Slavíme Den vítězství. Dlouhé roky jsme si za minulého režimu zvykli na plakátky, na kterých byla vyvedena čísla 1, 5 a 9 a každý už věděl, o co jde. Byl to první květen, Svátek práce. Byla to připomínka událostí z počátku května roku 1886. Dne 1. května 1886 proběhla v Chicagu celodenní stávka za osmihodinovou pracovní dobu a 3. května shromáždění, kdy při policejní střelbě přišlo o život několik demonstrantů. 4. vybuchla při demonstraci na Haymarket Square bomba, z čehož byli obviněni anarchisté, údajně bez důkazů, a čtyři pak byli popraveni. Poprvé se Svátek práce slavil ve Spojených státech 1. května 1888. Pak se ho za rok ujala II. internacionála.
Jak to komunistický režim myslí s dělníky doopravdy, bylo vidět třeba na nepokojích v Plzni v roce 1953 po měnové reformě (331 odsouzených) a při střelbě do polských dělníků v roce 1970, kde to znamenalo čtyřicet mrtvých. Odborové hnutí Solidarita o deseti milionech členů se pokusili komunisté zlomit vyhlášením výjimečného stavu, ale nakonec prohráli.
Pokud šlo o květnové povstání, nesměli jsme se dozvědět po celá desetiletí, jakou roli sehráli vojáci Ruské osvobozenecké armády – Vlasovců, kteří povstání podpořili a bez nichž by asi v tu chvíli špatně dopadlo. Kdo z nich přežil, byl popraven nebo odvlečen do gulagu.
A 9. květen znamenal také řádění NKVD, která v patách Rudé armády pilně hledala příslušníky emigrace, kteří utekli před sovětským režimem a mnozí byli už od 20. let československými občany. Československo se jich nezastalo. Některé z bojovníků za svobodu pak režim nechal popravit, jiné věznit a dalším ničil jejich další život až do konce.
Padlí příslušníci všech spojeneckých armád si zaslouží úctu a vděčnost. Připomínat, jak se věci skutečně odehrály, ale není žádné přepisování historie, jak o tom rádi mluví komunisté, ale doplňování historie o zamlčené kapitoly. Pravda vás osvobodí, říká evangelium svatého Jana. Ještě se nestalo, že by někoho úplně osvobodila lež.
