Když se Tomáš Klus rozhodl, že seznámí veřejnost se svým plánem bojkotovat média Andreje Babiše, dočkal se vesměs dvou druhů reakcí. Jedni ho chválili za jeho rázný postoj, který ho do budoucna může díky premiérově moci stát dost peněz. Druzí si klepali na čelo. Mezi Klusovými kolegy totiž převládal názor, že oni nespolupracují s Babišovými médii, ale s novináři, kteří s nimi již léta spolupracují. Změní se situace, když uznávaní žurnalisté Mafru opouštějí kvůli premiérovým zásahům do obsahu?

Umělci rádi udržují styky s novináři, s nimiž mají třeba i letitou dobrou zkušenost. Proto se dá pochopit, že je někdy pro ně důležitější, s kým rozhovor dělají, než pro jaké médium. Proto mají magazíny Mladé fronty DNES a Lidových novin na titulní straně stále plejádu slavných českých tváří.

Každý umělec totiž třeba ani nechce být důsledný jako Klus a trvat si na tom, co říká i tím, že se chová kompatibilně ke svým slovům. Někdo dokáže Babiše ostře kritizovat a za 14 dní se objevit na titulce ONA Dnes. Někdo to tak zkrátka má a se svým svědomím si to jednou bude muset vyříkat sám.

Argument o novináři-kamarádovi však nyní lehce ztrácí na údernosti. Jakkoliv si totiž můžeme myslet, že Petra Procházková, odcházející z Lidových novin kvůli zásahům jejich majitele Babiše, nemohla nevědět, pro koho pracuje, těžko zpochybníme její novinářskou práci. Zkrátka i někteří dobří žurnalisté dokáží pracovat pro oligarchu, než jim začne diktovat, jak a co mají psát.

Jak se s tím ovšem popasují ti, kteří přes média vzkazovali Klusovi, že je pokrytec, neboť sám dřív neměl problém zahrát na festivalech, sponzorovaných Agrofertem, nebo dávat interview médiím, vlastněným šéfem hnutí ANO? Dokáží přehodnotit své výroky o tom, že pokud mluvíte s osvědčeným novinářem, toxičnost Mafry se vás nedotkne?

Patrně ne. Procházková je totiž specialistkou na zahraničí a pro většinu těch, kteří jsou pro Mafru důležití pro poutání na titulních stranách, může být její práce „španělskou vesnicí“. To, že se najednou dostala do hledáčku všech médií, tedy i těch, jejichž tematický rozptyl končí na hranicích České republiky, je hlavně její překvapivý odchod od Babiše.

Kulturní redakce Lidových novin i Mladé fronty DNES jsou zatím možná zasaženy Babišovými zájmy relativně málo. Pro premiéra není až tak podstatné, co se děje ve světě filmu, divadla, knih nebo hudby. Jeho muzikantský ambasador propagandy Richard Krajčo dokáže dělat za peníze na KryštofKempy dobrou osvětu, která překoná všechny „hejty“ slavných osobností.

A když si Klus, Macháček, Ruppert, Pazderková a další dovolí něco proti panu premiérovi namítat, je nejjednodušší na ně poštvat velký bulvární list. Jenže ten Babiš zatím neovládá, a tak jsou vidět jen trapné amatérské útoky jeho bulvární redakce Expres.cz, serveru, který by rád dělal velké kauzy, ale zatím nezvládne ani správně opisovat ze sociálních sítí.

V Mafře rozhodně pracují i kvalitní novináři, kteří nejsou pod drobnohledem majitele vydavatelství, ale všichni by se měli připravit na situaci, kdy „oko Sauronovo“ zamíří i na ně. Podvolí se, nebo odejdou? A když zůstanou, řeknou třeba umělcům, se kterými dělají rozhovory, že na ně Babiš tlačí?

Určitě ne, a proto je kritizování a vysmívání se rozhodnutí Tomáše Kluse a lidí, kteří ho následovali, zcela mimo. Až jednou bude Babiš potřebovat jakéhokoliv umělce, ukáže na něj. Pak bude na odvaze každého, zda se bude umět výzvě postavit. Klus to zvládl a je připraven za to nést veškeré následky. Ale může se na sebe každé ráno podívat do zrcadla a to je určitě skvělý pocit.