Česká národní banka se tak dlouho snažila znehodnocovat korunu, až se povedlo. Vyplývá to ze zjištění Českého statistického úřadu.

Zvykem našich centrálních bankéřů dříve bylo udržovat růst cen či nájmů, ale zároveň i mezd na úrovni 2 % ročně. Proč zrovna tolik? Protože v eurozóně se má podle přání Evropské centrální banky růst cen i mezd blížit dvěma procentům ročně a my bychom se podle našich „měnových politiků“ měli snažit k eurozóně pomalu přiblížit, proto bychom měli růst o malinko rychleji, čemuž by měla napomoci právě o trochu vyšší plánovaná inflace. Důvodem je mimo jiné snaha připravit nás na likvidaci koruny a přijetí eura.

Dlouho jsme však prý měli problém, protože ceny ani mzdy nerostly. ČNB už s tím standardními postupy neuměla nic udělat, a tak na podzim 2013 zahájila takovou menší válku s ostatními centrálními bankami, primárně pak právě se zmíněnou Evropskou centrální bankou. Nebyla však ani zdaleka první, kdo válku vyhlásil. Skončila až nyní, na jaře 2017.

Jak válčila? Sametově, bez prolití jediné kapky krve. Většina lidí si dokonce ani nevšimla, že jsou jim znehodnocovány úspory. ČNB nás prakticky zcela spojila s osudem eurozóny. Rozhodla se, že bez ohledu na jakýkoli vývoj eura se česká koruna bude muset hýbat společně s ním. Pokud by náhodou sama od sebe začala oslabovat nad míru předem stanovenou našimi centrálními bankéři, nevadí. Běda však, když začala posilovat. ČNB ji kvůli tomu po dobu tří a půl let vždy promptně opět znehodnotila.

V posledních měsících intervencí však už začala nad situací ztrácet kontrolu. Kvůli spekulantům, které sama nalákala. Od podzimu 2013 do konce roku 2016 utratila ČNB 900 miliard nově „vytištěných“ (elektronicky vytvořených) korun, jimiž znehodnocovala koruny již existující. V lednu 2017 však utratila dalších stěží uvěřitelných asi 400 miliard, v únoru přes 200 miliard a v březnu, ač to zní neuvěřitelně, zřejmě až kolem 500 miliard.

Už zkrátka nebyla schopna bez velkého utrácení korunu oslabovat tak, aby plnila plán. Kurzový plán vůči euru se sice samozřejmě plnit dařilo, protože „tištění“ peněz není žádné umění, k naplnění cíle, pokud jde o růst cen, to však dlouho nevedlo. Nakonec však inflace několik měsíců plán překračovala, takže ČNB intervence přepískla.

Podle Českého statistického úřadu se hladina českého cenového jezírka zvýšila již v prosinci 2016 meziročně o tolik chtěná dvě procenta. Pak už ceny potravin či benzinu rostly kvůli postupu našich centrálních bankéřů zbytečně a ještě rychleji. V lednu 2017 o 2,2 %, v únoru už o 2,5 % a v březnu dokonce o 2,6 %.

Sbirka

V březnu tedy ČNB utratila více peněz než všechny české firmy a rodiny dohromady. Oba guvernéři z éry intervencí Miroslav Singer i Jiří Rusnok přitom svorně tvrdili, že mohou a jsou ochotni nakupovat eura neomezeně, jen aby plnili svůj vlastní plán. Jinak řečeno, chvástali se, že mohou a bez rozpaků budou Čechům znehodnocovat úspory za každou cenu. Omezovat se budou dobrovolně pouze vývojem eura. Měli jsme tak unikátní příležitost vyzkoušet si, jak si tady budeme žít, až přijmeme euro.

Po přijetí eura by si české firmy musely půjčovat za úroky, které ovlivňuje Evropská centrální banka pro všechny firmy od Řecka přes Tatry až za polární kruh, nikoli za úroky, které ovlivňuje Česká národní banka pro české firmy či domácnosti. Pokud budou evropské úroky zrovna nižší a úvěry tedy levnější, než by si česká ekonomika zasloužila, bude se u nás rozvíjet spousta riskantních podnikatelských projektů s jinak neúnosnou pravděpodobností výhledového bankrotu. Když však budou evropské úvěry zrovna naopak dražší, bude u nás zbytečně utlumen rozvoj řady nadějných firem.

Jakub Černý
Jakub Černý
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora