Včera kolem 16. hodiny k nám do vinotéky přišla zdrcená paní, posadila se a na můj obvyklý dotaz: „Co můžu nabídnout?“ odpověděla dotazem: „Co se pije v takto strašných chvílích?“ To mě zaskočilo víc, než že Miloš Zeman o prsa polonahé aktivistky vyhrál volby. Já jsem totiž jeho vítězstvím nebyl ani překvapený, natož zdrcený. Ostatně rudé trencle jsem vyvěsil už krátce po 14.00, protože jsem správně tušil, jak to dopadne.

Mile překvapený bych byl, kdyby vyhrál prof. Drahoš, ale v podstatě těsným vítězstvím hradní junty vyvedený z míry opravdu nejsem. Jakožto dlouholetý redaktor regionálního zpravodajství tak trochu znám mentalitu českého obyvatelstva a vím, jak lehce je manipulovatelné, jak snadno naskočí na bludy falešných proroků. Moudrost a selský rozum zmateného a mnohdy zklamaného lidu bez špetky zdravého sebevědomí je dávno velkou iluzí. Teď je otázkou, co bude dál?

Obávám se, že idol mnohých jménem Miloš Zeman a jeho hradní junta budou nyní jako utržení ze řetězu, protože vědí, že v příštích pěti letech je zastaví snad jenom tetka Smrtka. Rozhodně nečekejme uvolnění společenského a politického napětí, spíš naopak. Nepochybně dojde k drtivým útokům na média veřejné služby, na justici, státní zastupitelství i policii a v neposlední řadě na kulturní instituce. Mocenský konglomerát Zeman–Babiš, s přispěním všelijakých Chovanců, Okamurů, Filipů, Klausů a podobných kreatur, se patrně začne mstít a bez nejmenších skrupulí prosazovat své zájmy, resp. zájmy svých kremelských a pekingských loutkovodičů. A tak patrně utrpí zejména naše dosavadní euroatlantické zakotvení.

Opravdu nikterak růžové vyhlídky, ale tím spíš se nesmíme nechat zlomit. Podporujme se aspoň ve svých sociálních bublinách, scházejme se, politicky se angažujme. Bude to běh na mnohem delší trať, než se ještě včera před sečtením výsledků prezidentských voleb zdálo, ale jednou se to povede. I když jedna patnáctiletá slečna včera prohlásila: „Změna bude až na naší generaci.“ A za to by se ta naše generace měla aspoň trochu nebo spíš hodně stydět!