Peter Dahlin, švédský aktivista v oblasti lidských práv, který byl loni v lednu zadržen v Číně, poté propuštěn a vyhoštěn z ČLR, podrobně vylíčil svůj třiadvacetidenní pobyt v pekingské vazbě, v “nevýrazné čtyřpatrové úřední budově používané pro vyšetřování těch, kdo jsou považování za nepřátele čínského státu”. Dle Dahlina se jedná o de facto tajné vězení. Obvinění se týkalo ohrožení bezpečnosti Čínské lidové republiky, Dahlin měl použít  financování ze zahraničí pro protiprávní a podvratnou činnost v Číně. Mezi jeho aktivitami však nemohli vyšetřovatelé najít nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo skutkovou podstatu ohrožení národní bezpečnosti. Přesto byl donucen k veřejnému doznání v čínské televizi a poté vypovězen.

„Nakonec jsem byl deportován podle nového zákona o špionáži, ale nedostal jsem žádnou dokumentaci jakéhokoli druhu o žádném z kroků podniknutém během právního procesu proti mé osobě: seznam konfiskovaných věcí, domovní prohlídka, osobní prohlídka, vazba, sledování, deportace a zákaz vstupu do Číny po dobu deseti let. Nic. Krom toho, deportace za zločiny vyžaduje soudní rozhodnutí s uvědoměním ambasády, vyrozuměním mé vlastní osoby a dohled právníka, byť jenom přiděleného státem. Nic z toho se nestalo. Už to samo o sobě činí celý proces  protiprávním (…) Dokonce ani pod dohledem celého světa se čínská policie a soudní systém nedokáže chovat podle svých vlastních zákonů – ačkoli mají po ruce tolik nástrojů a výjimek.“

Dahlin byl jako vězeň vystaven nezákonnému zacházení včetně spánkové deprivace, vodění poslepu a podobně. Vyšetřování bylo dle Dahlina zaměřeno směrem obvyklým v těchto případech – snažilo se aktivistu a jeho čínské spolupracovníky vykreslit coby “zahraniční nepřátelské síly”. Jeho čínské kolegy potom chtěli vyšetřovatelé obvinit, že se snaží svrhnout čínskou vládu.

Peter Dahlin je zakladatelem Čínské pracovní skupiny pro naléhavou akci (Chinese Urgent Action Working Group, zkráceně China Action), jejímž cílem bylo posílit právní prostředí v Číně (akutní právní a administrativní pomoc). Podle svých vlastních slov teď poprvé za celá ta léta vidí budoucnost Číny černě. „Poprvé mě přešel optimismus. Tohle je způsob, jakým se Čína bude chovat dalších dvacet let,“ cituje mladého Švéda The Guardian. Dahlin jako mnoho dalších okusil z první ruky politiku éry prezidenta Si Ťin-pchinga, která se vyznačuje tvrdým postupem proti každému zárodku opozice, ať už ve vlastních řadách KS Číny nebo mezi právníky poskytujícími pomoc obětem zvůle a represí.

Ve čtyřech letech následujících po listopadu 2012, kdy se Si stal čínským nejvyšším vůdcem, jsou feministky, novináři, akademici, bloggeři, nakladatelé, právníci zabývající se lidskými právy, a dokonce pracovníci zahraničních nevládních organizací jako Dahlin, terčem úsilí, které odborníci považují za koordinovaný tlak komunistické strany. Tento tlak má vést k zamezení rozvoje organizované opozice proti režimu. Politická situace, kterou někteří označují za nejzoufalejší od masakru na náměstí Tchien-an-men v roce 1989, se pod současným vedením zhoršila tak rychle, že se najdou i označení současné ČLR coby “dokonalé diktatury”. (zde)

Další dva cizinci nevyvázli tak rychle: Kanaďané Kevin a Julia Garratovi, majitelé prosperující kavárničky v severočínském Tan-tungu, žili v Číně s přestávkami třicet let.  V roce 2014 byli náhle bez zjevného důvodu zatčeni, zřejmě jako součást zpravodajské hry ve snaze zabránit předání zatčeného čínského obchodníka Su Pina z Kanady do USA, kde byl obviněn z rozsáhlé kybernetické špionáže (o případu jsme psali zde).  Propuštěni byli až loni v srpnu po dvouletém věznění.

Každý den je šest hodin vyslýchali tři muži. Měli roky záznamů e-mailů, zpráv ze Skypu a zpráv ze sledování (…). Agenti jim ukazovali fotografie diplomatů z USA i Kanady, kteří navštívili jejich kavárnu. Garrattovy fotografie ulic v Tan-tungu a severní Koreje přes řeku Ja-lu označili vyšetřovatelé za špionáž, ačkoli turisté podobné snímky pořizují z výletních lodí denně. J. Garrattová byla nucena psát podrobná doznání o obsahu všech rozhovorů s ambasádními úředníky, což nebylo tak jednoduché, protože v kavárně měla mnoho zahraničních zákazníků, o nichž ani nevěděla, kdo jsou. Musela vytvořit seznamy osob z Číny i Kanady, se kterými si psala e-maily, a to za více než deset let nazpět.

Takhle tedy vypadají poměry v zemi, která je pro některé naše činitele vzorem toho, jak se stabilizuje společnost. Nesmyslná obvinění, zadržování lidí, porušování vlastních zákonů. a to všechno před zraky světa. Všechno jedno.