Filozof Daniel Kroupa v rozhovoru pro Revue FORUM komentuje aktuální situaci České republiky. Zdůrazňuje, že nehoráznosti, jakými jsou například výroky prezidenta republiky, ve skutečnosti zakrývají opravdové problémy, kterým Česká republika čelí. A tím problémem rozhodně není migrační krize, nýbrž nedostatek vzdělání k demokracii nebo to, že nás část politického spektra táhne zpět do područí našeho východního nepřítele, který proti nám vede hybridní válku.

Začněme jednou aktuální věcí – výrokem prezidenta Zemana o tom, že je škoda, že se nepodařilo vyhubit novináře. Myslíte, že taková slova mohou eskalovat až k nějaké formě násilí?

Doufám, že v českých podmínkách k  žádnému násilí eskalovat nebudou. Je ovšem naprosto nepřípustné, aby se takto vyjadřoval kterýkoli politik a zvláště pak prezident. V jeho případě bych řekl, že to bylo vyjádření blbé a nejapné.

Naše země je v poněkud zvláštní situaci. Máme vládu trestně stíhaného Andreje Babiše, která se opírá o komunistickou stranu, stále nemáme ministra zahraničí… Co si myslíte o tom, kam Česká republika dospěla?

Všechno jsou to špatné věci, ale ještě horší je, že tyto špatné věci odvádějí debatu od toho, co je podstatné. Zatímco se média i veřejnost pohoršují nad trestně stíhaným premiérem, nad nehoráznými výroky prezidenta a podobně, v zákulisí se odehrávají opravdu špatné věci pro naši republiku. Zároveň politici nekonají, co konat mají. Abych byl konkrétní: Velmi malou pozornost vyvolal program vlády, kde jsou takové věci jako odmítání zastropování zemědělských dotací. To vlastně znamená nepřenechat dotace těm, kterým jsou určeny, tedy malým a středním podnikům, pohltí je ti největší. Ukazuje se, že tyto největší podniky nejvíce devastují naše zemědělství a vytvářejí podmínky, ve kterých může sucho nakonec způsobit katastrofu. Na tomto jednom případu mohu ilustrovat, jak veřejná debata směřuje zcela jinam než k tomu podstatnému. Kdybych měl sklony ke konspiračním teoriím, řekl bych, že Zeman, Babiš a další říkají různé nehoráznosti proto, aby se veřejnost bavila těmito jalovostmi a oni si mohli dělat svoje lumpárny v klidu a tichosti.

Jak se tomuhle dá předejít?

Domnívám se, že stejně jako mezi každou společenskou skupinou, tak i mezi novináři funguje jakási psychologie smečky. Všichni se vrhají tam, kam se pohne ten první, aby měli nejnovější zprávy. Zároveň je třeba, aby média byla směrována nejen těmito instinkty, ale také racionální úvahou. 

Jak mohou naší společenskou situaci ovlivnit nadcházející komunální a senátní volby?

V tomto konkrétním případě jsou nejdůležitější volby senátní. Pokud se stranám, které ovládly média, velkou část byznysu i poslaneckou sněmovnu, podaří ještě k tomu politiku expandovat do senátu, mohly by měnit ústavu a přizpůsobit celý systém svým zájmům. Proto je strašně důležité, aby zvítězili kandidáti, kteří o této věci mají jasno a kteří se nenechají koupit. 

Co se týče komunálních voleb, jde spíše o psychologický efekt. Nejsilnější politická strana, hnutí ANO, v těchto volbách nemusí vyhrát, pokud se ostatní strany zachovají trochu racionálně. Obvykle vítězí ty strany, které mají nejvíce kandidátů a největší členskou základnu, tedy lidovci, komunisté a další. Doufejme, že komunisté pomalu vymírají a lidovcům se podaří sehrát jakousi historickou roli. I ostatní strany ale mohou ukázat, že ANO nevládne všemu. Hlavně v Praze je šance největší.

Zmiňoval jste možné ústavní změny. Jak se v tomto ohledu díváte na roli sociální demokracie? Je tu její část, která je ve vládě v čele s Janem Hamáčkem, v senátu se naopak zejména Milan Štěch proti současnému kabinetu ostře vymezuje. 

ČSSD je poměrně rozložená politická strana, která má také velké finanční  a personální potíže. Ze všeho nejhorší je, že ztratila směr, kterým jde. Uvnitř této strany se mezi sebou sváří křídlo mladé, radikální levice, která by se chtěla přizpůsobit takovým politikům, jako je Jeremy Corbyn ve Velké Británii nebo Bernie Sanders ve Spojených státech. Pak je tu tradiční sociální demokracie, která chce být stranou dělnické třídy, které ubývá. A nakonec je tu křídlo nacionálně-socialistické, které chce prosadit proruskou agendu a vyvést Českou republiku z Evropské unie a z NATO. Tyto tři skupiny táhnou každá jiným směrem a není jasné, která z nich zvítězí.

Vidíte pro ČSSD nějakou naději?

V žádné té skupině nevidím tak přesvědčivou sílu, která by mohla převládnout. Nejsou tam osobnosti, které by byly schopny zaujmout veřejnost. Sociální demokracie poslala do vlády neosobnosti. Buď to ani nejsou sociální demokraté jako pan Toman, případně nejsou vůbec politici jako paní Maláčová. Tohle dělají místo toho, aby si vypěstovali nového lídra. Jejich strategie je nesrozumitelná a obávám se, že chybná.

Vy jste v mnoha rozhovorech mluvil o tom, jak se změnil prezident Miloš Zeman od doby, kdy jste ho znal. Řekněte mi, do jaké míry je on sám součástí této hybridní války?

On je přímo jedním z jejích zbrojnošů. Domnívám se, že Miloš Zeman pod vlivem alkoholu ztratil charakter, protože do politiky vstupoval jako jasně prozápadní a prodemokratický politik. Nyní se spojuje s východním nepřítelem naší země a ještě ho agresivními kroky hájí. Z tohoto hlediska je naše republika v opravdovém nebezpečí, protože naší tradiční vlastností je úcta k prezidentské funkci, protože se nejedná jen o osobu, ale o symbol jednoty našeho národa. Lidé proto mají dost velký sklon prezidenta brát vážně, někdy mnohem vážněji, než by měli.

Proč stále hraje takovou roli téma migrační krize?

Byla chyba zavést přímou volbu prezidenta?

Vrátíme se zase někdy k souoji pravice a levice?

Co by měly politické strany dělat lépe?

Čím to je, že nedokážeme Německo stále vnímat jako důležitého spojence?

Tohle a ještě mnohem víc se dočtete v aktuálním vydání Revue FORUM, které je v prodeji ZDE.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Johana Hovorková
Johana Hovorková
Hlavní editorka deníku FORUM 24
Další články autora