Zatím se lze pouze dohadovat, jaké konkrétní výsledky přinese nedávná cesta Miloše Zemana do Ruska. Letěla s ním jedna z největších podnikatelských misí za posledních 25 let. Je ale otázkou, zda případné ekonomické přínosy nových kontraktů nebudou provázet nepřijatelná bezpečnostní rizika.

Prezident Zeman v Rusku potvrdil ruský zájem na další spolupráci v oblasti jaderného průmyslu včetně případného rozšíření českých jaderných bloků, o které se uchází ruská státní společnost Rosatom.

Zeman už dříve prohlásil, že by mu nevadilo, kdyby stát zadal dostavbu jaderné elektrárny Dukovany bez výběrového řízení Rosatomu (obdobně jako v případě maďarské elektrárny Paks), což je však v přímém rozporu se záměrem vlády vyhlásit tendr.

Jiný projekt v oblasti energetiky, na jehož realizaci má Rusko eminentní zájem – výstavba plynovodu Nord Stream 2 –, zase prezident Zeman podpořil i tím, že udělil Řád bílého lva bývalému německému kancléři Gerhardu Schröderovi. Ten totiž v současné době zastává vysoké manažerské pozice v konsorciu Nord Stream AG a nově i ve společnosti Rosněfť.

Jak Rusko nakupuje: krok za krokem

Rusko využívá všechny dostupné nástroje, včetně těch ekonomických, k posilování své pozice na mezinárodním poli a podkopávání institucí západních liberálních demokracií, mezi které patří i Česká republika.

Mezi hlavní nástroje získání nestandardního ekonomického vlivu, který otevře cestu k rozhodovacím procesům cílového státu, patří zejména:

  • získání kontroly významného vlastnického podílu ve strategickém podniku přímým nebo zprostředkovaným nákupem,
  • získání přímého či nepřímého vlivu na nejvyšší výkonné orgány dané firmy či infiltrace dodavatelského řetězce subdodavateli, kteří prosazují zájmy cizí moci.

Takto získaný ekonomický vliv může snížit bezpečnost státu například:

  • ohrožením funkčnosti prvků kritické infrastruktury např. dodáním bezpečnostně nevyhovujících komponentů či vytvoření závislosti na jednom konkrétním dodavateli,
  • přesunem důležitých dat a technologií do zahraničí (zvlášť do zemí pod embargem),
  • průmyslovou špionáží,
  • zneužitím přístupu k „důvěrným datům“ při cílených kybernetických útocích,
  • odepřením přístupu státních orgánů k důležitým informacím a kritickým technologiím důležitým pro bezpečnost státu,
  • ohrožením plynulosti dodávek strategických surovin (ropa, zemní plyn, jaderné palivo, vzácné kovy) a dalších komponentů,
  • zneužitím získaného ekonomického vlivu k ovlivňování politického rozhodování nebo veřejného mínění.

    Česko otevřené a zranitelné

    Česká republika je státem k zahraničním investorům dlouhodobě otevřeným a podle indexu OECD (zkoumajícího překážky pro zahraniční investice v 62 zemích) je ČR čtvrtou nejméně restriktivní zemí (po Lucembursku, Slovinsku a Portugalsku).

    Výjimku představuje pouze oblast nákupu vojenské výzbroje a dalších dodávek v oblasti bezpečnosti. Otevřenost české ekonomiky se dlouhodobě kladně projevuje na dobrých hospodářských výsledcích, a proto je nutné ji zachovat. Zároveň si však musíme být vědomi rizik popsaných výše.

    Nejedná se o hypotetický problém. Několik významných strategických společností (ČEZ, ČEPRO, MERO, Česká pošta a další) zůstalo pod státní kontrolou (buď ve formě státních podniků, nebo firem, v nichž stát drží rozhodující vlastnický podíl), ale jejich privatizace či snížení státního vlastnického podílu není v budoucnosti vyloučena.

    Kontrola ze strany státních institucí nad těmito podniky je navíc značně roztříštěna, což může vést k nedostatečnému výkonu vlastnických práv. U již privatizovaných společností (Net4Gas či O2) též nelze v budoucnosti vyloučit prodej investorovi z nespojenecké země.

    V realizaci zmiňovaného plynovodu Nord Stream 2 zase hraje důležitou roli česká společnost Moravské naftové doly, která spolu s Gazprom Export vlastní podzemní plynový zásobník v Dambořicích s kapacitou 456 milionů metrů krychlových (což představuje 12 % trhu skladovacích kapacit plynu v ČR), uvedený do provozu v roce 2016. Podle Gazpromu je tento zásobník pro projekt Nord Stream 2 zvlášť důležitý.

    Další rizikovou oblastí je oblast informačních a komunikačních technologií, které mohou ohrozit bezpečnostně nevyhovující komponenty, na což ve své poslední zprávě upozorňuje BIS.

    Jak se bránit? Otázka pro celou EU

    Evropská komise představila v září návrh regulace na vytvoření obecného rámce pro screening přímých zahraničních investic ze třetích zemí, které mohou ohrozit bezpečnost a veřejný pořádek v jednotlivých členských státech a v EU jako celku.

    Jedná se především o oblasti kritické infrastruktury (energetika, doprava, komunikace, datová úložiště, vesmírná a finanční infrastruktura), kritické technologie (umělá inteligence, robotika, polovodiče, technologie dvojího užití, jaderné a kosmické technologie a technologie spjaté s kybernetickou bezpečnostní), bezpečnosti dodávek kritických prvků a přístupu k citlivým informacím.

    Dokument nepožaduje vytvoření mechanismu na screening investic ve státech, které ho zatím nemají, což je i případ České republiky (polovina zemí EU ho naopak už v nějaké podobě má).

    Tyto státy však budou muset Komisi a ostatní členské země informovat o proběhlých zahraničních investicích a reagovat na vyjádření Komise či jiných států k potenciálně rizikovým investicím na jejich území.


    Autor je programový ředitel Prague Security Studies Institute.

    Text byl připraven v rámci projektu „Jak na Rusko“, který realizuje Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) s podporou Nadace Open Society Fund Praha

    Text byl publikován na webu Hlídacípes.cz

Petr Lang / Hlídací pes
Petr Lang / Hlídací pes
Další články autora