Proč někdo je zatvrzelým odpůrcem přijímání uprchlíků a někdo je naopak chce přijímat s otevřenou náručí? Jde o to, čemu věří. A máme dost argumentů, aby tato víra byla něčím podložena? Jaký zaujmout postoj, jestli ne?

Ideál rovnosti!

Zastánci přijímání uprchlíků a ve své podstatě liberálního přístupu k imigraci vychází ze dvou myšlenkových základů. Ten první spočívá ve státem organizované „solidaritě“ a jeho hlavním cílem a nejvyšším ideálem je rovnost. Všichni lidé jsou si zcela rovni, muži a ženy, většiny a menšiny. Občan Sýrie má stejná práva jako občan Německa. Protože v levicovém pojetí právo znamená zároveň nárok, má nárok na stejné podmínky, například týkající se pobírání sociálních dávek. Mezi zastánce patří zastánci socialismu. Ti se organizují v Evropě ve stranách sociálnědemokratických a křesťanskodemokratických, a tvoří tak společně vládnoucí velkou koalici v Evropské unii. Velmi hlasitě se k těmto názorům hlásí i Zelení. Není třeba dále řešit navrhovaná řešení tohoto tábora. Vidíme je v krocích a návrzích Evropské komise. Ve zkratce: kvóty, nařízená solidarita, v budoucnu nejspíš solidární unijní daň a umělé narovnávání sociálních dávek. Socialisté si neumí určit žádný strop imigrace. Práva (rozumějte nároky) mají totiž všichni stejná.

Druhé zastánce liberálního přístupu k imigraci nalezneme mezi částí klasických liberálů, chcete-li moderních libertariánů. Ti zastávají princip otevřených hranic. V jejich pojetí stát nemá nikomu bránit svobodně migrovat. Stát by tím bránil dobrovolným interakcím lidí a jejich ekonomickým aktivitám, které, pokud jsou dobrovolné, jsou prospěšné pro všechny zúčastněné. Myšlení těchto lidí je redukováno na jednotlivce. Ten má nějaké preference a zájmy, v zásadě zlepšení svého postavení. Stát by neměl stát v cestě. Mezi navrhovaná řešení patří zrušení víz, neexistuje nic jako ilegální imigrace, migrace má být svobodná. Přístup na trh nesmí být omezován. Dalším opatřením je zrušení sociálního státu či přístupu k němu alespoň pro cizince. Ti sice disponují stejnými základními právy jako občané domácího státu, libertariáni ale na rozdíl od socialistů neuznávají sociální práva. Takováto svobodná migrace je dle libertariánů prospěšná a neměli bychom se jí nijak bránit. Libertariáni spoléhají i na mezilidskou solidaritu založenou na dobrovolné pomoci. V tomto směru vítají například firmy, které řeknou, že vytvoří určitý počet míst pro uprchlíky, které následně obsadí. Protože vychází z individuální analýzy, neumí se libertarián vyjádřit k tématu, kdy by masová migrace mohla začít znamenat problém, a už vůbec ne k tomu, jak a kdy by měl zasáhnout stát.

Kde je chyba…

Oba přístupy jsou dle mého názoru chybné, mám pro to dobré důvody a vědomě či podvědomě je vnímá velká většina společnosti.

Socialisté věří v teorii sociálního konstruktivismu (někdo by řekl lidověji sociálního inženýrství). Stát dle nich do určité míry umí jednotlivce vychovat a začlenit do role, jakou elita zvolí. Pozorujeme snahu socialistů vštípit občanům novou evropskou identitu. Stejně tak si myslí, že přijde-li několik set tisíc migrantů, mohou je vychovat k přijetí této identity, která v zásadě není navázaná na žádnou kulturu, spočívá jen v myšlence sjednocení Evropy do Spojených států evropských, a tak nemá problém být multikulturní. Jejich vize ale dramaticky selhávají. Křečovitá snaha stále integrovat jednotlivé příslušníky evropských národů mezi sebou naopak vzdaluje. V případě migrace jsou od Francie,přes Británii po Švédsko velké problémy se začleněním imigrantů. To ale evropské socialisty nepoučilo. Zrazuje je víra ve vlastní schopnost řídit společnost, kterou zkrátka nemají a nemohou mít. Zatím však ve svých pokusech pokračují.

V případě libertariánů je problémem jejich úzké zaměření analýzy jen na jednotlivce. Vychází z převažujícího ekonomického vidění světa, metodologického individualismu, ať už neoklasické ekonomie, nebo u libertariánů populární rakouské školy. Jejich analýza není schopná uchopit pojmy, jako jsou kultura nebo národní zájmy. Neumí říct, jestli multikulturní soužití více kultur a paralelních společností na jednom území vede k zásadním problémům nebo ne. Neumí nad tím ani uvažovat. Aby toho byli libertariáni schopní, museli by začít přemýšlet v jiné rovině analýzy. Individualisticky zaměřený libertarián nemůže uchopit národní zájem, který spočívá v zajištění bezpečnosti vlastního obyvatelstva a přežití státu. Faktem, že nad těmito tématy nemají nástroj, jak uvažovat, se libertariáni sami vytlačují z veřejné debaty a diskvalifikují v očích veřejnosti.

Odpůrci uprchlíků a islámské imigrace věří, že migranti představují bezpečností riziko. Buď bezprostřední (můžou do Evropy již přijíždět radikalizovaní), nebo budoucí (zradikalizují se později, případně jejich potomci). Dále věří, že soužití více kultur, neuznávání jednoho práva a jedné sady neformálních institucí (zvyků, tradic) na jednom území, vede ke střetům.

Nejistý experiment

Pro někoho se tyto obavy již potvrdily a vyjmenovávají příklady muslimských no-go zones, jiní ukazují zase příklady dobře integrovaných jednotlivců. Pravda je, že na to neexistuje jedna odpověď. Společnost je komplexní a dynamická, neumíme odpovídat na všechny otázky a odpovědi se mohou (a často se to v sociálních vědách děje) v různém čase a v různých místech lišit. Hlavním principem by měla být pokora. Zodpovědní lidé nedělají experimenty s nejistým výsledkem. Jak zvaní imigrantů kombinované se socialistickou snahou o maximální rovnost a státem řízenou solidaritu, tak libertariánská víra v bezbřehou svobodu a otevřené hranice jsou experimenty hazardující s životy občanů.

Proto vidím jako východisko liberálně-konzervativní názorový proud, který uznává mnohé dobré argumenty libertariánů, ale bere v potaz i možné dopady na společnost, a to ho vede ke konzervativní imigrační politice. Z takového východiska by mohl být mix opatření zhruba následující. Nejdříve je třeba zastavit masovou migraci. Hranice musí být chráněny a migrace kontrolována. Zároveň je třeba posílit armádu. Na druhé straně ale nebraňme firmám vytvářet pozice šité na míru migrantům a neklaďme překážky poskytování pracovních víz, procesy zrychleme. Poskytněme finance státům v okolí Evropy. Je pro nás mnohem levnější a bezpečnější, když se o uprchlíky postarají.

Liberálně-konzervativní politika by měla zdůrazňovat zájem občanů našeho státu, který má přednost před zájmy uprchlíků z Blízkého východu a Afriky, protože hlavním cílem je naše bezpečnost a naše prosperita.

Autor je členem republikového výboru Svobodných