Pojem energetická závislost by měl být stejně strašidelný, jako třeba terorismus nebo epidemie. Trubky, kterými něco proudí, nebo neproudí, ale nejsou tak fotogenické jako exploze a zdravotníci v maskách. V tomto případě jde ale o každodenní existenci mnoha států.

Co kdyby se Rusko jako velký dodavatel rozhodlo, že zastaví dodávky do Evropy? Něco takového zatím vypadá jako dost nepravděpodobná možnost. Rusko by tím především zničilo samo sebe, protože příjem státu je tam ze tří čtvrtin tvořen právě penězi z ropy a plynu. Proto se také Rusku někdy přezdívá „benzínka přestrojená za stát“. Tento stav je dokladem technologické zaostalosti, která způsobuje, že Moskva toho nemá moc co nabídnout, aspoň ne v množství a kvalitě, aby to nepříznivý stav zvrátilo.

Závislost těch druhých na surovinách ale může u vývozce vzbuzovat různá pokušení. Jak bychom dopadli u nás a v Evropě, kdyby Kreml začal přivírat kohoutky? Své o tom ví Ukrajina.

Pokud jde o Česko, jsme na tom poměrně dobře. Václav Bartuška, velvyslanec pro otázky energetické bezpečnosti, to okomentoval pro Hospodářské noviny: „Česká republika usilovala o diverzifikaci dodávek ropy a plynu od počátku své existence – už v lednu 1996 byl spuštěn ropovod z Německa, o rok později jsme uzavřeli plynový kontrakt s Norskem. Naše provázanost se západní Evropou postupně rostla a dnes jsme plně součástí západního trhu. Ale například sousední Slovensko má stále dlouhodobý kontrakt s Ruskem.“

„Podstatné je, že máme všechny kontrakty uzavřené na Západě a zároveň máme dostatek přepravních cest, aby se plyn fyzicky dostal do České republiky. Loni k nám 99,3 procenta plynu přiteklo z Německa, přes Ukrajinu a Slovensko jen 0,7 procenta.“

V případě ropy by byl podle Bartušky nějaký výpadek z ruské strany citelnější, protože Rusko těží desetinu světové produkce ropy.

K tomu nás samozřejmě může napadnout, že ať proudí zdroje jakoukoli oklikou, problém je, kde potrubí začíná, což je často právě v Rusku. Dlouhodobým řešením by bylo jen rozložení zdrojů. Stále více je zřejmé, že nastupující technologie budou hrát důležitou roli. Německo,které bylo vysmíváno za svůj „energetický obrat“ a o kterém Donald Trump neználkovsky tvrdí, že je závislé na ruském plynu, dosáhlo loni podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů  38,5 %.

Ekologická zařízení (větrná energie, biomasa, fotovoltaika, vodní elektrárny) dodala v Německu o 16,1 procenta více energie než rok předtím. To už není žádné kutilství. Kvůli nestálosti některých zdrojů (nefouká, Slunce v noci nesvítí) se pouze s těmito zdroji nevystačí, ale už je zřejmé, že nejde jen o nějaký „doplněk“ a kutilství. U nás zatím Zeman a proruská lobby stále uvažují, jak nás učinit na celá desetiletími závislými na Rusku a jeho jaderné technologii. K tomu už směřuje Maďarsko a následovat ho, by bylo dost pochybné a to ze strategických důvodů. Závislosti se mají léčit a ne ignorovat.