Člověk by už nečekal, že v komunistech se ještě projeví nějaká básnická múza, ale je to tak. Soudruh s poněkud nepokrokovým jménem Josef Bohatec, předseda OV KSČM Svitavy, přispěl do Haló novin (29. 11.) textíkem stylizovaným jako pohádka a nazval ho Sen noci listopadové.
Ze závěru se snad vyplatí k potěšení čtenářů citovat: „Dlouhé prsty kapitálu nechtěly dobrovolně opustit své posty, a proto národ v dobách únorových rázně řekl jim svůj vzkaz. Nastala doba tvrdé lopoty a dřiny, kdy v potu krve vzkvétala naše vlast. Pastoušky nové byty nahradily, a bída s bezmocí byla rostoucí životní úrovní lidí vystřídána.
Ale jak říká staré moudré přísloví, ‚pálilo i v zemi zdejší někoho i to bydlo nejkrásnější‘. A národ opět vyšel do ulic, cinkal klíči od svých ložnic i zpíval sobě písně nejkrásnější a blahoslavil novou svobodu v zemi zdejší. Zvolena nová vláda lidu byla, brzy do područí kapitálu uvržena. Stát rozvrácen, oslaben a majetek v potu krve vytvořený velmi rychle rozkraden. Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Pastoušky, bída a bezmoc opět zalily tuto zem. I strašidlo válečné obchází kolem zas. A co národ? Probudí se snad z listopadového svého snění, vyrazí do ulic, či bude dále trpět v područí kapitálu? Kdoví, to ukáže až čas!“
Jak to bylo s tím, že u nás před rokem 1989 „pálilo i v zemi zdejší někoho i to bydlo nejkrásnější“ (hele – rým!), snad netřeba mluvit. Zaznamenáno je, že estébáci občas někoho pálili cigaretami, ale není známo, že by se tomu říkalo „bydlo nejkrásnější“.
Záhadou je, proč za čtyřicet let režimu všichni utíkali odtud a sem – kromě nějakého toho zmateného pokrokáře – neproudil jaksi nikdo. „Pastoušky, bída a bezmoc“, to je podle soudruha současná Česká republika. Nezaměstnanost v říjnu 2017 byla u nás 3,6 procenta, nezaměstnaných 271 000 a volných míst 210 000.
„Dlouhé prsty kapitálu“ ale skutečně nejen nechtějí pustit posty, ale ztělesněné Babišem se teď dostávají i k novým, a to za vydatné pomoci KSČ(M). Komunisté řeční bez zábran v celostátních médiích, vesele podnikají a důstojníci StB jsou u soudů bráni jako důvěryhodné osoby, když kryjí své někdejší agenty. Buržoazní demokracie navíc soudruhy drží na uzdě, takže se nemohou věšet sami mezi sebou, věznit, vyhazovat z práce a vylučovat jedni druhé jako revizionisty. Je to sice nuda a nezvyk, ale za každou sociální jistotu se nějak platí. Bývalý soudruh je prezidentem a bude premiérem, současný soudruh bude dohlížet na bezpečnostní složky a další soudruh je místopředseda sněmovny. Rudý ráj to na pohled.
Tak proč pořád fňukají?