To nejhorší, co se nám může stát, je rozklad EU. Není debat o tom, že byl Babiš estébák. Zeman je zahořklý stařec, kterého BIS musí sledovat jako vlivového agenta. KGB se odsud nikdy nestáhla. Boj za svobodu není politika, ale boj za základní lidskou potřebu. To a mnohem více řekla legenda undergroundu a bývalý důstojník BIS František Čuňas Stárek v rozhovoru pro FORUM 24. V textu také vzpomíná, jaký byl návrat z vězení v listopadu 1989, jaké byly Vánoce v undergroundu, i na to, jak komunisté ničili lidi.

Jak se dá narušit režim?

Mám pocit, že řada lidí ve většinové společnosti si ani nepřeje, aby k nějaké změně došlo. Po revoluci to vypadalo, že všichni chtějí. Nakonec se ukazuje, že těch, kteří chtějí svobodu, je méně než těch, kteří chtějí plnou ledničku. Možná si řada lidí přála jen konzum. Přišel, tak si ho užívají a populističtí politici samozřejmě vědí, co tito lidé chtějí. Dokud jim bude dávat Babiš najíst, tak tady bude. Až budou mít na zadnici pavučinu, tak budou hledat politická řešení.

Je boj za svobodu politickým bojem?

To si nemyslím. Boj za svobodu je boj za základní lidskou potřebu. Jako mít vzduch nebo vodu.

Říká se, že 20 % společnosti jsou extremisté. Když je doba zlá, může to být až 50 %. Nebavíme se tedy o těch 5-10 % lidí, které je potřeba přesvědčit?

Záleží na tom, jak se na to díváte. Sedmnáct let jsem dělal v tajných službách, absolvoval jsem řadu školení v zahraničí. Často jsem slyšel, že 18,5 % občanů dělá společnost. To jsou politici, novináři, vědci, podnikatelé a tak dále. To jsou ti, kteří dělají společenský život, a ostatní se vezou.

Když jste na to narazil, čím jsou tajné služby skutečně tajné?

Mají informace, které nikdo jiný nemá. Pokud by je sdíleli s někým jiným, tak by nebyly potřeba.

Třeba s panem prezidentem Zemanem?

No to je úplně jiná kapitola. Já jsem si za dobu své práce u BIS s politiky taky užil svoje. To na mě nedělá žádný dojem, že prezident bojuje proti BIS. Často se politici snažili pomocí BIS srazit svého soupeře v politice. Ale jemu je jedno nějaký politický boj. On má své poslání. Je vlivovým agentem pro Čínu a Rusko. To si prostě přiznejme. A je jedno, jestli vědomým, nebo nevědomým. A vlivového agenta, navíc v nejvyšším postavení v republice, je BIS povinna rozpracovávat.

A kdyby nerozpracovávali?

Tak se zpronevěřují zákonu o BIS. Těžko dávat zprávy adresátovi, když je to o něm, že.

Má šanci BIS vydržet tlak, pod kterým kvůli Zemanovi je?

Za mojí doby jsme ustání politického tlaku měli v náplni práce. Teď už je tam druhá generace. Jestli to ustojí, to nevím.

Jsou sdělení do médií ze strany BIS jakýmsi varováním, nebo dokonce voláním o pomoc?

Šéf BIS musí dávat také signál dovnitř. Kdyby útoky jen tak přešel, tak by byl nevěrohodný pro podřízené. BIS je vojensky řízená organizace. Když je nevěrohodný velitel, tak to nemůže fungovat.

Je problém s Huawei a ZTE reálný? Hrozí nám sledování a riziko odstavení strategických systémů, případně vydírání?

Naprosto jistě. V Číně je nemožné, aby to tak nebylo. Všem tamním firmám velí komunistická strana. Co si poručí komunisté a jejich tajná služba, tak to bude.

Platí, že agent není nikdy bývalý?

No, je to tak, že až do smrti mám některá tabu. Nesu si takový ruksak, který je těžký a nemůžu ho sundat.

Co bylo ve vaší éře u tajné služby největším nebezpečím? Rusko a Čína jako teď?

Tehdy byla Čína prakticky nulovým nebezpečím. A řekl bych, že Rusko bylo možná ještě větším nebezpečím. Naši spojenci byli k Rusku tehdy otevřenější a hledali, jak se s ním sblížit a neposlouchali zástupce východoevropských zemí, kteří Rusy znali a spojence varovali. Teď konečně vidí, že jsme měli pravdu.

Stáhli se Rusové v 90. letech doopravdy?

KGB se nikdy odnikud nestáhla. Na to zapomeňte.

Byl Babiš estébák?

No stoprocentně. O tom není vůbec žádná řeč. To je jakože voda je mokrá.

Kdo je nebezpečnější? Zeman, nebo Babiš?

Myslím, že Babiš. Zeman je starý zahořklý muž. Jeho parta ho na Hradě bude držet možná i vycpaného. To, co on dělá, to jsou takové pšouky. Je také možné, že Babiš už jde dolů. Jeho pád podle mě začal s problémy v evropském měřítku. Českou republiku ustojí penězi, ale EU ne.

Co je podle vás apokalyptický scénář pro Českou republiku?

Že se podaří rozložit Evropskou unii a postavit ji do sporu s USA. To si přeje Rusko i Čína. To je to nejhorší, co se nám může stát. Díky masivní mediální masáži. Říkalo se tomu mlčící většina, ale ta se dostala k volbám a dává nám to, jak se říká, sežrat.

Jaké byly Vánoce v undergroundu? V osmdesátých letech jste měl malé děti, jak jste dobu nesvobody prožívali?

Byly téměř jako u většinové společnosti, protože i estébáci byli o Vánoce klidnější. Ti začali být vždy aktivní až o Silvestra.

A jak vzpomínáte na Vánoce 1989? Musela to být neskutečná euforie…

No, na ty si ani nevzpomínám. V únoru jsem šel do basy a vrátil jsem se do úplně jiné země.

Za několik dní tady bude výročí Charty 77, která se oficiálně objevila po Novém roce. Jak jste ji tehdy vnímali?

Rok 1976 byl rokem Plastic People, bylo odsouzeno sedm lidí. Ten rok se naši přátelé starali o to, aby vytvořili situaci, která by nám vězněným mohla pomoci. To znamená, že burcovali zahraniční zdroje i opozici doma. Masivní podpora tehdy byla zejména ze zahraničí.

A to zabralo?

Ano, došlo ke kompromisu. Původně jsme měli dostat Magor sedm let a my kolem tří let. Nakonec jsme dostali několik měsíců. Nejvíc Magor – 18 měsíců. Třeba já jsem byl půl roku ve vazbě. Takže jsme z toho vyklouzli relativně dobře. Na konci roku jsme byli v takové euforii, postupně jsme se vraceli z vězení, Karásek, Brabenec, Skalák, já, Zajíček měl už jenom tři měsíce. Tak jsme závěr roku 1976 radostně slavili. Tehdy byl takovým záchytným bodem dům manželů Princových v Rychnově u Děčína, kde se pražská a severočeská undergroudová komunita scházela. Muzika, přednášky a slavili jsme svátky, především Silvestr. A na Nový rok 1977 na Rychnov přijel Václav Havel s Danou Němcovou a Jiřím Němcem a přivezli ten text a došlo k prvnímu čtení, první podpisy a tak dále. Přijel s nimi i Pavel Landovský, hrál s Plastiky na housle, byla to povedená akce.

Jaké byli v komunitě první reakce na Chartu?

Byli jsme nadšeni. Rodilo se to v radosti.

Tehdy s šířením pomohlo i Rudé právo, že?

To je pravda, ale tenkrát byl na severu mnohem agilnější místní časopis s názvem Průboj. Ten byl nekompromisní. Byl doslova utržený ze řetězu. Vyšel tam i velký článek o popisovaném domě s palcovým titulkem „Hašišárna na Rychnově“ a tak dále. Tehdy tam bydlel Zdeněk Vokatý. Průboj ho vyfotil a k fotografii napsali „Ejhle dělník!“. On se totiž pod Chartu podepsal jako Zdeněk Vokatý, dělník. A takhle brali postupně jednoho po druhém. Mediální masáž na severu byla mnohem drsnější než tady v Praze. Třeba Květa Princová byla tehdy učitelkou. Okamžitě na ní přijela inspekce, ale měla ve škole vše v pořádku, neměli ji na čem vyhodit. Až když projížděli výkresy dětí, které vedla, tak našli na jednom obrázku loď, která měla na stěžni vlajku Británie. Na základě toho ji vyhodili.

A přímo na Nový rok k žádnému zátahu estébáků nedošlo?

V ty dny ještě ne. Samozřejmě ten dům potom vyvlastnili a vyhodili ho do povětří. Naprosto teatrální akce. Milicionáři narvali do sklepů nějakou trhavinu a dům odpálili, aby bylo vidět, jak s námi zatočili.

Kdy vás poprvé napadlo, že režim může padnout?

Dlouho jsem si myslel, že je to do smrti. Ještě poměrně pozdě v osmdesátých letech to nevypadalo, že by k něčemu mohlo dojít. Nikdo nemohl předpokládat, že dojde k takové shodě okolností, které tehdy vedly vlastně k pádu komunismu na planetě, to nemohl nikdo z Československa očekávat. Že Reagan de facto uzbrojí Sovětský svaz a vyhraje studenou válku, to nebylo v dohlédnutí.

Vy jste rok 1989 strávil v podstatě celý ve vězení. Jaké to bylo odejít za mříže v tuhé totalitě a vyjít do svobodného světa?

Ano, já jsem byl zatčený v únoru 1989 a propuštěný až na vynucenou jmennou amnestií, kterou mi udělil Husák. Šlo o vynucenou amnestii na základě jednání Občanského fóra s Adamcem. Jeden z požadavků ze strany OF bylo propuštění politických vězňů. A oni si to přeložili tak, že mají propustit alespoň ty disidentské novináře. Takže propustili Uhla, Magora, Čarnogurského, mě a tak dále. Propustili jen sedm lidí a já jsem byl jedním z nich. Stalo se to 25. listopadu, já jsem seděl ve vězení v Horním Slavkově, povinně jsme tehdy chodili večer koukat na zprávy, i když v tom listopadu už jsme chodili dobrovolně. No a seděl jsme na zprávách a najednou tam říkali: „Prezident republiky udělil amnestii“… a zaznělo moje jméno. V tu chvíli se na mě všichni spoluvězni otočili a řekli: „Ty vole, pustili tě.“

A to byl pro vás ten signál, že režim padá?

Tohle byl signál hlavně pro ostatní v kriminále. Já jsem poznal že je konec, ve středu ten týden. Když jsme byli jako vězni pracovat v továrně, ukryl jsem se a poslouchal rozhlas a slyšel jsem tam, že z Václavského náměstí pro Hlas Ameriky reportuje Pavel Pecháček. A to jsem si řekl, no tak to je po komunismu, jestli je na Václaváku bývalý ředitel Svobodné Evropy, který tady byl absolutní ďábel. Řekl jsem si, že jestli je tenhle člověk na Václaváku, tak už tam není komunismus. Tyhle dvě entity se tam nevejdou. Tehdy jsem si řekl, že je konec.

Co jste udělal jako první po propuštění?

Ono to propuštění nebylo jen tak. Ti bachaři nevěděli, co mají dělat. Někteří se báli, co s nimi bude. Jeden z vychovatelů říkal: Stárek, pojďte sem a začal se mnou sepisovat protokol před propuštěním a nechápal, co mu říkám. Když se ptal, co budu dělat, řekl jsem, že budu nezávislým novinářem. Koukal na mě nechápavě. A já jsem mu říkal no uvidíte, to budu. No před propuštěním jsem ještě rozdal muklovské peníze, vyměnil s ostatními, kdo co potřeboval z mého eráru. Druhý den v sobotu jsem čekal, stále nebyl papír od prokurátora, byla sobota. Tehdy byla na Letné demonstrace a záměrně zdržovali, abychom se tam nedostali. No a první kroky vedly do Laterny magiky a tak dále.

Měli být komunisté po roce 1989 zakázaní?

Ne, ne. Ihned po zákazu by založili Stranu levého dobra a dnes by volilo dvacet procent lidí Levé dobro. Protože by tam nebyla ta pachuť komunistické strany. Ale dokud to mají v názvu, tak je to jasné.

František Čuňas Stárek je synem z rodiny statkáře, kterou komunisté okradli o majetek a vystěhovali do pohraničí, otce uvěznili. Bratra věznili nacisté i komunisté. Františka zavřeli bolševici v 70. a 80. letech několikrát. Vždy v souvislosti s jeho aktivitami v undergroundu. Pořádal koncerty, šířil Chartu 77, vydával samizdatové tiskoviny atd. Ještě v listopadu 1989 seděl v komunistickém vězení. Od dubna 1990 pracoval pro tajnou službu nové demokratické republiky. Tam zůstal dalších 17 let, byl náměstkem velitele BIS a 14 let také sekčním šéfem. O své službě u BIS nechce příliš mluvit. Dnes pracuje pro Ústav pro studium totalitních režimů. V undergroundu nepřestal být nikdy činným. Dodnes patří k jeho předním postavám.

Revue Forum Banner
Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora
Michal Závada
Michal Závada
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora