Nebo “Kokain je tak drahý, protože feťáci málo šňupou!” Nebo “Čím víc budeme jezdit autem, tím levnější bude benzín!”
Tyto tvrdé fóry jsou odpovědí Čechů na nemotorný výrok ministryně průmyslu a obchodu Novákové /ANO/. Ta v televizi řekla doslova: „Čím méně mobilních dat používáme, protože se jim vyhýbáme, nepřispíváme k tomu, aby byla levnější“. A dodala, že místo připojování na data hledáme wifi zdarma. Prostě nějak úplně pitomě šetříme.
Pomiňme, že většinu těch wifi sítí zdarma poskytují provozovatelům ti samí mobilní operátoři, takže o wifi zdarma nejde ani náhodou. Paní ministryně ale později v rozhlase práskla skutečné jádro skandálku. Hájila se tím, že použila argument mobilních operátorů: Češi prý za data platí nejvíc v Evropě proto, že je nechtějí nechat vydělat.
Na čí straně má být politik? Za koho kope? Za občany nebo za velké firmy? V naštvávání občanů cenami mobilních tarifů má přitom Ministerstvo průmyslu a obchodu už tradici. „Chcete služby jako v Polsku? Odjeďte do Polska“, radil v únoru 2017 Lubomír Bokštefl, tehdejší náměstek ministra Jana “Živnostnícijsouparaziti” Mládka (ČSSD). Sám Mládek tehdy o cenách volání do ciziny prohlásil: „Roaming je elitářská záležitost, která se týká pěti procent obyvatel…“
Tohle vážně řekl ministr. Ministr! Ten, který má především jednat v našem zájmu.
V Německu nabízí T- mobile neomezené volání a SMS plus 21GB dat za 9,9 euro, tj. 254 Kč. U dalších evropských operátorů je to podobné. Ale nejde jen o drahé české volání a data. Máme taky jedny z nejdražších a nejméně kvalitních potravin v Evropě. Máme extrémně vysoké ceny bydlení. Mám pokračovat?
Pamatujete na památný výrok někdejší pražské primátorky Krnáčové? Že metropole nemá problém s dopravou, ale že Pražáci jsou zpovykaní? Ministryně Nováková ji svým výrokem asi trumfla. Jenže na výmluvy ani vtípky není prostor – realita je spíš tragická. Kdo za ni může?
Ministři ANO a ČSSD nám v různém poměru vládnou od ledna 2014. Slibovali, že bude líp. Dodnes je to pořád stejné, spíš horší. Slibem nezarmoutíš, říká klasik. K takovým politikům mě napadá stará moudrost o založení parku: hloupý komunální politik nechá naplánovat cestičky a nechá je vyasfaltovat. A pak se vzteká. Lidi si zkracují cestu na tramvaj vedle, po trávníku. Vyčítat jim to nelze – prostě chodí, kudy potřebují. Chytrý politik proto s vypískováním cestiček počká, až si lidi potřebné trasy vyšlapou sami. Politik je tam totiž pro lidi, ne obráceně.
S ministry a politiky je to stejné. Jejich úkol je zařídit lidem co nejhezčí a nejpřímější cestičky. Zatím to vypadá, že naši ministři pracují spíš pro asfaltérské firmy. Nebo pro telekomunikační operátory?
Text byl publikován na autorově blogu