Tak jsme zase vyhráli nad sudetskými Němci. Naši „stateční“ politici neváhali ze sebe znovu udělat nedůstojné šašky a ukázali německé kancléřce své vyvinuté slovní svaly.

Angela Merkelová řekla v projevu k rodinám německých vyhnanců něco, co je naprosto normální a co je hlavně pravda. Poválečné vyhnání Němců se odehrálo v souvislosti se zločinnou politikou nacistického Německa, které rozpoutalo válku, ale samo o sobě je rovněž neospravedlnitelným a neomluvitelným zločinem. Tak to přesně je a žádný Zeman nebo Okamura s tím prostě nehnou.

Kulturní identita naší země má své bohaté kořeny v dlouhodobém soužití Čechů, Němců a Židů v jedné společné krajině. Jsme zemí velkolepých osobností světového kulturního dědictví. Jsme kupříkladu rodnou zemí Gustava Mahlera, Franze Kafky, Adalberta Stiftera a desítek či stovek dalších německých a židovských osobností.Přesně stejně, jako jsme zemí Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka či Karla Čapka.

Je nevýslovnou historickou tragédií, že Hitler vyvraždil naše Židy a Beneš prosadil vyhnání našich Němců. Kdyby naše společnost byla kompletní, tak by se nemohla odehrát následná komunistická totalita plná dalších zločinů tak, jak se odehrála. Komunistické řádění přímo navazovalo na destrukci právního státu, kterou způsobilo vyhánění Němců. Konfiskace německého majetku bylo předstupněm českého znárodňování a ožebračení Čechů. Je to celé jeden tragický příběh jedné středevropské společnosti.

Ten, kdo ještě dneska omlouvá vyhánění, ožebračování a vraždy Němců, tak dává najevo svoji civilizační zaostalost. Principy kolektivní viny a rasových čistek patří do minulosti. Vyhnání lidí z jejich domovů, okradení o veškerý majetek, pochody smrti a masakry nevinných lidí včetně žen a dětí se nedají vůbec ničím omluvit. Sudetší Němci nebyli v drtivé většině těmi samými Němci, kteří předtím páchali brutální zločiny na Češích. Vraždy Čechů neomlouvají vraždy Němců. To je zcela základní pravidlo. Za každý zločin má následovat individuální trest, a nikoli kolektivní msta. Je také doloženým faktem, že na brutálním provedení odsunu se podíleli sovětští agenti, kriminálníci a zbolševizovaná lůza. Vedle nich ale tyto zločiny páchali i jednotky řádné armády, což se konkrétně týká masakru tisíce Němců v Postoloprtech, kde čeští vojáci stříleli i děti.

Sudetoněmecká společnost selhala ve třicátých letech, když masově volila Henleinovu stranu a následně vítala Hitlera. Bylo to morální selhání. Ale plných čtyřicet procent našich Němců této návnadě odolalo. Nicméně těch šedesát procent volilo legální stranu, o níž ještě nebylo zřejmé, že se bude podílet na krutých zločinech. Češi, kteří v roce 1946 volili komunistickou stranu, mají na svědomí naprosto shodné morální selhání. Vyčítat přitom Němcům, že se nechtěli stát po první světové válce v novém Československu pouhou národnostní menšinou, je směšné. Vždyť jich byly tři miliony. Model národnostního státu Čechů a Slováků, v němž se Němci, Maďaři, Poláci a Rusíni ocitli v roli menšin s nižšími právy, nebyl ani náhodou moderní demokracií, třebaže úroveň menšinových práv byla relativně vysoká. Mnohem přiměřenější národnostní situaci by byl švýcarský model, v němž vedle sebe žijí rovnoprávná společenství Němců, Francouzů a Italů. K tomu u nás bohužel vývoj nedospěl a my jsme díky tomu nyní ochuzeni o bohatství, které ve všech směrech přináší kulturní a národnostní rozmanitost.

Je nesmírně smutné, když o sobě náš národ nyní, v 21. století, dává světu najevo, že je zaostalý, zamindrákovaný a nemorální. Tyto rysy zcela souvisí s tím, že se naše společnost pomalu, ale jistě vrací do fáze, kdy několik cyniků vládne s podporou té nejméně informované části společnosti. Tím klesá úroveň naší svobody, právního státu a dalších vymožeností, které nám přinesl Listopad 89.

Jsou tu ale i jiní Češi než Klaus, Zeman, Babiš či Okamura. Jsme tu i my, kteří s hlubokým studem souhlasíme s lídrem sudetských Němců Berndem Posseltem, který českým nacionalistickým politikům vzkázal, že sklouzávají zpátky ke komunismu.

Sklouzáváme nejen zpět ke komunismu, ale otevíráme dveře i dalším strašidlům minulosti, která by už měla dávno spát. Naléhavá potřeba obrany naší svobody úzce souvisí i s potřebou bránit přátelské vztahy s našimi sousedy a pokračovat v cestě smíření s našimi někdejšími spoluobčany. Z obou stran již toho bylo mnoho uděláno a tuto cestu nesmíme opustit. Nejsprávnější by ale bylo, kdybychom už konečně zrušili ty hnusné Benešovy dekrety.