Uvažujme jako svobodní občané, ne jako zákazníci holdingů.

„Co je dobře pro Agrofert, je dobře i pro české zemědělce, české potravináře, a co je dobré pro naše zaměstnance, je dobré pro všechny občany této země,“ prohlásil onehdy ministr financí. Zájmy Agrofertu a občanů jsou ale úplně jinde. Vezměme třeba dotace: veřejné prostředky mají lidem pomáhat nastartovat podnikání, ne posilovat něčí impérium. Když tedy majitel holdingu argumentuje, že alespoň nevyvádí daně z Česka jako jiné korporace, vlastně se chlubí, že si naše peníze vezme jen jednou, ne dvakrát. Děkujeme.

A nejde jen o peníze: zatímco malí sedláci dělají malé chyby, za chyby velkých korporací platí celá společnost. Monopoly a oligopoly ničí diverzitu krajiny i ekonomiky a namísto inovací přinášejí kvalitu nejmenšího společného jmenovatele. Vysadit řepku na některých polích není problém. Přeměnit v továrnu na řepku celou zemi už ano.

Proč to vůbec řešíme? Zemědělství a zelená politika jsou bytostně konzervativní témata, která si pravice nechala ukrást. Rozdíly jsou přitom zcela zásadní: zatímco levice uctívá Matku zemi a lidi by nejraději vymýtila jako nějakou nemoc, pravicová zelená politika je praktická, antiideologická a přísně antropocentrická – jde jí o kvalitu života lidí a udržitelnost životního prostředí pro naše děti.

Jak říká Roger Scruton, konzervatismus a ochrana prostředí jsou aspekty jedné politiky dobrého hospodaření. Jejím smyslem je vzdorovat silám, jež narušují naše společenské i ekologické dědictví. Jejím cílem je zachovat a pokud možno zlepšit to, co nám bylo dočasně svěřeno, pro další generace.

Zemědělská impéria podporují glajchšaltování, vykořeněnost a socialistickou mentalitu, tedy přesně to, čeho se musíme zbavit. Pokud chceme zdravé prostředí i společnost, uvažujme jako svobodní občané, ne jako zákazníci holdingů. Holding je odpovědný akcionářům, ne našim dětem. Nesmíme se tedy spokojit s tím, co je dobré pro kterýkoli holding. Musíme chtít víc.