Je snadné strašit cizinci, když lidé ani netuší, kolik jich u nás je.
Jak ukazuje průzkum EU barometru (provádějí se pro Evropskou komisi k různým tématům od roku 1974), lidé v Evropě ve svých představách značně nadsazují počty cizinců, kteří podle nich v jejich zemi žijí a narodili se mimo EU.
Pokud jde o Česko, naši občané si myslí, že je u nás 10,5 procenta lidí, kteří jsou podle místa svého narození „mimounijní“ cizinci. Přitom to jsou asi tři procenta.
Nejhůře dopadli Španělé, ti si v průměru myslí, že jich mají 24, 6 procenta a v skutečnosti je to jen 6,7. V Británii odhadují počet takových cizinců na 21 procent a je jich je 8,3. Přesně se trefili Chorvati a realitě se přibližují ještě Švédové a Estonci. Rakušané přestřelují dvakrát, stejně jako Řekové a tak dále.
Protože takové údaje vypovídají o průměru, bude tam také dost lidí, kteří počet „cizáků“ podceňují i nadsazují více, než je průměr.
Jak asi lidé mohou prožívat vztah k cizincům, když nemají ani ponětí, kolik jich ve vlastní zemi vlastně mají? Jak podle toho utvářejí své volební preference?
Lidé si zřejmě informace, které na ně prší ze všech stran, interpretují tak, že vetřelec je za každým rohem. Jak Eurobarometr zjistil loni, „výrazně pod průměrem EU jsou Češi v tom, kolik jich považuje přistěhovalce za přínos. Takto je vidí 12 procent lidí v Česku, průměr EU je 44 procent. Migraci ze zemí mimo EU hodnotí pozitivně 14 procent Čechů, jen 23 procent si myslí, že by ČR měla uprchlíkům pomáhat, což je druhý nejnižší podíl v EU. Celoevropský průměr je v tomto případě 66 procent. Nakloněno přijímání občanů z jiných států EU je 45 procent české populace.“
Ale ne, vůbec nejsme xenofobní. Jen tady skoro polovina lidí nechce ani jiné občany Evropské unie. Někdo tu odvedl „dobrou“ práci.