Stalo se přesně to, co jsme tady předpovídali před volbami. Nutno říci, že to ani velkou analytickou genialitu nevyžadovalo. Komunisté Babiše podpoří a budou za to něco chtít. Co se nečekalo, bylo jen to, že komunisté dopadnou ve volbách tak zle. Přesto mají hlasy, které jsou ochotni nabídnout, pokud budou přijaty jejich požadavky.
Stále ještě předseda KSČM Vojtěch Filip přišel na tiskové konferenci 7. 11. s tím, že pro jeho stranu je absolutní prioritou, aby byl přijat zákon o obecném referendu. Podle něj „si KSČM nepřeje politickou krizi státu“. „Nebudeme se účastnit jednání, kterým se říká kulaté stoly a jsou z nich vylučovány jednotlivé politické strany. Kulatý stůl může být jen za účasti všech devíti politických stran, které prošly do poslanecké sněmovny.“ Postěžoval si, že ve sněmovně nebyly v minulých letech projednávány návrhy komunistů a dalších subjektů.
„Nejen lithium, ale i další suroviny, vyhrazené nerosty, jsou předmětem našeho zájmu a nenecháme tuhle záležitost stát… Budeme postupovat velmi tvrdě.“ Jde podle něj o suroviny energetické a vodu a vzduch. Tím je celý vesmír komplet a bude pod kontrolou všeholidu.
Jak také komunisté záhy sdělili prezidentu Miloši Zemanovi, pro podporu menšinové vlády ANO mají několik podmínek. Vláda by měla prosadit předpis o obecném referendu, zvyšovat minimální mzdu a chránit přírodní bohatství ČR mimo jiné tím, že by vodní zdroje přešly do vlastnictví státu, krajů a obcí. „A jestli někdo tvrdil, že lithium přestane být tématem po volbách, tak garantuji, že nepřestane,“ řekl Filip.
Proč by komunisté chtěli obecné referendum, je celkem jasné. Aby ho bylo možné navrhnout pro vystoupení z EU a NATO. Unie je buržoazní spolek, který navíc může ovlivňovat naše zákonodárství, což komunistům vadí, protože ti nesnášeli, když jim někdo do vládnutí mluvil, pokud to zrovna nebyla Moskva. Té se naslouchalo uctivě. NATO je odvěký nepřítel, a když ho nejde přímo zničit, mohou se aspoň pokusit ho poškodit a nás dostat z jeho vlivu. V tom nemusí být samo. Okamurova SPD to to vidí stejně. Našli by se jistě ale i další, třeba Piráti nebo někteří sociální demokraté. Možná by se to líbilo i Václavu Klausovi ml., který Unii také nenávidí. Babišovi můžeme věřit, že z Unie by vystupovat nechtěl, když má v Německu své firmy. Může si ale zkusit riskantní hru, že teď na to referendum přistoupí a pak to uhraje. To si v Británii taky někteří mysleli a zůstaly oči pro pláč.
Podobné síly mohou počítat s tím, že by měly úspěch. Stačí si vzpomenout na stav veřejného mínění, když se u nás diskutovalo o stavbě amerického radaru. Z obranného pasivního zařízení, které mělo obsluhovat několik desítek lidí, se propagandou vyrobila „základna cizí armády“ a mluvilo se o okupaci. Vynořila se hbitě řada expertů stejně jako se dnes líhnou z lidu odborníci na islám. Kdejaký průmyslovák a vysloužilý záklaďák, který byl na vojně u radaru, se vyslovoval. Tak jsme se dozvěděli, jak mohou radarové paprsky škodit zdraví a jak budeme prvním terčem íránských raket. Do toho se pochopitelně vložila ruská propaganda, která přišla s tvrzením, že radar je namířen proti Rusku a že stejně celý systém nebude fungovat. (Což vlastně celou debatu činilo zbytečnou.) Výsledkem bylo, že dvě třetiny občanů se postavily proti radaru. Byl to typický příklad odborné záležitosti, které většina lidí nerozuměla a ani rozumět nemohla.
Problém referend je ale v jejich nedemokratičnosti. Přinejmenším v tom, že jednou odhlasované rozhodnutí už nelze v nějaké rozumně dohledné době vzít zpátky. To se stalo ve Velké Británii, kde by dnes zřejmě těsné referendum dopadlo jinak.
Referendum je oblíbeným nástrojem demagogů a také těch, kdo už nějakou moc drží. Oni budou nastolovat agendu a určovat otázku. Oni budou poskytovat návodné jednoduché odpovědi na složité otázky. A některým přispěchá na pomoc ruská propaganda dobře placené armády trollů, která je sice vysmívána jako mýtus, ale je s ní ten problém, že skutečně existuje. Celý národ nezblbne, ale těch několik procent, která mohou být rozhodující, v pohodě zajistí.
Babiš udělá ledacos, aby si zajistil vládu na příští čtyři roky. Pak ať přijde potopa. Po ní si na vzniklých vodách někam odpluje. My tu ovšem většinou zůstaneme. Takže čest práci, vpřed k propasti a zpátky ni krok.