Babišova vláda chystá další zásah státu do osobních práv. Chce umožnit úřadům „znárodnění“ soukromých studen nebo rybníků, aby bylo možné využívat jejich vodu pro potřeby obce. Lidem nebo firmám, které to odmítnou, budou hrozit stotisícové pokuty. Problém je ale někde jinde.

V období současných veder přichází vláda se svým specifickým scénářem řešení problému sucha. Ministři životního prostředí Richard Brabec a zemědělství Vladimír Toman připravují novelu vodního zákona, která nikoli poprvé v poslední době zasahuje do soukromého vlastnictví.

Pokuta až půl milionu

Jak zjistily Hospodářské noviny (2. 8. 2018), státní úřady získají pravomoc nařídit soukromým majitelům studen, vodních nádrží nebo rybníků, že jejich vodu bude moci používat celá obec, případně vybrané velké průmyslové podniky. Úředníkům bude umožněno vstoupit na soukromý pozemek, aby zajistili čerpání vody, což se týká majetku v osobním i firemním vlastnictví.

Pokud majitel odmítne nařízení o zabavení majetku, jež bude v kompetenci nově zřizovaných „komisí pro sucho“, bude mu hrozit vysoká pokuta až 200 tisíc korun pro soukromníka a až půl milionu korun pro firmu.

Došlo by tak k faktickému znárodnění soukromých statků bez ohledu na to, zda samotní vlastníci mají dostatek vody pro vlastní potřebu nebo dodržují zpřísněné předpisy v době sucha, omezující její plýtvání. Podle představ autorů změna začne platit od roku 2020.

Komise pro sucho

Už dnes mohou obce i kraje v době sucha omezovat spotřebu vody, například zalévání zahrad pitnou vodou nebo její čerpání do bazénů. Nově budou moci zástupci státu vstupovat na pozemky a o omezujících opatřeních bude v „komisích pro sucho“ rozhodovat více lidí, od hydrometeorologů až po hasiče a policii.

Od širšího složení těchto komisí si navrhovatelé slibují „efektivnější“ rozhodování státní správy, které nebude muset činit starosta příslušné obce jako doposud.  Pro něj je nyní někdy lidsky složité omezit odběr vody svému sousedovi nebo významnému zaměstnavateli v regionu. Teď to za něj udělá státní úředník.

Reakce majitelů studní, jichž by se měly nové restrikce dotknout, je velmi kritická. „Mně to přijde úplně na hlavu. Za své si peníze si vybuduji studnu a teď mi úřady dají nařízení, když už bude málo vody, že je musím do té studny pustit, a budou si moci brát tolik vody, kolik budou chtít,“ reaguje jeden z nich, Michal Fridrich.

Soukromníci se obávají, že jim v takovém případě voda dojde, a nechápou, proč by měli sanovat dlouhodobě neřešený problém zadržování vody v krajině.

Náš pozemek, naše voda

Zásadně proti je Asociace soukromého zemědělství, zastupující malé farmáře a sedláky. „Náš pozemek, naše voda, pokud na její zbudování stát nepřispíval. Jako sedláci ji musíme hájit pro naše potřeby,“ říká předseda asociace Josef Stehlík.

Nyní se dostáváme k meritu věci. Přístup státu zavání neslýchanou arogancí moci tím spíše, že „znárodňovací“ pravidla připravují resorty spravované zástupci vlivné lobby agrokombinátů, jejichž dlouhodobé hospodaření se významnou měrou podepsalo na současném stavu krajiny a její schopnosti zadržovat vodu, což má vliv i na stav zásobáren podzemních vod.

Prodloužené ruce Agrofertu

Ministr životního prostředí Richard Brabec dříve působil jako ředitel klíčové společnosti Agrofertu Lovochemie. Dnes je ve vládě dvorním pobočníkem premiéra Andreje Babiše, dominantního hráče na zemědělském trhu a největšího sběratele zemědělských dotací.

Ministr zemědělství Miroslav Toman, prezident Potravinářské a dříve i Agrární komory, nijak nezastírá, že kope především za zájmy agrobaronů hospodařících na tisících až desítkách tisíc hektarů zemědělské půdy (Agrofert zdaleka nejvíce 103 tisíc hektarů), jimž chce zachovat co největší podíl evropských dotací na úkor malých farem.

Malé farmy ovšem umějí v krajině hospodařit mnohem šetrněji než nástupci mamutích „kolchozů“, používající dotace často k vlastní expanzi a skupování menších firem, jež tyto státem poskytované výhody většinou nemají.

O „vražedné“ zemědělské politice státu, zaměřené na podporu bohatě dotované velkoprůmyslové produkce, hovoří experti už řadu let. Farmáři kritizují agrobarony, že se k půdě chovají stejně macešsky jako komunisté, a nemyslí přitom na budoucí generace.

Důsledky zemědělské velkovýroby

Onen princip kolektivistického „rozorávání mezí“, zahájený v padesátých letech, nese svoje ovoce i dnes. Současné agrokombináty stále hospodaří na velkých půdních celcích, což není cesta, jak udržet vodu v krajině. Průměrná plocha obdělávané půdy na firmu je u nás nejvyšší v EU, kde jsou obvykle více podporovány malé farmy. Cestou jsou naopak mimo jiné osevy menších ploch, budování krajinotvorných prvků a mokřadů.

Mokřady představují přirozenou zásobárnu vody v krajině, kterou efektivně zadržují i v období sucha. Problém spočívá v tom, že před několika desítkami let jich u nás bylo téměř 1,4 milionu hektarů, dnes jen něco přes 300 tisíc. Existují obrovské zemědělské plochy, kde se žádné povrchové vodní plochy nevyskytují, což má na celkový vodní režim značný vliv.

Před státem tedy stojí v první řadě úkol dostat více vody do krajiny, než připravovat zákony, jak ji brát soukromníkům, kteří si ji pořídili na vlastní náklady. Plány Brabce a Tomana si nezadají se způsobem uvažování komunistických aparátčíků. Vyniknou o to více, pokud ve vládě zastupují zájmy zemědělských molochů, které se na současném stavu spolupodepsaly.

 

 

 

 

 

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora