Cesta na venkov nutí k zamyšlení, o co jsme už navždy přišli a co bude normální za pár let.

Konec roku je pro většinu lidí ve znamení Vánoc a silvestra. Pro nás myslivce je ale poslední příležitostí pro lov srn, a tak ho každoročně trávím v malebném kraji na pomezí středních a jižních Čech u mého spolužáka z gymnázia. Řízením osudu (a zásluhou tatínka, kterému to před vstupem do EU pálilo a tušil, že ceny pozemků půjdou jenom nahoru) se stal velkostatkářem. Nebo mu tak alespoň říkáme… Trefnější – i když o poznání méně malebné – by asi bylo označení „zemědělský podnikatel“.

Napsat projekt

Ačkoliv má dobytek, pole, louky, lesy a pilu a naučil se vše od jízdy traktorem po kácení stromů, většinu dne tráví v šanonech a u počítače.  Nestěžuje si – zemědělství se daří lépe než kdy předtím (vzpomínáte, že to byli hlavně zemědělci, kdo protestoval proti vstupu do EU?) a dotace chodí včas a víceméně spravedlivě. Ty na kus dobytka a na hektar víceméně automaticky, u těch ostatních se musíte trochu snažit a napsat dobrý projekt. Takže budovy jsou oblepené cedulkami s logem EU a upozorněním, že polní cesty byly revitalizovány v rámci toho programu, garáž pro traktory vybudovaná v rámci tamtoho a hnojiště zase v rámci jiného programu. Pak tu jsou samozřejmě dotace pro začínající zemědělce, takže manželka i mladší bratr jsou samozřejmě začínajícími zemědělci.

Cedulky s vlajkou s hvězdičkami v sobě skrývají miliony a miliony korun, ale zdá se, že čím víc hvězdiček a milionů, tím větší je ona zvláštní směs pohrdání a pragmatičnosti, kterou celý systém vyvolává. Velkostatkář to bere zcela racionálně (jak jinak taky) a při pochůzce panstvím vykládá: „Na techniku nám ‚říše‘ dává padesát procent, ale taky mám dojem, že jsou ty mašiny o polovinu dražší. Asi se Brusel a výrobci dohodli.“ „Na stáje zrovna dotace nebyly, takže z půlky hnojiště bude holt stáj.“ Ale dotace mohou být i záludné. Třeba, když málem vracel milion, protože rybník byl asi o půl metru širší, než měl být. „Jednou to celé zkrachuje, tohle prostě nemůže fungovat věčně,“ uvažuje. „Chvíli to bude tvrdé, ale pak začneme fungovat normálně…“ Jenže kdo ví, jen jestli se mezitím dotace nestanou tak přirozenou součástí života, že je budeme brát stejně automaticky jako východ a západ slunce. A „normální“ už nebude vydělat si na živobytí prostě prodejem krávy nebo dřeva, ale vyplněním žádosti o dotaci na krávu a na zalesnění jednoho hektaru.

Ty druhé Čechy

Pobyt na venkově je i zajímavým – a smutným – připomenutím strašlivé destrukce naší vesnice komunisty. Zatímco města se změnila k nepoznání, tady jako by se zastavil čas. Tohle jsou „ty druhé“ Čechy. Tady se vydělává dvanáct tisíc. Tady jsou omlácené domky. Tady ani nechci vědět, jak dopadají volby… Tady je i v hospodě většinou prázdno, zato na lavičce před konzumem v zimě v létě plno. Přece jen – pivo ze sámošky je o polovinu levnější. Tady je na celém okrese tak pět rodin, které si mají co říct. Vesměs staré selské rody. Zvelebují svá hospodářství. Jsou podnikaví. Mají obvykle více dětí a žijí často tři generace pohromadě. Nejsou rozvedení, mají v životě i jinou náplň než lahváč před konzumem a někteří dokonce chodí i do kostela. Kdo chce nějaké takové vidět, ať si vygooglí soutěž „Farma roku“, kterou pravidelně vyhlašuje Asociace soukromého zemědělství.

Je to, jako kdyby vedle sebe žily dva světy. Ten druhý svět pak u toho prvního pracuje. I to je poučné. Ti spolehliví zaměstnanci pracují legálně, na DPČ. Jiní pracují tak, že dostanou každý den peníze na ruku. A jeden to dostává v naturáliích. Hrůza, Andrej Babiš by se zděsil. Jenže moment… Ti chlapíci se od sebe většinou liší jen v tom, zda už přijdou s „hladinkou“, zda se „vykropí“ večer o samotě u televize s basou lahváčů, anebo zda se „kvartálně“ jednou za čas nezřízeně zlískají v hospodě. Většina mají nějaký problém – neplacené alimenty, exekuce… Jednak by je nikdo nezaměstnal a jednak se ani zaměstnat nemohou. Co vydělají, by jim sebral exekutor. Jsou jen dvě možnosti – buď skončit na krku státu (nebo na ulici), nebo dělat tady načerno. Nemůžu si pomoct, ale varianta b) mi připadá nepoměrně lepší.

O hodně lepší než nic

Ne, velkostatkář je nepřeplácí. A nedělá to z křesťanské lásky. Ale dosahuje výsledků efektivnějších než většina neziskovek. Ti chlapi makají, a dokonce je i ubytuje. Kdo kdy pracoval s bezdomovci, tak ví, že pokud se jednomu podaří sehnat ubytování i práci, je to úspěch. I když… To není úspěch. To je neuvěřitelný úspěch, kdy bouchá šampaňské. Tady bydlí a pracuje jeden bezdomovec a jeden místní alkoholik (ten největší, co dostává výplatu jen v naturáliích, aby jí nepropil).

Tohle je úspěch. Snaha o vybudování dokonalého, vše-kontrolujícího státu, kde nikdo nepodvádí, snaha o omezování hotovostního styku, snaha o kontrolu každé transakce… to vše vede jen k tomu, že tyhle neformální způsoby fungování vymizí.  A s nimi i šance pro lidi, kteří prostě mentálně nemají na to se v dokonalé společnosti zítřka uplatnit. Moudrý stát ví, že nic nebude dokonalé, že lidská společnost je docela komplikovaný mechanismus a že občas je lepší na lecčím přimhouřit oči. Snaha o dokonalost totiž zavání totalitou…