Podívejme se na deset charakteristických defektů v chování Miloše Zemana. Jsou to postoje, výroky a formy vystupování, jež jsou typické pro tzv. „lidového prezidenta“. Miloš Zeman se před více než dvaceti lety choval v mnoha směrech přímo opačně. Kupříkladu pohrdal buranstvím a xenofobií. Pak ale objevil, že v české společnosti zasažené komunistickým vymýváním mozků se člověk musí chovat podle vzorců, jež tu po sobě komunistická ideologie zanechala a které v širším smyslu navazují i na proletářskou a nacionalistickou mentalitu společenské spodiny ještě z doby před komunistickým běsněním.

Zde je deset kategorií Zemanových nehorázností:

1. Vyslovené lži (kauza údajného Peroutkova výroku o Hitlerovi).
2. Vulgarity (sprosté výroky o ruské dívčí punkové kapele)
3. Poškozování českých státních zájmů (sdělení, že Češi vyráběli smrtící nervový plyn).
4. Lokajské chování k diktátorským a autoritářským režimům (klanění se Rusku a Číně).
5. Nadbíhání komunistům a jejich legitimizace (vystoupení na sjezdu KSČM v den repatriace ostatků kardinála Berana).
6. Šíření nenávisti a rozdělování společnosti (pálení trenýrek, nenávistné výroky o obyvatelích hlavního města).
7. Útoky na novináře a tím i na svobodné šíření informací (oba jeho inaugurační projevy).
8. Podpora latentního rasismu a xenofobie (vědomé šíření nesmyslné paniky z imigrantů).
9. Vytváření obrazu nepřátel lidu a šíření bolševické proticírkevní mentality.
10. Neúcta k ústavnímu pořádku demokratického státu (udržování vlád bez parlamentního mandátu, zasahování do principů parlamentní demokracie, pohrdání svobodou médií atd.).

K tomu lze jako bonusovou kategorii ještě přičíst nekulturní chování na veřejnosti a při oficiálních událostech (známá kauza „opilosti u korunovačních klenotů po návštěvě na ruské ambasádě“, některá vystoupení v televizi atp.).

Jednotlivé typy a kategorie nehorázností Miloše Zemana zapadají do širšího rámce plebejské mentality, z níž vyrostlo prosovětské vedení Komunistické strany Československa v čele s Klementem Gottwaldem. Pro Gottwalda byly typické výroky plné nenávisti a rozdělování společnosti na údajně „dobrý lid“ a jeho údajné nepřátele (buržoazie, církev, posléze německé obyvatelstvo Čech). Zvláště církev dokázal Gottwald ponižovat přesně stejným slovníkem, jako to naposledy učinil Miloš Zeman v televizi Barrandov.

Zeman zde řekl:

„Mě poněkud dožralo, jestliže svatá církev se domáhala žalobami různého pofiderního majetku i po uzavření restitučních zákonů jak na obcích, tak na krajích.“

V tomto výroku jsou přítomné body 5 a 9 z výše uvedeného přehledu a v principu i body 6 a 10. Jedná se o nadbíhání komunistům, vytváření obrazu církve jakožto nepřítele lidu a také rozdělování společnosti a nerespekt k ústavnímu právu v oblasti majetku a možnosti obracet se na soud při snaze o dosažení spravedlnosti.

Pejorativní spojení „svatá církev“ je jako vystřižené z gottwaldovského slovníku a má představit církevní hodnostáře jako pokrytce, kteří lační po majetku a přitom předstírají svatost. Je to prolhaná fabulace. Jednotliví představitelé církví jsou ve vztahu k církevnímu majetku pouze v rolích správců, nikoli majitelů.

Církve byly komunisty drasticky okradeny a jejich představitelé byli zavíráni a mučeni. Zdanění náhrady církevního majetku, které požadují komunisté, Babiš, Zeman a někteří piráti, je neústavní.

Zemanův obrat „pofidérní majetek“ je neskutečně zavádějící. Jak se pozná pofidérní majetek od nepofidérního? A jestli u nějakého majetku vzniká otázka nad jeho vlastnictvím, pak je zcela legitimní se obrátit na soud s určovací žalobou. Právo obrátit se na soud patří k demokracii a hlava státu přece nemůže takové právo zpochybňovat.

Skutečnost, že si Češi ve svobodných volbách volí prezidenta s takovou mírou nekulturnosti a bolševické mentality, je nesmírně smutná. Ta o něco málo větší část Čechů, která dává Zemanovi přednost před mnohem kultivovanějšími kandidáty, netuší zřejmě plný dosah činů a vlastností Miloše Zemana. Není to pouze množina proruských a pročínských lokajů, kteří by všichni vyznávali okrádání církví, uzavírání hranic a umlčování novinářů. Až takhle fatálně narušených lidí je zcela jistě jen menšina. Stačí ale už to, že Zemanovi voliči mají vyšší toleranci k nekulturnosti a k nenávistnému chování hlavy státu. Stačí už to, že jim Zemanovo chování přijde normální a přijatelné.

Všechny národy, jež prošly sovětským koncentrákem, jsou do jisté míry nakažené a morálně nemocné. Sovětský systém byl totiž nesmírně obludný, a musel proto zanechat na svých obětech tíživé následky. Každá sociální patologie se v nich vyskytuje v mnohem vyšší míře než v národech, jež měly to štěstí, že zůstaly v demokracii. Mezi tyto společenské patologie patří třídní nenávist, strach z otevřeného světa, odpor k vlastním kulturním kořenům, jež jsou spojeny s křesťanstvím, dále otevřený rasismus, korupce, otrocká mentalita, neschopnost se o sebe dobře postarat a z toho plynoucí spoléhání se na stát a na silné vůdce autoritářského charakteru. Jsou to rovněž snadno popsatelné defekty, jež populisté Zemanova typu umí šikovně využívat a posilovat, místo toho, aby se je pokoušeli léčit a uzdravovat.

Na adresu xenofobní části obyvatel východoněmeckého Saska napsal po událostech v Chemnitzu düssledorfský deník Handelsblatt, že hlavním problémem Německa není nepřizpůsobivost imigrantů německé kultuře, nýbrž nepřizpůsobivost komunismem zasaženého obyvatelstva východních spolkových zemí civilizačním nárokům moderní Evropy.

Pojem nepřizpůsobivosti, kteří Zemanovi fanoušci tak rádi používají na adresu migrantů či Romů, se dá velmi dobře obrátit proti nim. Zeman je prezidentem nepřizpůsobivých. Těch Čechů, kteří se nedokázali adaptovat na civilizační nároky svobodného světa.