Zatímco pozitivní činy vlády se v ekonomice projeví zpravidla se zpožděním několika let, negativní zásahy a omezení všeho druhu mívají rychlý efekt.
Právě vládnoucí levicová vláda přitom už stihla provést řadu negativních činů, které se nutně musely odrazit v ekonomice. Pokud tedy ekonomové hledají odpověď na otázku, proč se ekonomika ve třetím čtvrtletí roku 2016 začala vyčerpávat, ačkoli jsme se nacházeli ve fázi oživení a vývoj v Evropské unii je konečně až na výjimky pozitivní, odpověď lze jistě více či méně hledat v chování vlády.
Ministr financí Andrej Babiš (ANO) tvrdí, že si vláda půjčuje, protože to je výhodné vzhledem k nízkým, nebo dokonce záporným úrokovým mírám (nominálním). Jenže takový stav nic nemění na tom, že vláda svými půjčkami bere úvěry (nebo obecně zdroje peněz) firmám. Tím se také veškeré půjčky v české ekonomice prodražují. Bez ohledu na to, že jsou zatím stále ještě levné.
Podnikatelé jsou však omezováni i kvůli dalším schváleným omezením či povinnostem. Povinná minimální mzda vede průkazně vždy k propouštění. Vláda navíc povinnou minimální mzdu šponuje na neúnosnou úroveň. Současná povinná minimální mzda je ve výši, jaké nedosahovaly dokonce jednotky procent zaměstnanců a v některých případech se jistě jednalo o celou jejich mzdu (tedy přiznávali všechno). Pokud je zaměstnával drobný živnostník, samozřejmě mu nezbývá nic jiného než propouštění. Naštěstí se minimální mzda netýká živnostníků. Navíc vláda zvyšuje i jednotlivé úrovně tzv. „zaručené mzdy“. Ačkoli vláda Petra Nečase držela českou ekonomiku i přes probíhající světovou hospodářskou krizi na nízkých mírách dlouhodobé nezaměstnanosti, situace se s příchodem vlády Bohuslava Sobotky a pokračujícím hospodářským oživením nezlepšovala. Dlouhodobá nezaměstnanost zůstává na úrovních vyšších, než na jaké dokázala česká ekonomika poklesnout za vlády Václava Klause.
K tomu si přidejte různé nové náklady a rizika pokut. Náklady na poradce vyplňující kontrolní hlášení, na přípravu na „on-line pokladny“ včetně pořádných tiskáren, stabilního připojení i čteček kódů (protože nově musí být na každé „Babišově“ účtence zveřejněna výše DPH, přičemž potraviny, drogerie, léky, alkoholické nápoje, obědy atd. mají odlišnou sazbu) nebo na nestabilní ceny energií. Zbytečné prodražování energií způsobila již Poslanecká sněmovna v roce 2005, konkrétně většina poslanců z ČSSD, KDU-ČSL včetně části současné TOP 09, KSČM a US-DEU (proti byli pouze všichni poslanci za ODS). Současná vláda zase z dlouhodobého pohledu pořádně prodražuje cenu elektřiny ve střední Evropě (a potažmo i další zdroje energií) kvůli nesmyslně zmařené energetické koncepci.
K tomu si přidejme třeba zákaz prodávání zboží o vybraných státních svátcích, pokud má váš obchod velkou podlahu.
Obrovským problémem je také dlouhodobé oslabování koruny ze strany České národní banky. Pomáhá sice vývozcům, ale poškozuje všechny ostatní. Navíc však vzniká ohromná ztráta (celkově odhadem již v desítkách miliard korun). Je to taková hezká ukázka, jak by naše ekonomika fungovala, kdybychom nebyli na euro pouze navázáni, ale dokonce bychom do eurozóny vstoupili.
Nelze se tedy divit, že česká ekonomika ztrácí svou sílu a nedosahuje růstu, jaký bychom jinak mohli očekávat. Česká ekonomika podle Českého statistického úřadu ve třetím čtvrtletí minulého roku vzrostla meziročně o 1,9 procenta. Jedná se o hrubou míru růstu, tedy včetně oprav zastaralých strojů či spotřebičů a podobně. Jednalo se o nejpomalejší růst za posledního dva a půl roku. Ještě ve druhém čtvrtletí hrubý domácí produkt stoupl meziročně o 2,6 procenta. Česká ekonomika přitom viditelně zpomaluje svůj růst již od 3. čtvrtletí 2015. Tempo růstu klesalo z vrcholu ve výši 5 % ve 2. čtvrtletí 2015 přibližně rovnoměrně až na uvedených 1,9 % růstu v zatím posledním změřeném období.
Ziskovost podniků se od července do září 2016 snížila na 49,6 %, což je o 2,2 procentního bodu méně než před rokem.
Po krátkém hospodářském oživení nás tedy zřejmě, na rozdíl od Evropské unie jako celku, čekají horší časy.