Od roku 2013 se česká společnost dramaticky proměňuje. Stále zjišťujeme, že absurdní a zvrácené jevy, které by se dříve zdály nemyslitelné, jsou již běžné.

Symbolem propadu hodnot je vysílání filmu Já, Kajínek na televizi Prima. Zločinec beze studu ukazuje, jak se vloupával do bytů a jak otevíral trezory, a působí přitom tak lidsky a mile. Člověk si může z tohoto zvráceného díla odnést poznatek, že kradení je běžná práce jako každá jiná.

Likvidaci pravidel a hodnot provozuje vládnoucí duo Zeman a Babiš.

Náš prezident je vlastně takový profesionální potápěč, který v hlubinách veřejné ostudy hledá stále nové a hlubší dno. A my jen s překvapením zjišťujeme, že klesne ještě níž a spolu se sebou vždy o něco hlouběji potopí kredit České republiky. Jednou to je šíření urážek, jindy lží a všemu vévodí ignorování ústavních pravidel a servilní podkuřování autoritativním východním režimům.

Andrej Babiš dokázal zničit dosud platná pravidla ohledně oddělení médií od politické moci a nadělal z novinářů propagandistické pracovníky. Vytvořil atmosféru normalizace, které se postupně podávají stále širší části veřejnosti. Svým slavným veřejným močením na lidovém festivalu ukázal, že nic lidského mu není cizí. O to horší jsou ale jeho sny o změně ústavy, omezení parlamentu a nyní jeho čerstvé spojenectví s komunisty a fašisty.

Apokalyptický charakter těchto jevů je umocněný absurdními situacemi ve veřejnoprávních médiích, kde zaměstnanci Andreje Babiše komentují politiku Andreje Babiše a předstírají nezávislé pozorovatele. Nové dno nedůstojnosti objevil již i Český rozhlas, který začal popírat fakticitu situace, kdy čelný spolupracovník Andreje Babiše sprostě urazil studentskou aktivistku z Listopadu 89. Snaživé vedení rozhlasu prohlásilo, že k případu vůbec nedošlo a demonstrovalo tak svoji podřízenost politické moci.

Předsedou vlády se krátce před Vánocemi stane agent státní bezpečnosti, kterého policie vyšetřuje z trestného činu. Jak takové vyšetřování dopadne, je bohužel již skoro jasné a se zametením tohoto případu pod koberec skončí éra právního státu a rovnosti občanů před zákonem. A bude tu další dno.

Žijeme v zemi, kterou jsme léta milovali a která léta rostla a zvedala se, ale která se nyní před našimi zraky proměňuje v odporné místo, kde kanály vypustily svůj obsah do ulic, kde v novinách už nepracují lidé, ale divné opice, kde z televizní obrazovky hlásá moudra nájemný vrah a kde si estébáci chodí pro státní vyznamenání.

Co se to stalo s naší zemí? S českou společností? Zhruba od roku 2010 se tu šíří a roste divná temná síla. Říká se jí subverze, neboli podrývání a rozkládání.

Jeden bývalý důstojník KGB prohlásil, že každá země se dá zničit bez války. „Musíte jim rozložit společnost, znesvětit hodnoty, zničit kulturu, znevěrohodnit autority, zesměšnit představitele, zničit jim náboženství a rozdmychávat nenávist. Musíte je postavit proti sobě, rozdělit je, vyděsit je a pak je máte v hrsti.“

Nejúčinnější zbraní je při subverzi do nějaké společnosti smazání hranic mezi pravdou a lží. Je nutné vymyslet absolutní bludy a nesmysly, kterými se společnost zcela zmate. Zejména je třeba rozložit schopnost společnosti se řídit, nabourat demokracii. Je nutné zničit politické instituce, zejména tradiční politické strany totálním znevěrohodněním jejich představitelů a znemožnit voličům, aby je volili.

Účinná subverze nemá probíhat jen z jednoho viditelného centra. Musí doslova prolínat celou společností z různých stran. Je to něco jako ďábelský orchestr, v němž každý nástroj hraje podle vlastních not a až z celku vzniká celospolečenský proud, který připomíná zástupy krys z Dykova Krysaře. Jednu subverzi provádí Babiš, jinou Zeman, jinou Okamura, jinou Filip, jinou Parlamentní listy, jinou Sputnik, jinou MF DNES a zase trochu jinou Lidové noviny, jinou TV Barrandov, TV NOVA a Prima. A k výslednému efektu likvidace všech základních hodnot, na nichž stojí demokracie a vůbec civilizace v daném národě ještě slouží kontingent krasoduchů, kteří ubezpečují lidi, že se nic neděje a že je všechno v pořádku. Takovými odborníky na zakrývání pravdy disponuje zejména Český rozhlas, ale i vysoké školy umějí vyslat do médií množství různých expertů na nicotu a pohrdání pravdou.

Podstatnou složkou subverze je u nás také relativizace totalitní minulosti. Když se má děkanem filozofické fakulty stát člověk, který tvrdí, že se komunistický režim u nás opíral o společenský konsensus, pak jde o nebývale zákeřnou lumpárnu proti morální integritě nastupující inteligence.

My nevíme, jestli je ve své komplexnosti tato subverze nějak konkrétně naplánovaná a jak masivně je podporovaná cizí mocností. Rozhodně má ale svou inspiraci na Východě. Člověku se nechce šířit konspirační teorie, když víme, že součástí subverze je právě šíření konspiračních teorií. Z logiky celého vývoje se ale vnucuje vysvětlení, že jsme terčem hybridního útoku. Že naše země byla napadena a neumí se bránit. Celý tento proces je zřejmě součástí komplexnější strategie, jakousi velkou Putinovou pomstou za pád Sovětského svazu a projevem snahy o revizi výsledků studené války. Zároveň se ale do tohoto obludného procesu promítají potřeby a zájmy mnoha jednotlivců i finančních skupin. Dochází zjevně k souběhům různých rozkladných mánií s odlišnou motivací, a tedy k několika různým subverzím, které se stékají do jednoho řečiště nečistoty. A v neposlední řadě na tom má podíl i demoralizace demokratického tábora, naše naivita a neschopnost, s níž jsme si nechali vzít základní nástroje dorozumívání s veřejností.

Nepochybně v tomto procesu hraje značnou roli i morální úpadek západní politiky a útlum strategického myšlení, který byl důsledkem prohry Johna McCaina a naopak zvolením Baracka Obamy, který nám místo podpory v bezpečnostní oblasti nabídl pomoc v hysterickém antikorupčním boji a v duhové propagandě. Tím u nás Američané fakticky vyklidili pole. A je zvláštní, že jen několik let nato Němci opustili česká média a následný úpadek mediální scény uvolnil prostor subverzi a demoralizaci novinářské obce.

Cestou z této situace musí nutně být vědomí, že žádná taková etapa netrvá věčně, že vždy existuje menšina lidí, která pronese společenskou temnotou povědomí o pravdě, spravedlnosti, slušnosti a demokratickém spravování veřejných věcí. Pak je to také jistota, že na pachatele společenského úpadku a ničitele hodnot vždycky dojde. S tímto vědomím je třeba neustále bránit ostrovy normality, zbytky svobodných médií a instituce, které odolávají toxické kontaminaci. Oddané demokraty můžeme najít ve školách, v církvích, v armádě i v policii. Mezi umělci i podnikateli. Mezi živnostníky a vůbec mezi normálně a zdravě uvažujícími lidmi ze všech vrstev a regionů. Nesmíme přestat věřit v přirozené dobré inklinace mnoha tisíců spoluobčanů.

Svobodomyslná část společnosti sice působí nyní zoufalým dojmem poražených. Ale má přece jen na své straně jakousi intelektuální a morální převahu. Představitelé autoritářství jsou pěkní omezenci. A v tom je v delší perspektivě naše naděje.