Česká národní banka (ČNB) nechtěla před volbami řešit problém, na kterém se sama podílela. Svými přehnanými umělými zásahy do kurzu koruny přispěla k aktuálnímu zdražování potravin i bytů.

Když ČNB začínala na podzim roku 2013 s nakupováním eur s cílem oslabit korunu, uváděla důvod, který ji neopravňoval provádět tak rozsáhlé umělé zásahy ještě tři a půl roku poté s dopadem až dodneška. Původně totiž bankovní rada tvrdila, že chce zabránit hlubokému opakovanému propadu cen (či mezd, nájmů, zisků apod.). Hluboký propad podle modelů ČNB opravdu hrozil, mezi ekonomy se však již léta vedou diskuze, zda nebývá zveličováno riziko, že se takový propad bude v rychlém sledu vícekrát opakovat. Pokud by se neopakoval, je otázkou, zda se mu máme nákladně (draze) bránit. Určitý propad cen či mezd totiž není důvodem, nýbrž obvyklým příznakem krize. Stejně jako teploměr ukazující zvýšenou teplotu u pacienta není příčinou nemoci. Pouze na pravděpodobnou nemoc upozorňuje.

Aniž bychom chtěli jakkoli urážet tehdejší i stávající centrální bankéře, je otázkou k seriózní diskuzi (a k zamyšlení pro příští prezidenty), zda nebyly zmíněné zásahy považovány jejich aktéry za normální především proto, že v bankovní radě usedli sice nesporně vynikající odborníci, ale možná spíše na matematiku či investiční rozhodování než na ekonomické myšlení.

Postoj prezidenta Zemana k těmto „devizovým intervencím“ byl podivný. Na straně jedné se vyslovil pro ekonomické přibližování se k eurozóně, což znamenalo oslabovat korunu, na straně druhé umělé oslabování koruny vehementně odsuzoval. Když však získali jím jmenovaní bankéři v bankovní radě většinu, prováděli zásahy v mnohem vyšších objemech (mnohem vyšším „tempem“) než za časů bankovní rady jmenované prezidentem Václavem Klausem. Jistě, byli k tomu nuceni okolnostmi, tedy mimo jiné i spekulanty, kteří byli prováděním intervencí přilákáni. Ale nikdo bankovní radu nenutil, aby v zásazích pokračovala, zvlášť když viděla, že musejí dosahovat obrovských objemů, aby se korunu dařilo udržovat slabou.

„Zemanův“ guvernér Jiří Rusnok se dokonce nechal slyšet, že ČNB nemá žádná omezení. Po technické stránce měl jistě pravdu. Zatímco posilovat korunu proti tlaku spekulantů by nebylo možné donekonečna, oslabovat ji „tisknutím“ nových korun, za které budou nakupována eura či další měny, není zdaleka takový problém. Ale pouze po technické stránce. Co třeba nějaké morální zábrany? Tím neříkáme, že je guvernér Rusnok amorální. Chtěl dát pouze jasný signál případným investorům včetně spekulantů, že dodrží, co řekl. Ve skutečnosti by nakonec zřejmě svá slova nedodržel za každou cenu. Guvernér ČNB není král, který musí dát na základě slibu svou dceru a půl „republiky“ navrch vítězi, třeba i nesympatickému zemědělci, co hledá ženu.

„Zemanovci“ získali v bankovní radě převahu v únoru 2017 a v březnu provedli rekordně vysoké intervence za celou dobu jejich provádění. Objem nakoupených eur dokonce překonal reálný výkon celé české ekonomiky. Zemanova bankovní rada tak za krátkou dobu způsobila zhruba čtvrtinu veškerých intervencí.

Po skončení intervencí v dubnu 2017 se navíc začaly přidávat další tlaky na zdražování: výrazné navýšení platů ve veřejném sektoru (učitelům dokonce o 15 %), schválení dalšího růstu minimální mzdy i jakýchsi minimálních mzdových tabulek pro jednotlivé skupiny zaměstnanců, z různých důvodů růst cen potravin (typicky evropského másla), eskalování růstu cen bytů, očekávaný dlouhodobější růst světových cen pohonných hmot a tak dále.

Otázkou však je, proč bankovní rada nereagovala. Krátkodobé úrokové sazby zvýšila až na svém listopadovém zasedání. Teprve po parlamentních volbách začala provádět nepopulární, ale pravděpodobně nutné kroky vedoucí ke zdražování úvěrů (či dluhopisů a dalších forem financování) včetně hypoték. Teprve po volbách začala řešit problém, na němž má velký podíl.

Jakub Černý
Jakub Černý
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora