jakých podmínek by se měly otevřít lyžařské areály. Vlekaři se tedy začali připravovat na nějaký druh omezeného fungování, ale co čert nechtěl, místo rozvolnění přišlo naopak zpřísnění. Když se pak veřejnost a podnikatelé chtěli dozvědět podrobnosti, aby se mohli podle toho zařídit, tak jsi, Andreji, který stojíš v čele vlády desetimilionové země, odpověděl: „Dostali to za úkol ministři a já nevím, s čím přijdou.“ Nevíš, s čím přijdou, a už se to, Andreji, nikdy nedovíš, protože ten, který měl přijít, nepřišel.
Na tiskové konferenci 12. října minulého roku, kde ses snažil vysvětlit, proč tvoje vláda nezavedla včas protiepidemická opatření a ČR se z „best in covid“ (tvůj šéfredaktor István Léko v tvých Lidových novinách označil tvou vládu v době pandemie za „hvězdu na mapě Evropy“) za tvého řízení stala worst in covid (kaňkou na mapě Evropy), slovy: „V březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu někdo, sice byl to ten samý člověk, ale už přišel v nějakém čase. A ti, kteří měli přijít, nepřišli.“ Nepřišli a už nepřijdou, Andreji. A to jsi ještě pár dní předtím vytýkal opozici, aby „neřešila stále covid a zkusila konečně schválit zahrádkářský zákon“. Bylo by to, Andreji, jako z Haškovy humoristické povídky, kdyby ovšem nešlo o životy.
Babiš řídí očkování
O tom, že se bude očkovat, ví celá Evropa od jara – pokud zůstaneme v našich končinách. Jediný, kdo to neví, je tvoje vláda. Aspoň se tak chovala, že to neví. Když Evropská komise 17. června 2020 vydala Strategii EU pro očkovací látky, tvoje vláda, Andreji, se k ní sice o den později připojila, tím to ale zhaslo.
Když pak Evropská unie vydala doporučení vládám, aby během října a listopadu členské státy zajistily „kapacitu očkovacích služeb a dodávek vakcín, včetně proškoleného personálu a zdravotnického a ochranného vybavení“, tvoje vláda, Andreji, reagovala až v polovině prosince. Coby premiér ses 14. prosince vyjádřil, že „na očkování připravujeme velice podrobný plán“, a tvůj ministr zdravotnictví Blatný k tomu dodal, že „Česko nakoupí zdravotnický materiál pro očkování proti koronaviru“.
Když pak měly první dávky vakcín dorazit, uvědomil sis, že celá věc by šla využít jako PR, a tak jsi 20. prosince vyhlásil, že nechceš zvláštního zmocněnce pro očkování proti nemoci covid-19 – staneš se jím sám. Když pak 26. prosince dorazily do Česka první dávky vakcín, tvoje vláda – po několika měsících čekání, když nepřišli ti, co měli přijít – konečně schválila očkovací strategii, přičemž se ukázalo, že ji celou opsala od sousedů z Německa, kteří plán připravili už na podzim.
Pak jsi ale zjistil, že s tím PR to nebude zas až tak jednoduché, a 27. prosince jsi národu oznámil, že se vládním zmocněncem pro očkování nestaneš – šlo prý jen o nadsázku. Aby ale očkovací kampaň o své logo ve tvaru Babiše nepřišla, rozhodl jsi, že celou vakcinační akci budeš řídit spolu s ministerstvem zdravotnictví a dohlížet na ni, protože tak důležitou logistickou akci můžeš řídit jen ty – nikdo jiný nemá takové zkušenosti, jak jsi to uvedl pro server Novinky.cz. Vyhlásil jsi očkování za naprosto klíčové pro naši budoucnost a přihlásil ses k odpovědnosti za to, jak bude očkování postupovat.
Psycho
Dobře, nechme stranou několikaměsíční zpoždění příprav na očkování, což by si jeden myslel, že to je to první, co by každý zkušený i méně zkušený, či zcela nezkušený řídící pracovník měl učinit – začít připravovat věci v předstihu a v součinnosti, a ne je pak řešit ad hoc, bez jakékoli koordinace. Tak se na tu tvoji absolutní prioritu, Andreji, podívejme.
Po zdravotnících se 15. ledna mělo začít s registrací na očkování nejohroženější skupiny obyvatel starších 80 let. Všichni, kdo s očkováním mají co do činění, na prvním místě zdravotníci, se shodují v jednom: nebylo absolutně nic připraveno a věci musely zachraňovat, jako už pokolikáté, samy nemocnice a enormní nasazení zdravotnického personálu. – „Nebýt nemocnic, tak se očkování nerozběhlo, protože nebylo připraveno prakticky vůbec nic,“ řekl 17. ledna v TV Prima News šéf lékařské komory Milan Kubek.
Jak ti ale někdo může něco v tomto ohledu vyčítat, když očkování není přece tvůj džob! V tvé gesci je dělat si pí ár jako schopného premiéra, který to všechno řídí a zařídí. Že to ve skutečnosti řídí a zařídí někdo jiný, často navzdory tvé vládě, to s tím nijak nesouvisí.
Vládní fiasko s očkováním začalo ještě předtím, než bylo (registrace obyvatelstva) oficiálně odstartováno. Den před spuštěním registrace 14. ledna nastal celorepublikový výpadek Informačního systému infekčních nemocí a nemocnice tak nemohly několik hodin do systému zadávat počet naočkovaných ani počet otestovaných lidí.
Co pak následovalo druhý den, plasticky na své facebookové stránce popsal Robin Suchánek, který se hned ten den ráno snažil zaregistrovat k očkování své prarodiče:
Už více než hodinu a půl u toho sedím, abych k očkování zaregistroval 2 (slovy dva) seniory nad 80 let a zajistil pro ně termín. Začal jsem v 8:00 na vteřinu přesně a podařilo se mi zaregistrovat dědečka, nicméně když už jsem pak čekal na tzv. PIN2, abych dořešil termín pro dědečka, mohl jej „uzavřít“ a mohl se vrhnout na babičku, tak systém začal padat. „Ok, asi je tam teď hodně lidí. Zaregistruji tedy babičku a poté se mi třeba podaří dořešit toho dědu,“ pomyslel jsem si. Jelikož jsem někde v médiích postřehl, že u této první fáze mohu registraci provést na jedno telefonní číslo u více osob, začal jsem tedy s registrací babičky a ejhle… čekám minutu na PIN, a ten nepřišel, a tak jsem o něj požádal znovu. Stále nic. Požádal jsem tedy asi 4x… Nic! Už poměrně naštvaný tedy tomu dávám čas, vracím se k dědečkovi a zkouším pro něj rezervovat termín. Jupííí! Konečně jsem se přihlásil, a tak jdu dořešit alespoň jeho. Odkliknu den, odkliknu čas a nikde nemohu najít odkaz typu „Potvrdit“. Jsem zmatený. Zobrazila se pouze tlačítka „Přihlásit se“ a „Registrace zdarma“. Klikám tedy na „Přihlásit se“ a ono to po mně chce e-mail a heslo. „Aha, tak to asi nebude ono. Nemám žádný účet na těchto stránkách (tedy ani heslo), tak mám asi kliknout na „Registrovat“, říkám si. Server je opět přetížen, a tak několikrát aktualizuji stránku. Po 5 minutách se mi tam podařilo dostat (mezi tím mi neustále pípá telefon, neboť začínají chodit SMSky vždy s jiným PIN kódem pro tu babičku), kliknu na „Registrovat zdarma“ a ono to chce opravdu, abych si tam registroval účet??! …
Atd., atp. – to jsme asi v půlce anabáze pana Suchánka, pokoušejícího se zaregistrovat prarodiče. A teď si představme, že takový osmdesátiletý senior žádného vnuka, který by strávil půl dne přihlašováním do absurdně složitého registru, který navíc nefunguje, nemá.
Ačkoli ses, Andreji, v rámci svého pí ár prohlásil za patrona očkování proti nemoci covid-19 a uvedl jsi, že je Česko na očkování po všech stránkách připraveno a vše jde podle plánu, odpovědnost za selhání přípravy očkování, na což jsi měl půl roku, aniž bys hnul v tomto směru prstem, jsi odmítl: své PR jsi odvedl dobře a to, že to nefunguje, za to mohou ostatní: „Já je na to upozorňuji od rána do večera, rezervu nevidím,“ (myšleno u sebe) – sdělil jsi veřejnosti a odpovědnost jsi přehodil na nemocnice, které musely tvůj chaos zachraňovat, a na mobilní operátory: na Rádiu Plus jsi prohlásil, že vláda nemůže za to, že to operátoři nestíhají, načež se ukázalo, že operátoři se o systému dozvěděli až po jeho spuštění – nemocnice ne dlouho předtím.
Dědeček se zmijovkou nesmí projít!
Pěkně to na své facebookové stránce shrnul člen zastupitelstva Jihomoravského kraje podnikatel Jiří Hlavenka:
Poslouchám rozhlas ráno v autě, hovoří Nejvyšší: V pátek v osm ráno se spouští rezervační systém pro seniory a že doufá, že se všichni hned nahlásí. Ten nebohý muž to možná tentokrát myslel dobře, ale dopadlo to jako vždycky – vyzvat milion osob, aby se všichni v osm ráno jali cosi vyplňovat v novém, nevyzkoušeném systému, znamená vykoledovat si zaručený neúspěch. Ostatně v ajťácké komunitě kolem mě se tentokrát netvořily sázky na to, zda systém spadne, nebo ne, ale zda se tak stane dříve než za deset minut, nebo zda to vydrží o něco déle.
Na vytvoření registračního a rezervačního systému dostal vládní zmocněnec pro informatiku dobu pár krátkých týdnů. Zatímco jinde se to plánuje a realizuje několik měsíců, u nás mikromanažující Šéf, pro kterého je nejobvyklejší termín „ihneď“, to zadal někdy koncem roku, protože dřív na to mezi konáním pí ár a konáním pí ár nenašel prostor.
Boss však někde prohlásil, že se spúšťá patnáctého ledna, a na tom už nehodlal nic měnit, přestože byl naléhavě informován, že systém k tomu datu perfektně hotový nebude a potřebuje ještě pár dní navíc na odladění. Tak se spustilo.
Nedosti na tom. V rozumné zemi se do přípravy systému vtáhnou ti, kteří jej budou používat – u nás nemocnice a kraje, na kterých bude stát největší tíha očkování. Vyzvou se k vyčlenění ajťáka a očkovacího koordinátora, se kterými se vytvoří operativně komunikující skupina podávající podněty, jak by systém měl fungovat a co by měl umět, dostávají průběžně přístupy do betaverze k připomínkování atd.
O chystaném systému nevěděl nikdo nic, na dotazy a později úpěnlivé prosby bylo na druhém konci aparátu ticho. Dva dny před ostrým spuštěním (!) byl krajům poskytnut testovací přístup do registrace a rezervace. Přístup do rezervace ukázal jen vstupní zadávací formulář (bez toho, abychom věděli, co se děje dál, tedy jak se získanými daty lze pracovat). Přístup do rezervace pro změnu nefungoval vůbec (nedalo se lognout). Na další úpěnlivé prosby nám byl poskytnut den před ostrým spuštěním (!) přístup do administrace – což je to hlavní, co očkovatelé potřebují, protože zde vidí frontu zapsaných, a především mohou zadávat a upravovat volné kapacity.
Též se samozřejmě zcela naplnily obavy ze složitosti a zdlouhavosti systému. Osmikroký systém s několika netriviálními bezpečnostními ochranami (PIN, re-captcha) je totiž přesně to, co naši senioři potřebují. Rozkaz zněl jasně, soudruzi: Dědeček se zmijovkou nesmí projít! Načež pět minut po spuštění systém hacknul osmnáctiletý kodér.
Nedosti na tom. Spouštět systém patnáctého ledna je blbost, což bylo směrem nahoru opakovaně tlumočeno. V současné době je totiž vakcín málo a stále ještě míří k „první linii“, jako jsou zdravotníci, členové integrovaného záchranného systému, k lidem z klíčové infrastruktury, do seniorských domů (kde je dnes riziko nákazy a ztrát na životech největší). A k papalášům a jejich příbuzným, samozřejmě. Pro tzv. lidi z ulice (věku 80+) zatím prakticky nejsou ani vakcíny, ani moc připravené očkovací systémy.
Bez vlády to funguje
Na rozdíl od tebe, Andreji, ví Jiří Hlavenka, o čem mluví, je přímo u toho – popisuje, jak celá věc funguje v rámci kraje, když to, Andreji, nemá v gesci tvoje vláda. S dovolením tedy ještě jedna delší citace:
Připravujeme v Jihomoravském kraji (1,2 mil. osob) očkovací systém. Skládá se ze sedmi velkých očkovacích míst – největší v Brně na Výstavišti, dalších šest v okresních a dalších městech kraje s dobrou spádovostí. Máme prostory (typicky velké sportovní haly či společenské sály – „metráž“ je zásadní kvůli držení distance a škálování nahoru podle potřeby), chystá se vybavení (stoly, židle, paravány, navigace, potřebné lékařské zařízení, počítače a další technika), elektřina (zřejmě včetně záložních zdrojů), voda, internet, vytápění, kde bude potřeba. A samozřejmě lidé: jedno okresní očkovací místo bude potřebovat okolo 20 lidí stálého personálu v režimu „x krát 7“, jede se tedy nepřetržitě, délka denní směny je škálovací podle potřeb, dostupnosti vakcín atd. Personál bude částečně placený, částečně dobrovolnický – je skvělé, že se hlásí velmi mnoho dobrovolníků a dobrovolnických týmů. I třeba z řad zaměstnanců městských úřadů. Dobrovolníci vědí, že tohle bude poslední zatáčka před výjezdem z tunelu, a těší se na to! Mám z toho radost.
V okamžiku, kdy je zde sedm center, kde menší mají standardní kapacitu okolo tisícovky osob denně a brněnské přes tři tisíce, máme zvládatelný rozsah úkolu. Je jasné, že se bude improvizovat, ne vše lze precizně naplánovat dopředu, ale malé týmy řeší ad hoc problémy flexibilněji. Deset tisíc osob (dávek) denně ale je pro nás spíše spodní hranice – i při opatrných úvahách o „průtoku“ osob centrem víme, že se to dá naškálovat na cca 18 000, a osobně jsem přesvědčen, že strop je ještě mnohem výš. Zatím totiž počítáme s poměrně dlouhými (několikaminutovými) časy na klienta v každé fázi vakcinace, ale věřím, že s nabíranou rutinou se toto bude zrychlovat. Lámeme si hlavu, kde by mohlo být úzké hrdlo, které se bude těžko překonávat, a snažíme se jej preventivně rozšířit – máme určité obavy právě z té administrativně-registrační fáze, takže chystáme softwarové nástroje, kterými by bylo možné „bypassovat“ obávané státní centrální registrační/rezervační/informační systémy. (Nevnímáme to až tak jako apriorní nedůvěru k tomu, co dělá stát; já si dokonce myslím, že to vyladí a bude jim to šlapat dobře. Ale mít v ruce záložní řešení je potřeba – myslím si dokonce, že je to nutné). …
Máme tedy již nyní naprojektovanou kapacitu na 10 000 „pohodově“, se škálováním na 18 000, s dalšími možnostmi (praktici atd.) odhadem až 25 000 dávek denně, to jest 750 000 za měsíc. Jsou potřeba dvě dávky, tedy děleno dvěma to vychází někam až k 400 000 osob měsíčně, kam věřím, že jsme schopní se dostat, budou-li ovšem vakcíny. Za dva měsíce je hotovo – prvovakcinace spolu s těmi, kteří už budou naočkování z předchozích měsíců (řekněme 100 000 osob), budeme na 70 % osob kraje, což už je bezpečné pásmo. A zájem o očkování se od této hranice stejně bude rychle snižovat. (Realistický odhad doby je delší, protože v tak velkém množství vakcína asi přicházet nebude. Naší snahou ale je, aby úzkým hrdlem NIKDY nebyl očkovací systém, a VŽDY jen vakcína – ta jediná věc, kterou si neumíme v kuchyňce na krajském úřadě uvařit sami).
Co to ale ještě obnáší. Je potřeba, aby si tohle vzalo vedení kraje za své a přepnulo z úřednického módu do, řekněme, startupového a vzalo to za svou opravdovou prioritu této doby. Jsem rád, že u nás se to daří …
Výše uvedené si člověk přečte s úlevou, že osudy téhle země nemají v rukách jen samí idioti, jak by si mohl – z počínání tvé vlády, Andreji – myslet i ten nejméně zaujatý či zcela nezaujatý člověk. A abys to stvrdil, jakmile jsi zjistil, že to v Brně, kde na rozdíl od tvé vlády zahájili přípravu prvního velkokapacitního očkovacího centra už na jaře, funguje, rozjel ses do moravské metropole na neohlášenou návštěvu a nechal ses v očkovacím centru, s kterým neměla tvá vláda nic do činění, svým PR týmem natočit, jak to za tvé vlády všechno funguje, aniž bys o tom byť jen spravil brněnskou primátorku. To je opravdu premiérský majstrštyk.
Polní nemocnice jako PR
Pravda, tys taky něco zbudoval. Tvá vláda nechala před třemi měsíci s velkým humbukem v Letňanech postavit polní nemocnici. V rozhovoru pro iDNES.cz z 16. října loňského roku to chirurg Tomáš Šebek, který má zkušenostmi se zahraničními misemi, komentoval následovně:
„Myslím, že bychom se měli zaměřit na nemocnice, které máme, připravovat je a jejich kapacity rozšiřovat. Ne stavět nemocnici na zelené louce. … To, že jim (nemocnicím) personál odvedete na zelenou louku za Prahu, situaci v dobře fungujících nemocnicích rozhodně nezlepší, ale spíše zhorší,“ řekl Šebek a dodal: „Přál bych si, aby ta nemocnice nikdy nevznikla, aby se naopak podpora soustředila směrem ke stávajícím zdravotnickým zařízením. To je to, co nám může pomoci. Tento projekt já beru jako marketingovou záležitost naší vlády.“
Bezpochyby. Dnes se polní nemocnice ruší, protože podle náměstka ministra zdravotnictví Vladimíra Černého je v „současné době“ zbytečná – není a ani nebude dostatek zdravotnického personálu, který by tam mohl pracovat. Jediné, pro co byla nemocnice, jejíž postavení, pronájem pozemků a zbourání nás, daňové poplatníky, ne tebe, Andreji, přišlo na 65 milionů, využita, bylo tvé PR.
I přes mrtvoly
Jak to napsal Jiří Hlavenka: mezi konáním pí ár a konáním pí ár není v tvé vládě žádný prostor – ani pro těžce nemocné. V Chebu jsou přetížené nemocnice, sousední Bavorsko ČR nabídlo, že česká strana může využít volnou kapacitu nemocnic v bavorském příhraničí, a tvoje vláda to odmítla, že máme vlastní dostatečné kapacity – místo aby se lidem v těžkém stavu pomohlo rychle a efektivně a převezli se z Chebu během pár minut do 30 km vzdáleného Marktredwitzu, musí podstoupit let vrtulníkem do několik set kilometrů vzdálených nemocnic v Čechách a na Moravě. To je na hranici zločinného počínání, protože výše uvedené má jen jediné opodstatnění – PR tvojí vlády, která nechce vypadat, že situaci nezvládá, ačkoli jde, mělo by jít, o tu nejzákladnější, nejběžnější sousedskou výpomoc, která funguje i v té nejmenší obci – jednou vy nám, podruhé my vám.
Místo podpory papírování
Kam se člověk podívá, všechno špatně. Když ministerstvo průmyslu a obchodu spustilo systém pro posílání žádostí o podporu v rámci programů COVID Gastro a COVID Nájemné, potýkal se od začátku s problémy. Podnikatelům se nedařilo přihlásit, a když se jim to konečně povedlo, server spadl, ještě než stačili žádost vyplnit. Po stížnostech ministerstvo avizovalo, že systém posílilo, načež celý sever vyhořel.
Pomoc pak od začátku devalvoval absurdní úřední šiml. Zatímco v Německu je podpora podnikatelům vyplácena plošně bez nějakého papírování, tebou slibovaná bilionová podpora pro podnikatele a firmy, kteří museli zavřít krám, provází úřední martyrium, kdy podnikatelé nad papíry stráví celý den a pak je jim žádost ještě několikrát vrácena k doplnění, zatímco jiní to rovnou vzdají – nemají na něco podobného čas ani nervy.
A taky podporu provází, jak jinak, tajnosti. Když se novinářka Sabina Slonková snažila zjistit, kam přesně slibovaná bilionová vládní pomoc zamířila, napsala jí státní rozvojová banka, že „tyto údaje není možné sdělit, protože podléhají bankovnímu tajemství“. Takže Andreji, ty rozděluješ peníze z našich daní a pak nám tajíš, jak je rozděluješ. Když pak banka pod hrozbou soudního řízení údaje poskytla, ukázalo se, že ze slibovaného bilionu se vyplatila ke konci minulého roku sotva pětina a avizovaná pomoc se dostala jen ke zlomku podnikatelů. A můžeme se jen dohadovat, jak velkou roli přitom hrála protekce, pro kterou tvá vláda od začátku vytváří prostor, aby pak proti ní mohla vystupovat, slovně.
Zakázaná příroda
Když nastupoval do funkce ministr zdravotnictví Blatný, tvrdil, že by měli lidé chodit co nejvíc do přírody a na čerstvý vzduch. Proto vláda zřejmě zavřela vleky, ačkoli lyžování je v zimě bezkonkurenčně nejmasovější sport a šance nakazit se na sjezdovce by měli asi tak lyžaři, kteří by se srazili a zůstali by pak dlouhé minuty v nedobrovolném objetí.
Ale dobře, vláda se rozhodla vleky uzavřít, stejně jako třeba malé krámky, kam přijde za den patnáct lidí. Podstatné je, že nevíme, na základě jakých podkladů je zavřela, což je o to blbější v situaci, kdy si každý normálně uvažující člověk řekne, že je přece nad slunce jasnější, že nákaza se v lyžařských centrech nešířila na svazích hor, ale při večerní zábavě, v barech apod. – na vlecích je člověk na čerstvém vzduchu, jezdí se po jednom a tam, kde je vícesedačková lanovka, by mohly jet spolu jen rodiny, ve frontách na vlek by se nařídily rozestupy s rouškami jako kdekoli jinde – v centru měst, v dopravě, v obchodech… Tak v čem je tedy problém – v předstírání vlády, že vládne, v zakrývání neschopnosti, v blbosti? Etc. atp. atd.
Idiot stát
Vláda se podle všeho rozhoduje na základě tří kritérií: jaké emoce a názory zrovna letí na sociálních sítích, pak kdo si co kde vylobbuje (možná taky, jak to dělají v zahraničí), a zbytek, asi většinu, si tvoje vláda jednoduše cucá z prstu. Tak to alespoň vypadá, protože nikdo nikdy žádná data, na základě kterých by šla vysvětlit nekoncepční a chaotická rozhodnutí tvé vlády, neviděl a ti, kteří měli přijít, Andreji, znovu nepřišli. Možná ale tvoje vláda tají schválně, na základě čeho se rozhoduje, protože pak by to cucání prstu vyšlo najevo.
Od začátku pandemie jsme konfrontováni s neuvěřitelným diletantismem a neschopností tvé vlády něco řídit, koordinovat, moderovat, propojovat systémy, ministerstva, samosprávy, zdravotnická zařízení, školy, úřady, firmy, předjednat opatření s těmi, kterých se opatření týká… Na začátku to šlo pochopit – vláda, celá společnost, svět, řešily něco, co tu ještě nebylo. Jenže uplynul skoro rok, a ono je to pořád stejné, de facto horší, protože už máme, měli bychom mít, k ruce informace, které jsme na počátku neměli.
Ano – celá tvá vláda je jedno velké PR, za kterým je chaos a břídilství. Vše, co vláda dělá, dělá ad hoc. Místo aby věci řídila, tak se jimi nechá vláčet.
Jediné, co tvoje vláda, Andreji, dokázala, je, že v lidech probudila vzorce chování z doby, kdy zde vládl bolševik: když se stát chová jako idiot, tak jej jednoduše budeme ignorovat, což praktikují i sami členové tvé vlády (viz Prymula). Není to ale jen pouhá anarchie jako kdysi, ale naopak je to často konstruktivní jednání, které supluje tvoji zcela neschopnou vládu. Celou situaci s čínským virem jakžtakž zvládáme jen díky ohromnému nasazení lidí, zdravotníků, učitelů, rodičů, dobrovolníků, vojáků, samosprávě, kteří musí často improvizovat a vyvíjet vlastní aktivitu nezávisle na tvé vládě nebo proti tvé vládě.
„Koronavirus mi umožnil řídit stát jako rodinnou firmu,“ prohlásil jsi, Andreji, 8. května 2020 ve své iDNES.cz. A co takhle jít řídit svou „rodinnou firmu“ jako stát? Každý další den s tebou stojí tuhle společnost miliardy.
Zdroj: Babylon
