Ve zpravodajské komunitě existuje obecně přijímaná zkušenost popisující čtyři hlavní důvody, proč lidé zradí svou zemi. Říká se tomu MICE – money, ideology, c(k)ompromat, ego. Téměř nikdy to není jen jeden jediný důvod, ale jejich kombinace.

ČTYŘI DŮVODY

– MONEY (peníze): Klasika, prostě někdo zradí – začne pracovat pro nepřítele – jen za peníze. Člověku je jedno, pro koho pracuje, hlavně, že někdo pořádně platí. Americká kontrarozvědka takových případů zná dost, například John Walker z amerického námořnictva pracoval pro Sověty mezi lety 1968-1985 jenom pro peníze a předal jim tisíce vojenských tajemství. V té době šlo zejména o špináž (tedy předávání utajovaných informací nepříteli), dnes se práce ruských a čínských zpravodajců přesouvá čím dál víc do oblasti aktivního ovlivňování. Prostě najdou mechanismus, jak přes prostředníky někomu platí, vydržují si ho a pak očekávají, že ta osoba bude ve své pozici jejich zájmům napomáhat. Aniž bych tvrdil, že je v přímém kontaktu s ruskými zpravdajci, tak nepochybuji, že šéfporadce prezidenta ČR Martin Nejedlý svou práci odvádí primárně z této motivace.

– IDEOLOGY (ideologie): Jinak také nazývaní užiteční idioti. Uvěří nějakým báchorkám, a proto pracují pro nepřítele. Přesvědčení komunisté sloužící Moskvě, s tím máme u nás zkušenosti od roku 1921, kdy KSČ vznikla. V jejich případě to často může být v kombinaci se čtvrtým důvodem – extremisté většinou mívají osobnostní či charakterové důvody, proč služí takové zrůdnosti. Po úvodním nalezení ideologického spolupracovníka, který maká zadarmo, často začnou přicházet malé hezké dárky či podpora – třeba Jan Korál, šéf ultrakonspiračního proputinovského webu, po několika letech práce pro ruské zahraničně-politické zájmy začal dostávat pozvánky na hezké akce v Rusku – plně hrazené dovolené ruskou stranou. Tak si je můžete kultivovat a vydržovat.

– KOMPROMAT (kompromitující materiály, šířeji řečeno osobní vydírání, uhlazeně se tomu říká negative leverage). Zachycení v choulostivé situaci a následné vyhrožování, že to na vás řeknou šéfovi nebo manželce. Dříve tak KGB často šla třeba po nepřiznaných homosexuálech, kterým hrozilo společenské znemožnění, kdyby se na jejich sexuální orientaci přišlo. Dnes tak například FSB a GRU rekrutují hackery – když se v Rusku dopustí nějakého menšího kriminálního činu, tak jim nabídnou přivření očí, když pro režim začnou pracovat. Proto státy mají systém bezpečnostních prověrek – musíte deklarovat svou finanční i vztahovou situaci, aby nepřítel nemohl jednoduše najít vaše slabé místo a přes to vás začít vydírat (že ho zveřejní nebo nahlásí vašim nadřízeným či blízkým) a tím vás nutit ke spolupráci.

– EGO (neboli osobní problémy, osobní mindráky a defekty, kterých lze dobře využít): Často jde o lidi, kteří strašně touží po uznání nebo povýšení, ale jsou z různých důvodů přehlíženi. V takové situaci je vždycky příjemné, když se objeví někdo, kdo vás bude chválit a oceňovat. Tito lidé si často své osobní selhání ztotožní s celým systémem a ten se v jejich očích stane nepřítelem, příčinou všeho zla. To je případ většiny českých dezinformátorů: V devadesátých letech často zažili osobní selhání (vyhození z práce, sociální degradace, neúspěšné podnikání, často navázané na osobní vztahové problémy), díky čemuž celý demokratický systém považují za nespravedlivý, z čehož si vytvoří osobní ideologii, skrze kterou si racionalizují svá selhání.

Pak už jen stačí koherentní externí ideologie, která jejich osobní situaci doslova naplní obsahem. To znamená, že pokud je pro ně současný systém (liberální demokracie, mainstreamová média a strany, přeneseně EU, NATO, USA) nepřítelem, tak jen čekají na vnějšíh spasitele. Tím bývá Rusko. Pro to nejtvrdší jádro je dnešní ruská diktatura přímým vzorem a idolem, pro širší skupiny jen nepřímo poskytuje pochopitelnou ideologii – tedy sérii dezinformačních narativů, která ze všeho viní současný západní systém, a proto těmto lidem dává smysl. Proto většina českých dezinformátorů nepotřebuje ruské peníze jako motivaci pro svou práci. Stačí kombinace ego a ideologie, občas podpořená hezkým hrazeným výletem do Ruska nebo alespoň pozvánkou na ruskou ambasádu, kde se poplácají po ramenou.

Obvyklá otázka: Je Zeman ruský agent?

Mnozí si ten vztah můžou představovat jako za časů StB, kdy někteří (ale rozhodně ne všichni) podepisovali spolupráci. Takže podepsali papír, že spolupracují. To se dnes téměř už vůbec nedělá. Aby člověk byl „agentem“, tedy v evropském pojetí „osoba jednající ve prospěch (zpravodajské) služby“, nemusí často nic podepisovat. A samozřejmě že za vámi nepřijde pán v saku, ukáže vizitku FSB a pak se domluvíte.

Kultivování vztahu k cílové osobě je většinou dlouho plánováno a šito na míru. Hezký příklad u Miloše Zemana je, když prohrál prezidentskou volbu v roce 2003 (neboli byl psychicky dole, cítil se zrazen a utekl z Prahy jako postřelené zvíře), a tak mu Zdeněk Zbytek (jehož vazby na ruské bezpečnostní složky jsou jedny z nejhlubších v Česku) představil Vladimira Jakunina, blízkého Putinova spolupracovníka, s velkou zkušeností v zahraniční rozvědce KGB. Jak to víme? Sám Zbytek to novinářce Svobodné Evropy přiznal, považoval to za svůj osobní úspěch. Pokud pracujete pro Rusy, tak to úspěch opravdu je. Jakunin pak Zemana začal zvát na dovolené na Rhodos, vše samozřejmě hradil.

Postupně u Zemana jako jeho pravá ruka přistál Martin Nejedlý, s více než desetiletou zkušeností práce v moskevských mocenských kruzích. Toho lze značit na Zemanova řídícího důstojníka, byť jde spíše o místního prostředníka, který funguje jako spojka na ruské instituce a jejich zájmy (což je opakovaně prokázáno). Ten Zemanovi doslova zařídil obě vítězné prezidentské kampaně, včetně financování. Dnes víme, že Zemana fakticky řídí v tom smyslu, že mu přísně reguluje přístup k informacím a schůzkám. To u starého muže, který má problém se závislostmi na alkoholu a cigaretách, prakticky znamená obrovskou možnost ovládání.

Samozřejmě nejsem zpravodajská služba, takže nemám k dispozici všechny informace. Nemohu odposlouchávat, podrobně sledovat Nejedlého neveřejné aktivity a kontakty, nevidím na jeho bankovní účty. Pokud však dáme dohromady veřejně známé informace a obvyklý způsob práce ruských zpravodajských služeb, vychází zhruba tato rovnice:

1) MONEY: Zde jde spíše o peníze pro Martina Nejedlého, ne pro Zemana samotného.

2) IDEOLOGY: Zeman s ruským režimem sdílí nenávist k mainstreamovým politickým stranám a médiím, stejně jako obecně k západním státům, které jím oprávněně pohrdají jako buranem a ruskou (i čínskou) loutkou.

3) KOMPROMAT: Nevíme. Byť pochybuji, že po tom, co vše už Zeman provedl veřejně, by na něj Rusové mohli mít něco extra horšího.

4) EGO: To je hlavní slabé místo, přes které Zemanova spolupráce probíhá. Je osobně vděčný Nejedlému, který mu zařídil jeho sen postavený na ponížení po prohře z roku 2003. Takže když Nejedlý tlačí mezivládní dohodu ČR-Rusko o jaderné energetice (aby nás jako stát zavázal Rusku a sám na tom vydělal), Zeman nemá důvod protestovat. Těžko říct, zdali by toho byl vůbec schopen, když víme, jak ho Nejedlý fakticky ovládá.

Tam vidím důvody, PROČ Zeman systematicky pracuje pro zájmy Ruské federace.